2006, svazek 52, č. 4

Referátový výběr z radiodiagnostiky svazek 52, č. 4/2006

Do čísla 4/2006 přispěli Medicinae universae doctores:

Kolář

Seznam excerpovaných časopisů:

Fortschritte auf dem Gebiet der - Fortschr.Röntgenstr.
Röntgenstrahