2005, svazek 51, č. 6
Do čísla 6/2005 přispěli Medicinae universae doctores:
Kolář
Seznam excerpovaných časopisů:
- American Journal of Roentgenology - Amer.J.Roentgenol.
- British Journal of Radiology - Brit.J.Radiol.
- Fortschritte auf dem Gebiet der - Fortschr.Röntgenstr.
- Röntgenstrahlen und der bildgebenden Verfahren
- Radiology - Radiology
- Skeletal Radiology - Skeletal Radiol.
Přehledný článek:
Referáty ze zahraničních časopisů
1. Skelet
BÖTTCHER, J., PFEIL, A., TEUFL, F. a ost.: Vliv tělesné
konstituce na hustotu kostních minerálů, vyhodnocovaných digitální
radiogrammetrií. /Einfluss der Körperkonstitution auf die
mittels digitaler Radiogrammetrie evaluierte Knochenmineraldichte./
Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 2, s. 197-203.
Digitální radiogrammetrie (DXR) je nejspolehlivějším postupem k určení
denzity kostních minerálů (BMD). Mezi činitele, kteří na její hodnoty
mohou mít vliv, patří také tělesná konstituce. Studie sledovala
DXR-MBD, metakarpální index (MCI) a index porozity (PI) souběžně s
výškou a hmotností těla a indexem hmotnosti těla (BMI). Ve vyšetřených
skupinách existuje prokazatelná souvislost mezi velikostí a hmotností
těla a DXR-BMD. Ovšem u nemocných s nadváhou neexistuje průkazná
korelace tělesné hmotnosti s DXR-BMD. DXR-BMD a MCI signifikantně
redukují relativní střední hodnoty nadváhové k podváhové skupině a mezi
normo- a podváhovými osobami. Kortikální porozita vykazuje však při
stoupající tělesné hmotnosti pokles. Tyto výsledky odpovídají
zkušenostem z dvojenergetických denzitometrií (DXA), kde se se
vzestupem tělesné hmotnosti také zvyšuje BMD. DXR je proto použitelná
ke sledování průběhu osteoporózy její kvantifikací.
Kolář
CAMPBELL, R.S.D., GRAINGER, A.J., ILIDE, G. a ost.:
Juvenilní spondylolýza: srovnávací analýza CT, SPECT a
MR. /Juvenile spondylosysis: A comparative analysis of CT,
SPECT and MR./ Skeletal Radiol., 34, 2005, č. 2, s. 63-73.
Předmětem vyšetření byli dospívající a mladí dospělí, kteří měli v
anamnéze historii bolesti v kříži při extenzi. Byli podrobeni MR, CT a
SPECT zobrazením. CT a MR obrazy byly porovnávány s ohledem na nálezy
morfologické, SPECT versus MR pro stanovení funkčního stupně. Dvacetdva
nemocných bylo průměrného věku 16 let a bylo u nich zjištěno 40
defektů, z nichž 25 byly chronické pseudoartrózy, pět kompletních
akutních defektů a 10 nekompletních fraktur. Všechna použitá vyšetření
poskytovala dobře srovnatelné správné výsledky. Hlavním zdrojem
diskrepancí mezi MR a SPECT byly stresové reakce při chybějící zjevné
zlomenině a rozlišení nekompletní zlomeniny od intaktního úseku nebo
kompletního defektu. MR lze použít jako vcelku spolehlivý typ vyšetření
v indikacích spondylolýz, ale doplňkové CT je nadále vhodné jako cílené
vyšetření k posouzení nejistých případů.
Kolář
FRITZ, J., KÖNIG, C.W., GÜNAYDIN, J. a ost.: Infiltrace
sakroiliakálních kloubů řízená magnetickou rezonancí: Léčba bolesti u
nemocných se spondylitis ankylosans. /Magnetresonanzgesteuerte
Kortikosteroidinfiltration der Sakroiliakalgelenke: Schmerztherapie der
Sakroileitis bei Patienten mit Spondylitis ankylosans./
Frotschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 4, s. 555-563.
U 26 nemocných s Bechtěrevovou nemocí a neztišitelnými sakroiliakálními
bolestmi byla provedena infiltrace kortikosteroidy jako protizánětlivá
léčba, pod kontrolou MR s přístrojem 1,0 T s otevřeným polem. Trvání
refrakterních bolestí bylo nejméně šestiměsíční. Úleva po infiltraci se
obvykle dostavuje do 7 dní a za úspěšný je považován zákrok, který
navodí úlevu stavu, trvající aspoň 2 měsíce. Kontrolní hodnocení
kloubního nálezu se provádělo MR s vyšším polem intenzity. Technicky
úspěšný byl zákrok ve všech případech. Jako pozitivní MR nález po
výkonu byl hodnocen ústup subchondrálního dřeňového edému. Výhodou MR
navádění je, že se postupem dá zobrazit více potřebných rovin a mimoto
je zřetelné urychlení celého aplikačního zákroku.
Kolář
MENTZEL, H.J., WÜNSCHE, K., MALICH, A. a ost.: Vliv
sportovních aktivit dětí a mladistvých na patní kost - vyšetření
kvantitativním ultrazvukem. /Eifluss sportlicher Aktivität von
Kindern und Jugendlichen auf den Kalkaneus. Eine Untersuchung mit
quantitativem Ultraschall./ Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 4, s.
524-529.
Patní kost je používána jako měřený objekt při ultrazvukové
denzitometrii, a proto nejsou bez zajímavosti možné vlivy, které mají
vliv na její denzitu a obsah minerálů. Vyšetřeno bylo 177 dětí
sportovního gymnázia (121 chlapců a 56 dívek ve věku 11-18 let).
Vyšetření bylo provedeno systémem SAHARA fy. Hologic, USA. Zjišťovány
byly parametry SOS (= speed of ultrasound) a BUA (= broadband
ultrasound attenuation). Jako srovnávací skupina posloužily výsledky
podobných měření probandů ze stejné oblasti, jichž bylo 3299. Sportovci
vykázali signifikantně vyšší parametry: SOS (1581,1 m/s) a BUA (64,2
dB/MHz) oproti srovnávací skupině, kde bylo SOS 1563,9 m/s a BUA 64,2
dB/MHz. BUA signifikantně korelovala s počtem tréninkových hodin,
věkem, váhou a výškou těla a SOS s hmotností a výškou. Kromě toho byly
významné rozdíly nalezeny u některých kategorií sportovního zaměření
(judistů, fotbalistů aj.). Obecně je významné zjištění, že sportovní
aktivita má vliv na SOS i BUA, které zvyšuje.
Kolář
TINS, B.J., McCALL, J.W., TAKAHASHI, T. a ost.:
Transplantace autologních chondrocytů do kolenního kloubu:
Zobrazení MR a histologické nálezy po 1 roce sledování.
/Autologous chondrocyte implantation in knee joint: MR imaging and
histologic features at 1-year follow up./ Radiology, 234, 2005, č. 2,
s. 501-508.
Moderní postupy léčby deformačních artróz se snaží namísto
transplantace aloplastik znovu obnovit růst kloubních chrupavek jako
přírodního ochranného prvku před ničením kloubních plošek ve fázi, kdy
jsou vlastní chrupavky už obroušeny. Na kondylech femuru se provedou
kolmé návrty do hloubky až do kostní tkáně a do otvorů studnicového
vzhledu se vpraví hyalinní nebo smíšené fibrohyalinní chrupavčité tkáně
a s použitím 3D MR se sleduje integrace těchto implantátů a vytváření
chrupavčitého kloubního krytu, resp. otázka, zda tuto informaci MR není
schopno podat. Sestava měla 41 implantátů a všechny byly po roce
zachovány. Šlo o 4 hyalinní implantáty, 10 smíšených fibrohyalinních,
25 fibrokartilaginózních a u dvou o fibrózní tkáň. Intenzita signálů
implantátů byla vždy nižší než původní (zdravé) okolní chrupavky a
nekorelovala nijak s histologickým nálezem v něm (34 preparátů),
tloušťkou implantátu (n = 83) tendencí k přerůstání (n = 69), hladkostí
povrchu (n = 28) a integraci s přilehlou chrupavkou či kostí (n = 90),
jakož i edémem dřeně pod implantátem (n = 63) nebo obrysem
subchondrální kosti (n = 94). MR obraz nijak jednoznačně nekoreloval s
histologickou skladbou implantátu. Přerůstání implantátu v 16 případech
(39 %) a jakoby edematózní signály dřeně pod implantátem u 23 (56 %)
byly běžným nálezem. Proč dochází k přerůstu implantátu není nadále
jasné. Práce spolehlivě ukazuje, že MR vyšetření není schopno
dokumentovat děje hojení chrupavčitých implantátů, u nichž jsou poměrně
běžné tendence k přerůstu a změnám v kostní dřeni pod implantáty.
Kolář
TSCHERING VOGEL, D.W., STEINBACH, L.S., HERTEL, L. a ost.:
Cysta akromioklavikulárního kloubu: devět případů pseudonádoru
ramene. /Acromioclavicular joint cyst: nine cases of a
pseudotumor of the shoulder./ Skeletal Radiol., 34, 2005, č. 5, s.
260-265.
Cysty v akromioklavikulárním kloubu jsou v ortopedické literatuře
zmiňovány ojediněle, jako komplikace rozsáhlých trhlin rotátorové
manžety. Ve vlastní sestavě 9 nemocných bylo vždy provedeno
rentgenologické vyšetření, 3x artrografie, 1x UZ a 6x MR, a to 2x s
přímou artrografií a 4x s nepřímou. Všichni nemocní měli nad AC kloubem
expanzi velikosti 1,5 až 6 cm (průměr 3,27 cm). Všechna MR vyšetření
nalezla rozsáhlé trhliny manžety rotátorů s hladinou tekutiny, která se
šířila touto trhlinou z glenohumerálního kloubu do cystického útvaru,
který leží nad akromioklavikulárním kloubem a imponuje klinicky jako
měkkotkáňový nádor. Dva z devíti nemocných měli v kloubu
chondrokalcinózu. K dekompresi bylo 7 nemocných operováno, u dvou obsah
pseudocysty vyprázdněn punkcí.
Kolář
2. Nervový systém
ARMING, C., CRZYSKA, U., LACHENMAYER, L.: Duplexní
sonografie a. carotis externa a větví k průkazu durálních
arteriovenózních píštělí. /Duplexsonographie von A. carotis
externa - Ästen zum Nachweis duraler AV-Fisteln./ Fortschr.Röntgenstr.,
177, 2005, č. 2, s. 236-241.
Práce informuje o zlepšení možnosti diagnostiky AV píštělí durální
lokalizace duplexní sonografií na základě studie vyšetřením 126
nemocných s polysynchronním tinitem. Tito nemocní prodělali kromě
obvyklého vyšetřovacího postupu cerviko-cefalických větví duplexní UZ
vyšetření a. occiplitalis a jiných větví a. carotis ext. Nemocní s
dopplerovským nálezem durální arteriovenózní píštěle (zvýšená rychlost
toku při poklesu pulzací) byli kontrolováni selektivní angiografií. U
všech takových 18 případů se sonografická diagnóza potvrdila (17 AV
píštělí durálních, jedna extrakraniální). Sonografický průkaz durální
AV píštěle se daří na a. carotis communis ve 29 %, na a. carotis ext. v
65 % a na větvích a. carotis ext. ve 100 % případů. K posouzení žilní
drenáže je však nadále potřebná ještě selektivní angiografie.
Kolář
BÖING, K.A., SCHULTE-SASSE, C., FLÜCHTER, S. a ost.: Mozkový
infarkt: Výskyt a rizikové faktory po diagnostické a intervenční
katetrizaci srdce - retrospektivní prošetření při difuzně-zvažovaném MR
zobrazování. /Cerebral infarction: Incidence and risk factors
after diagnostic and interventional cardiac cathetrization -
Prospective evaluation at diffusion-weighted MR imaging./ Radiology,
235, 2005, č. 1, s. 177-183.
Ve skupině 52 nemocných, zahrnující 37 mužů (průměrný věk 66,1 11,9
roků) a 15 žen (průměrný věk 65,3 roků 10,3), kteří prodělali srdeční
katetrizaci, bylo vyšetření opakováno za 3-26 hodin (průměr 15,3) před
a 12-48 hodin (průměr 25,9 hod. 10,4) po katetrizaci. MR zahrnovalo
izotropické a anizotropické diffusion-weighted single-shot
echo-planární sledy. Bylo také provedeno několik T2 zvažovaných
turbo-SE a T 1-v SE sledů. Při difuzně zvažovaném zobrazení mozku před
katetrizací nebyl nalezen žádný náznak embolické mozkové léze. Po
koronární angiografii sedm (15 %) ze 48 nemocných vykazovalo ložiskové
infarkty v přední nebo zadní cirkulační oblasti. Nemocní však zůstali
asymptomatičtí. Ze všech sledovaných hledisek se jen potvrdila
závislost jejich frekvence na trvání katetrizačního výkonu.
Kolář
KÖRBER, F., SCHARF, M., MORITZ, J. a ost.: Sonografie
optického nervu - zkušenosti u 483 dětí. /Die Sonographie des
Nervus opticus - Efrahrungen bei 483 Kindern./ Fortschr.Röntgenstr.,
177, 2005, č. 2, s. 229-235.
Při zvýšeném nitrolebním tlaku se zmnožuje tekutina mezi optickým
nervem a jeho pochvou. To vyvolá sonografický obraz rozšířeného
optického nervu. Srovnávány byly sonografické nálezy u dětí se zvýšeným
tlakem a bez něho. Šlo o 287 chlapců a 96 dívek, ve věku 4 dny až 24
let (průměr 7,5 5,1 roku). Většina (466) z vyšetřených dětí
nevykazovala zvýšení nitrolebního tlaku. Pochva nervu se dala dobře
znázornit a papila byla v niveau. Průměrná šíře optického nervu byla
3,4 mm se standardní odchylkou 0,7 mm. Celkem 17 nemocných mělo
nitrolební tlak zvýšený. Bylo typické, že se u nich nedala pochva
optického nervu odlišit a papila byla vyklenutá dopředu. Šíře zrakového
nervu byla 5,6 mm se standardní odchylkou 0,9 mm. Jinými slovy: s
použitím ultrazvuku lze na bazi těchto morfologických změn poznat
zvýšení nitrolebního tlaku, je-li zrakový nerv více než 4,5 mm široký.
Nepostačující rozlišení zrakové pochvy je nálezem typickým, kdežto
vyklenutí papily dopředu není konstantním nálezem.
Kolář
KUHL, CH.K., TEXTOR, J., GIESEKE, J. a ost.: Akutní a
subakutní ischemická mrtvice v silnopolním (3.0 T) difuzně-zvažovaném
MR zobrazení: Intraindividuální srovnávací studie. /Acute and
subacute ischemic stroke at high-field strenght (3.0 T)
diffusion-weighted MR imaging: Intraindividual comparative study./
Radiology, 234, 2005, č. 1, s. 509-516.
U 25 nemocných klinické symptomy odpovídaly ischemické mrtvici a byli
vyšetřeni MR polem 1,5 a poté 3.0 T. Oba postupy byly provedeny
bezprostředně po sobě. Kvalita difuzního zobrazení při 3.0 T byla
vesměs nižší než při 1,5 T v důsledku větších zkreslení obrazu. Ale
celkové SNR (signal-to-noise ratio) a CNR léze významně stouply;
průměrný vzestup byl 48,8 % a 96,3 %. Obojí znamená větší detektabilitu
ischemické léze při 3.0 T než u 1,5 T. Z celkového počtu 48 lézí bylo
identifikováno 19 z 25; s použitím 3.0 T bylo poznáno 47 případů (98 %)
a 36 při poli 1.5 T (75 %). Vcelku byl také větší vzrůst podezření na
ischemické léze u vyšetření s 3.0 T. Vzdor větší deformaci difuzně
zvažovaného obrazu při 3.0 T je tato metoda diagnosticky u ischemických
mrtvic spolehlivějším detekčním postupem.
Kolář
STEHLING, C., NIEDERSTADT, T., KRÄMER, S. a ost.: Srovnání T
1 váženého sledu GE, IR a SE k mozkovému zobrazení při 3 T.
/Vergleich einer T 1-gewichteten Inversion Recovery-, Gradienten-Echo,
und Spit-Echo-Sequenz zur zerebralen Bildgebung bei 3,0 Tesla./
Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 4, s. 536-542.
V důsledku prodlouženého času T 1 v morkové tkáni při vyšetření s polem
3 T a následně sníženým T 1 kontrastem je nutné při vyšetření
silnějšími poli přizpůsobit MR-sledy. Sledována byla diferenciace šedé
a bílé hmoty v poli 3 T, poměry šumu (CNR). Vyšetřeno bylo 31
nemocných. T 1-vážené obrazy v uvedených sledech byly orientovány
axiálně, kromě toho byly provedeny vrstvy i po podání kontrastní látky
ve sledech GE a SE, axiálních vrstvách. Kvalitativně byly vyhodnoceny
artefakty, diferenciace šedé-bílé mozkové hmoty, šum obrazu a celkový
optický obrazový dojem. Bez podané kontrastní látky byl nejlépe
posouditelný obraz IR, ačkoliv měl větší počet artefaktů. Po podání
kontrastní látky byly sledy GE lepší než všechny ostatní. Při
kvantitativní analýze byl šum v bazálních gangliích oproti ostatním
největší při IR, po něm následovala GE a SE. Pro CNR kůry mozkové
neshledán významný rozdíl mezi IR (16,9) a GE (15,4), ale obě hodnoty
přesahovaly hodnotu SE (9,4). Po podání kontrastní látky byly hodnoty
CNR bazálních ganglií ve sledu GE a SE dalekosáhle identické, ale v
rozsahu GE v oblasti kory významně vyšší než pro sled SE (12,7 proti
7,6). GE sled po podání kontrastní látky je k rozlišení šedé a bílé
hmoty doporučitelný jako nejvýhodnější. Technika SE ve vysokém poli (3
T) neposkytuje uspokojivé výsledky.
Kolář
3. Hrudník, plíce, mediastinum, bránice
CHAM, M.D., YANKELEVITZ, D.F., HENSCHKE, C.I. a ost.:
Trombembolická choroba. Odhalení při nepřímé CT venografii
versus CT plicní angiografie. /Thrombembolic disease.
Detection at indirect CT venography versus CT pulmonary angiography./
Radiology, 234, 2005, č. 2, s. 591-594.
Studie zahrnuje 150 po sobě jdoucích pacientů, kteří podstoupili plicní
angiografii CT pro podezření na plicní embolii. Dvě minuty po ukončení
plicní angiografie byla prováděna souvislá CT venografie od kyčelní
lopaty po fossa poplitealis. Zaznamenána byla přítomnost plicní embolie
nebo hluboké žilní trombózy (DVT) a zaznamenány délky žilních trombů u
378 nemocných. Plicní embolie byla nalezena u 243 případů (15 % z 1590
CT vyšetření) a DVT u 148 (9 %) nepřímých CT venografií. Mezi 148
nemocnými s DVT se našla plicní embolie u 100 nemocných při CT plicní
angiografii. Přídavek nepřímé CT venografie k plicní CT angiografii
tedy obnášel 20 % odhalení tromboembolických chorob v porovnání s CT
plicní angiografií izolované. DVT se našla při nepřímé CT venografii u
33 nemocných. Dva (6 %) z 33 nemocných měli sraženinu 2 cm nebo menší,
šest (18 %) mělo sraženiny dlouhé 3-4 cm a 25 (76 %) delší než 4 cm.
Vyšetření bylo prováděno s vrstvami šíře 1 cm a dá se doporučit jako
přínosné.
Kolář
MARTEN, K., RUMMENY, E.J., ENGELKE, C.: Průkaz plicních
okrouhlých stínů s použitím výpočetní techniky a jejich automatizovaná
volumetrie ve vícevrstevném CT: Stav a perspektivy.
/Computerassistierte Nachweis and automatisierte Volumetrie pulmonarer
Rundherde in der Multislice-CT: Aktueller Stand und Perspektiven./
Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 2, s. 188-196.
Výpočetní technikou podpořená diagnostika okrouhlých stínů v plicích
při vícevrstevném CT vyšetření slouží zlepšení diagnostických podmínek
i podmínek průběžného sledování chování ložisek. V poslední době se
podařilo zlepšit zobrazení především malouzlových okrouhlých zastínění
s použitím počítačů a rýsuje se reálná naděje, že místo používaného
souběžného dvojího čtení nálezů bude moci být druhý radiolog nahrazen
počítačem. Výpočetní technika také precizovala údaje o objemovém růstu
uzlů a tím poněkud podpořila i možnosti hodnocení ev. benignity těchto
uzlů. Práce zmiňuje také dosud otevřené otázky ev. praktického nasazení
počítačů v těchto indikacích. Je třeba zejména více spolehlivých
informací o typech uzlů z hlediska jejich struktury a stanovení
přesnějších kontrolních intervalů při sledování jejich vývoje.
Kolář
O´NEILL, J., MURCHISON, J.T., WRIGHT, L., WILLIAMS, J.: Vliv
zavedení helikálního CT na radiační dávku při vyšetřování plicní
embolie. /Effect of the introduction of helical CT on
radiation dose in investigation of pulmonary embolism./ Brit.J.Radiol.,
78, 2005, č. 925, s. 46-50.
Jde o studii změn radiační zátěže při helikálním modu plicní CT
angiografie (CTPA). Podnětem k vyšetření bylo podezření na plicní
embolii. Zpětná studie sledovala protokoly 1 (před zavedením helikální
techniky) a 2 (s helikální technikou). V protokolu 1 bylo 30 po sobě
jdoucích nemocných z roku 1995 a protokol 2 zahrnuje nemocné z roku
2002. Sledovány byly různé parametry. Ve sledovaném období klesl počet
vyšetření z 1.17 protokolu 1 na 1.06 protokolu 2, ale počet všech
vyšetřených pacientů vzrostl o 44 %. Efektivní dávka na nemocného
vzrostla z 1.30 mSv na 1.35 mSv, vzestup do standardního vyšetřovacího
protokolu zavedením CTPA činil ale jen 4 %. Zatímco počet vyšetřených
nemocných zřetelně stoupl, individuální zátěž na jedno vyšetření se
zvýšila jen nepatrně. Vzestup počtu vyšetření přitom nepřinesl zvýšení
pozitivních nálezů. Dávku snížilo v protokolu 2 to, že se už
nepožadovala perfuzní scintigrafie plic. Autoři soudí, že mírný vzestup
radiační zátěže je oprávněný s ohledem na to, že bylo vyšetřováno
častěji bez potvrzení plicní embolie, což zvyšuje přesnost klinické
diagnózy. Je nadále nutno sledovat otázky radiační zátěže v souvislosti
s diskusemi kolem jejího zvýšení se zavedením helikálních CT
vyšetření.
Kolář
SCHÄFER, J.F., VOLLMAR, J., SCHICK, F: a ost.: Odhalení
kulovitých plicních ložisek tomografií magnetickou rezonancí při
technice zadrženého dechu v porovnání se spirální výpočetní
tomografií. /Detektion von Lungenrundherden mit der
Magnetresonanztomographie in Atemhaltetechnik im Vergleich zur
Spiral-Computertomographie./ Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 1, s.
41-49.
Do studie bylo zahrnuto 30 pacientů, u nichž předtím bylo vysloveno při
CT spirální technikou podezření na přítomnost kulovitých plicních
stínů. U 26 z nich bylo nalezeno vcelku 37 ložisek o průměru 3-30 mm.
Vyšetření MR bylo provedeno zařízením Siemens Sonata 1,5 T se zadržením
dechu, axiálními 3D-GRE a navíc ještě sledem HASTE, ve třech rovinách.
Vyhodnocení provedli dva radiologové s různým stupněm zkušenosti, bez
znalostí o předešlém výsledku. Senzitivita 3D-GRE byla 73 %, 70 % a 84
%, pro HASTE 65 %, 68 % a 81 %. U ložisek větších než 4 mm byla
senzitivita u 3 D-GRE 93 %, 89 % a 96 %. Počet falešně pozitivních
nálezů byl nižší u 3D GRE než u HASTE. Výsledkem studie je zjištění, že
teprve ložiska větší než 4 mm se dala uspokojivě zjistit MR a při
srovnatelné senzitivitě je technika 3D-GRE nadřazena nad techniku
HASTE, pokud jde o počty falešně pozitivních nálezů.
Kolář
4. Kardiovaskulární systém
CAPPENDIJK, V.C., CLEUJTJENS, K.B.J.M., KESSELS, A.B.C. a ost.:
Zjištění složek lidského aterosklerotického karotického plaku
multisekvenčním MR zobrazením: Úvodní zkušenosti. /Assessment
of human atherosclerotic carotid plaque components with multisequence
MR imaging: Initial experience./ Radiology, 234, 2005, č. 2, a.
497-492.
MR bylo vyšetřeno sedm nemocných mužů a čtyři ženy průměrného věku 68
roků 4 se symptomatickým karotickým onemocněním a významnou stenózou,
přesahující 70 %, ještě před endarterektomií. MR obrazy byly porovnány
s histologickými nálezy, které sloužily jako zlatý standard. Byly
stanoveny optimální okrsky pro získání optimálních výřezů hlavních
složek procesu: kalcifikací, lipidového skóre, krvácení do plaků a
fibrózní tkáně. Stanovil se nejzranitelnější úsek plaku zobrazitelný
MR, prostoupený krvácením a lipidové skóre. MR obrazy byly zvažovány
pěti následnými sekvencemi a posléze ověřeny kvalitativní a
kvantitativní analýzou. Senzitivita a specificita zranitelných plaků
byla 93 % (95% interval spolehlivosti: 77 % 99 %) a 96 % (95% interval
spolehlivosti: 86 %, 100 %) u kvalitativní analýzy a 76 % (interval
spolehlivosti v 95 %: 56 %, 90 %) a 100 % (95% interval spolehlivosti:
93 % a 100 %) v semikvantitativní analýze. Studie potvrdila schůdnost
multisekvenčního MR zobrazení z rozmanitých MR zvážení ve vytvoření
postupného regresivního modelu afekcí.
Kolář
DEMHARTER, J., LEISSNER, G., HUF, V. a ost.: Léčení
iatrogenních femorálních pseudoaneuryzmat injekcemi trombinu - výsledky
u 54 nemocných. /Die Behandlung iatrogener femoraler
Pseudoaneurysmen durch Thrombininjektion-Ergebnisse bei 54 Patienten./
Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 4, s. 550-554.
Práce měla objasnit, zda je vhodná sonograficky naváděná perkutánní
injekční léčba iatrogenních pseudoaneuryzmat po femorální katetrizaci,
aby se navodila jejich trombotizace. V rozmezí prakticky tří let bylo
takto ošetřeno 54 nemocných (29 mužů, 25 žen), kteří měli celkem 55
pseudoaneuryzmat na a. femoralis. Navádění se dělo pod kontrolou
kontinuální duplexní sonografie. Největší rozměr perfundovaného
pseudoaneuryzmatu byl průměrně 2,5 1 cm. Množství aplikovaného trombinu
leželo mezi 10 a 2000 jednotkami (průměrně 200 J.). Uzávěr se podařil
ve 100 % případů, z toho v 98 % případech zcela a trvale. U šesti
nemocných byla potřebná dvě aplikační sezení. V jednom případě došlo po
zprvu kompletním uzávěru pseudoaneuryzmatu do 24 hodin k vytvoření
malého reperfundovaného lumen, velikosti 3 x 5 mm, které ale později
trombózovalo spontánně. K manifestní tromboembolii nedošlo. Tato metoda
je velice efektivní a elegantní k uzávěru postpunkčních
pseudoaneuryzmat.
Kolář
GÜNTHER, R.W., NEUERBURG, J., MOASDORF, A. a ost.: Opční IVC
filtr pro perkutánní odstraňování - in vitro hodnocení jeho efektivity
pro zachycení embolu. /Optional IVC filter for percutaneous
retrieval - in vitro evaluation of embolus capturing efficiency./
Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 5, s. 532-636.
Souborná zpráva referuje o zatím pokusném ověřování antitrombotického
filtru Cook Celect Filter pro zachytávání embolií v dolní duté žíle a
porovnání proti dosud používaným typům Cook Tulip Filter. Filtr Celect
je konstruován na bazi „tulipu" a má 4 kotvící úchytky a 8 tenčích
přídatných sekundárních drátků, aby se garantovala stabilita filtru a
zvýšila kapacita jeho záchytů. Tato sekundární vlákna jsou uspořádána
tak, že odstranění filtru perkutánní cestou je nadále možné. Zkoušeny
byly filtry mající v proudu průměr 15, 22 a 30 mm a in vitro byly
testovány tromby nebo koagula různých velikostí od 3 x 5 do 10 x 24 mm,
s řadou mezistupňů. Vyzkoušena byla schopnost vychytávání jak v
koncentrické, tak i excentrické poloze, s filtrem položeným vodorovně i
vertikálně. Schopnosti tohoto antitrombotického (antiembolického)
filtru se při praktickém vyzkoušení a statistickém zpracování výsledků
ukázala srovnatelnou s „tulipánovým" filtrem, až dosud používaným:
Celect filtr vychytal jednotlivý embolus v 91,6 % případů, „tulipánová"
varianta v 87,2 %. Velké embolie vychytaly oba košíčky, u menších
embolů rozměrů 3 x 5 a 3 x 10 mm byla vychytávací schopnost menší. Oba
filtry vychytají průkazně více embolů při koncentrické než při
excentrické poloze; opakovanou embolizací se schopnost vychytání embolů
u obou typů snižuje. V průtokovém profilu 15 mm měl filtr Celect vyšší
vychytávací úspěch než tulipánový, u 30mm profilu poněkud nižší, v
profilu 22 mm nebyly rozdíly signifikantní. Tyto výsledky ukazují, že
nový filtr Celect je oprávněn podstoupit testování klinické.
Kolář
HEUSCHMID, M., ROTHFUSS, J., SCHRÖDER, S. a ost.: Určení
levokomorových funkčních parametrů: Porovnání 16řádkového
vícevrstevného CT s MR-tomografií. /Bestimmung links
ventrikulärer Funktionsparameter: Vergleich von
16-Zeilen-Mehrschicht-CT mit der MR-Tomographie./ Fortschr.Röntgenstr.,
177, 2005, č. 1, s. 60-66.
Levokomorové funkční parametry byly sledovány u 31 nemocných s
onemocněním věnčitých tepen, nebo důvodným podezřením z něho. Stanoveny
byly konečné diastolické (EDV) a konečné systolické (ESV) objemy,
pulzní objem (SV) a ejekční frakce (EF) a hmota myokardu (MM) z
vícevrstevného CT (časové rozlišení 105-210 ms) a porovnány s výsledky
techniky se zadrženým dechem při kardiálním CT (časové rozlišení 48
ms). Výsledné EDV (r = 0,86, střední rozdíl -MD 13,2 21,9 ml), ESV (r =
0,91, MD 8,7 15,9 ml), EF (r = 0,87, MD 1,4 5,2 %) a MM (r = 0,88 MD
11,9 13,9 g) korelovaly dobře pro MSCT a MRT, kdežto EDV, SV a MM byly
při vícevrstevné CT (MSCT) v porovnání s MR přeceněny a EF nevykazovaly
signifikantní odchylky. Kardiální MSCT dobře koreluje ve funkčních
levokomorových parametrech s MR. MSCT ale významně nadhodnotila EDV,
ESV, SV a MM, což je nutno respektovat při klinickém nasazení MSCT k
hodnocení funkcí levé srdeční komory. Při EF se žádný významný rozdíl
neprojevil.
Kolář
KLUNER, C., FISCHER, T., FILLIMONOW, S. a ost.: Endovazální
léčba laserem varikózně změněných kmenových žil: Efektivní a na
komplikace chudá alternativa k žilnímu stripingu? /Die
endovasale Lasertherapie verikös veränderter Stammvenen: Eine effektive
und komplikationsarme Alternative zum Venenstrippinge?/
Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 2, s. 179-187.
Endovazální léčba laserem (EVLT) je nová, minimálně invazivní procedura
při léčení varikózně změněných kmenových žil a diskutuje se její
alternativní role proti chirurgickému odstranění varikózně změněných
žil (stripingu). Krátko- a střednědobé zkušenosti nasvědčují tomu, že
laserová terapie má srovnatelné výsledky s operačním postupem, jak
pokud jde o odstranění žilního návratu (90-98 %), tak ústupu
viditelných křečových žil (85 %) i vymizení subjektivních potíží
(„tíha" v nohou a pocit napětí - 96 %). Naproti tomu tříprocentní
výskyt komplikací je u laserové terapie zřetelně výhodnější než 30 % u
operační léčby. Ve středním období zkušeností se uvádí riziko recidivy
varixů kolem 7-9 %, což je podstatně menší než po operačním výkonu (kdy
je 10-20 %). Práce pojednává podrobněji indikace a kontraindikace
výkonu, jeho techniku, patofyziologii laserem vyvolaného závěru žil a
výsledky možných komplikací.
Kolář
5. Gastrointestinální systém
BUHMANN, S., MIRCHHOFF, C., WIELAGE, C. a ost.: Funkční
cine-MR tračníku: zobrazení a kvantifikace střevní motility.
/Funktionelle Cine-MRT des Colon: Darstellung und Quantifizierung der
Darmmotilität./ Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 1, s. 35-40.
Vyšetřeno bylo 15 zdravých dobrovolníků bez gastrointestinálních
problémů v 6 hod. ráno po periodě lačnění nejméně 8 hodin po podání
mírného projímadla (čaj ze senny). MR vyšetření celého břicha bylo
prováděno přístrojem 1.5 T koronárními HASTE sledy, přizpůsobenými
anatomickému průběhu kolon. Byly registrovány změny průměru (v cm) v
pěti definovaných polohách na vzestupném, příčném a sestupném tračníku.
Před podáním čaje ze senny byly střední hodnoty 3,41 cm (colon
ascendens), 3 cm (colon transversum) a 2,67 cm (colon descendens)
zjištěny jako výchozí; po podání čaje činily 3,69 cm na colon
ascendens, 3,4 cm na colon transversum a 2,9 cm na colon descendens.
Změny šířky činily v ascendens 112,9 %, v transversu 69 % a v
descendens 100 %. Dynamika v ascendens a descendens vzrostla, v příčném
tračníku klesla. Další výzkumy mají zjistit, zda tyto změny bude mít
smysl sledovat v rutinních vyšetřeních.
Kolář
AJAJ, W., LAUENSTEIN, T.C., PELSTER, G. a ost.: MR
kolonografie u nemocných s neúplnou konvenční kolonoskopií.
(MR colonography in patients with incomplete conventional colonoscopy./
Radiology, 234, 2005, č. 2, s. 452-459.
V období 24 hodin po neúplné klasické kolonoskopii se podrobilo 37
nemocných (22 žen, 15 mužů, věkové rozmezí 25-63 roků) MR kolonografii.
S použitím kontrastního materiálu T 1-zvažovanými trojrozměrnými obrazy
byla provedena distenze tračníku vodním nálevem. Stupně distenze byly
hodnoceny na výborný (1), vyhovující (2) a diagnosticky nedostatečný
(3). Také přítomnost artefaktů byla hodnocena na stupeň 1 = bez nich,
stupeň 2 = mírný výskyt, nebránící diagnóze a 3 = značný, znemožňující
diagnózu. Regionálně byly hodnoceny nálezy v ascendens, transversu,
descendens, sigmoideu a rektu. Čtyři nemocní měli v anamnéze
kolorektální karcinom a každý z nich prodělal částečnou resekci dvou
segmentů tračníku. Bylo tedy vyšetřeno 127 tračníkových segmentů.
Kvalita MR obrazů byla u 35 nemocných k diagnostice vyhovující, což
umožnilo vyšetření 206 z 214 potenciálně zobrazitelných segmentů.
Nediagnostická kvalita dvou obrazů byla přičtena na vrub nepostačující
dilataci lumen střeva, zaviněné vysokým stupněm nádorové stenózy. MR
kolonografie detekovala správně jak nádorové stenózy, tak všech pět
polypů. Avšak hodnocení MR prestenotických segmentů odhalilo dva
karcinomy, pět polypů a čtyři segmenty postižené kolitidou. Odhalení
těchto přídatných nálezů zdůrazňuje nutnost druhého diagnostického
výkonu v případech nekompletní kolonoskopie.
Kolář
XIONG, T., RICHARDSON, M., WOODROFFE, R. a ost.: Náhodné
nálezy lézí při CT kolongrafii; jejich povaha a častost.
/Incidental lesions found on CT colonography: Their nature and
frequency./ Brit.J.Radiol., 78, 2005, č. 925, s. 22-29.
CT kolonografie se používá k odhalování polypů tračníku a karcinomů,
ale její dopad na praxi závisí také na tom, kolik najde odlišností
extrakolonických. Tuto otázku autoři sledovali retrográdně na materiálu
3488 vyšetření z minulých let. Celkem u 40 % nemocných se uvádělo, že
mají při kolonoskopii odchylky, někteří i více odchylek. U skoro 14 %
nemocných došlo k dalším vyšetřením a 0,8 % z nich bylo bezprostředně
léčeno. Extrakolonické karcinomy byly detekovány ve 2,7 % případů (0,9
% mělo stadia rakoviny NOMO) a 0,9 % mělo aneuryzma aorty. Počet
extrakolonických nálezů byl nicméně u všech vyšetření dost vysoký,
vyšší než v jiných skríningových programech a zasluhuje nadále přes
veškeré výhrady ke skríningovému CT nasazení metody pozornost.
Kolář
6. Játra, žlučové cesty
GAFFKE, G., GEBAUER, B., GNAUCK, M. a ost.: Potenciál MR pro
radiofrekvenční ablaci jaterních nádorů. /Potenzial der MR für
die Radiofrequenzablation von Lebertumoren./ Fortschr.Röntgenstr., 177,
2005, č. 1, s. 77-83.
Práce hodnotí 37 intervencí u 20 nemocných (věkový průměr 58,6 let) s
nitrojaterními malignomy/metastázami různých primárních nádorů: 6x
kolorektální ca, 3x HCC, 4x ca pancreatis, 2 nemocní s mimojaterními
sarkomy a po jednom nemocném s primárním malignomem tonsily, mammy,
karcinomem žaludku a cholangiokarcinomem. RFA se děla za kontroly
CT-fluoroskopie (32 případů) nebo MR v T1-vážených sledech se zadrženým
dechem. RF generátor měl 150 W. Zákroky se děly při analgosedaci.
Všechny výkony proběhly bez komplikace. Průměrná velikost nekrózy byla
4 cm 0,7 cm. Ve 21 % případů bylo nutné k úplné ablaci výkon opakovat.
Opakování výkonů je nižší než jaké bylo zatím dosahováno a metodika je
v dalším rozvoji.
Kolář
HERBER, S., SCHNEIDER, J., BRECHER, B. a ost.: TACE: Léčba
HCC před transplantací jater - zkušenosti. /TACE: Therapie des
HCC vor Lebertransplantation - Erfahrungen./ Fortschr.Röntgenstr., 177,
2005, č. 5, s. 681-690.
Práce referuje o zkušenostech s pacienty, majícími hepatocelulární
karcinom (HCC) a léčenými před transplantací jater transarteriální
chemoembolizací (TACE). Sestava vychází z kolektivu 363 nemocných s
HCC, kde u 35 byla provedena transplantace jater. Embolizace byla
prováděna po šesti týdnech směsí maximálně 10 mg Mitomycinu C a 10-30
ml jódového oleje (Lipiodol). Za překročení transplantačních hledisek
bylo považováno ložisko větší než 5 cm a více než 3 nádorová ložiska.
Výsledky byly kontrolovány vždy CT a laboratorně. Kromě velikosti a
počtu ložisek se kontrolovalo střádání Lipiodolu, průchodnost vena
portae a sledovaly se ev. komplikace. Provedeno bylo celkem 184 TACE;
na transplantaci se čekalo 366 255 dní (rozsah 44-1137). Před TACE byl
průměrný počet nádorových ložisek 3,1 2,2, po TACE 2,9 2,2. Průměrná
velikost ložisek před TACE byla 4,2 2,5 a po ní 2,8 1,4. Kolem 11,1 %
nemocných po operaci zažilo recidivu karcinomu, intervaly 1, 3 a 5 let
bez recidivy po transplantaci dosáhlo 93,3, resp. 82,5 % a 82,5
transplantovaných nemocných. TACE se ukazuje být velice efektivní
metodou k léčbě HCC před transplantací. Nemocní s velkými nádory jeví
při léčbě větší redukci objemu po TACE. Počet recidiv a přežití se
nijak nelišil po výkonu mezi pacienty s velkými a malými nádory.
Kolář
HUPPERTZ, A., HARAIDA, S., KRAUS, A. a ost.: Zvýraznění
ložiskových jaterních lézí gadoxetickou kyselinou podíleným MR
zobrazením. Korelace s histopatologickými nálezy a spirálním CT -
počáteční pozorování. /Enhancement of focal liver lesions at
Gadoxetic acid-enhanced MR imaging: Correlation with histopathologic
findings and spiral CT - Initial observations./ Radiology, 234, 2005,
č. 2, s. 468-478.
Smyslem studie bylo detekovat selektivní hepatocytární zkontrastnění
ložiskových jaterních lézí MR zobrazením s gadoxetic-acid, což je jedna
z kategorií pro játra specifické MR-kontrastní látky. Vyšetřeno bylo 19
mužů a 14 žen s 41 jaterními ložiskovými lézemi: 13 primárně maligních
lézí, 21 metastáz, 3 adenomy, tři případy ložiskové nodulární
hyperplazie (FNH) a jeden cystadenom. MR byla provedena během a před
arteriální a portální žilní fází a za 10 a 20 min. po injekci
gadoxetické kyseliny. Hepatocytárně-selektivní hromadění kontrastní
látky se pozorovalo za 10 a 20 min. po injekci preparátu u všech tří
FNH, u dvou ze tří adenomů, u cystanomu (byl jen jeden) a vysoce
diferencovaného HCC (stupeň G 1) ve dvou ze 4 případů. Příjem nebyl
zjištěn v metastázách (všech) a cholangiokarcinomech (rovněž v žádném),
ani v kombinovaném HCC s cholangiokarcinomem (jeden případ),
nediferencovaném karcinomu (jednou ze stejného počtu případů), mírně
nebo málo diferencovaných HCC (stupeň G2-3) ve všech čtyřech případech,
adenomu s atypií (jednou ze tří případů) a v žádné z pěti cyst. V
arteriálních a venózních fázích souhlasily dobře výsledky vyšetření MR
s uvedeným kontrastním přípravkem a CT (95 %). Jaterně-specifické
zkontrastnění tedy zřejmě závisí vedle histopatologických diagnóz ještě
na specifických hepatocytárních funkcích.
Kolář
IANNACCONE, R., LAGHI, A., CATALANO, C. a ost.:
Hepatocelulární karcinom: Role neposílené a fázově posunuté
multidetektorové helikální CT u nemocných s cirhózou.
/Hepatocellular carcinoma: Role of unenhanced and delayed phase
multi-detector row helical CT in patients with cirrhosis./ Radiology,
234, 2005, č. 2, s. 460-467.
Předmětem studie bylo 195 nemocných s hepatocelulárním karcinomem
(HCC), z toho 129 mužů a 66 žen, průměrného věku 61 let, s rozmezím
39-78 let; byli vyšetřeni víceřadým multidetektorovým CT jater.
Protokol zahrnoval nezkontrastněné, hepatálně-arteriální,
portálně-venózní a opožděné fáze vyšetření a jejich kombinace. Střední
senzitivita a pozitivní prediktivní hodnota pro detekci HCC byla 88,8 %
a 97,8 % u kombinované hepatální arteriální a portální žilní fáze, 89,2
% a 97,8 % v kombinaci portální žilní, hepatální arteriální a
nezkontrastněné fáze a dále 92,8 % a 97,3 % pro hepatální arteriální a
portální žilní fázi s fází zpožděnou, jakož i 92,8 % a 97,3 % pro
kombinaci všech čtyř fází. Výsledek studie se dá shrnout tak, že pro
detekci HCC není nekontrastní fáze vyšetření dost směrodatná, ale
posunutá (pozdní) fáze u bifazického vyšetření je přínosná.
Kolář
9. Genitální orgány
KRÖNCKE, T.J., GAURUDER-BURMESTER, A., SCHEURIG, C. a ost.:
Transarteriální embolizace uterus myomatosus: počet klinických
úspěchů a výsledky v tomografii magnetickou rezonancí.
/Transarterielle Embolisation bei Uterus myomatosus: klinische
Erfolgsrate und kernspinntomographische Ergebnisse./
Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 1, s 89-98.
Jde o výsledky retrospektivní studie u 80 nemocných, které mohly být
kontrolně sledovány za 3-6 měsíců (I), 7-12 měsíců (II) a 13-25 měsíců
(III). Sledován byl objem myomu, potíže po terapii a nutnost i druh
následných výkonů. Signifikantní zmenšení dělohy (median 34,95 %) se
našlo ve skupině I, u MM činil median 52,07 %. Postupující zmenšení
dělohy činilo ve skupinách I-III: 22,66 %, 33,56 % a 47,93 %. Významné
bylo snížení krvácivosti ( o 92,23 %, 95,23 % a 96,67 %). Došlo i ke
zlepšení mikčních potíží a pocitu napětí v břiše. Čtyři nemocné (5 %)
bylo nutno léčit kvůli komplikacím a tři znovu léčit, protože prvá
terapie selhala. Transarteriální embolizace děložních myomů má tedy
vysoký podíl úspěšnosti při přijatelné hladině komplikací.
Kolář
OTO, A., ERNST, R.D., SHAH, R. a ost.: Bolest v pravém
dolním kvadrantu a podezření na apendicitidu u těhotných žen:
zhodnocení zobrazením MR - první zkušenosti.
/Right-lower-quadrant pain and suspected appendicitis in pregnant
women: Evaluation with MR imaging - initial experience./ Radiology,
234, 2005, č. 2, s. 445-451.
V sestavě je zahrnuto 23 těhotných žen ve věku 19-34 roků (průměr 24,7
let), které se dostavily s akutní bolestí v pravém dolním kvadrantu
břicha a byly vyšetřeny MR přístrojem 1,5 T. Vyšetření zahrnovala
vrstvy příčné, koronální, sagitální SE, zvažované v T 2 a příčné
T2-vážené SE sledy s potlačením tuku, jakož i T 1 GRASE (příčné
vrstvy), kdy vrstvy byly vedeny malou pánví a dolním oddílem břicha.
Apendix byl nalezen u 20 nemocných (86,9 %); sedm z nich bylo
operováno; čtyři měly akutní apendicitidu a tři torzi vaječníku. Dvě
nemocné s abscesem v pánvi nebyly ve vztahu k apendixu a byla u nich
povedena perkutánní drenáž. Konzervativně bylo léčeno 14 nemocných. U
tří byl nalezen apendix se ztluštělou stěnou a periapendikálním zánětem
(75 %) ze 4 nemocných s akutní apendicitidou. U nemocných s torzí
ovaria MR ukázalo pravou adnexální expanzi, u dvou byl apendix nalezen
zdravý. Zdravý apendix byl zobrazen u 17 z 19 nemocných, které akutní
apendicitidu neměly. Výsledky studie v tomto urgentním stavu u
těhotných žen při použití MR jsou slibné, protože dovolují zjistit
ještě jiné změny než jen akutní apendicitidu.
Kolář
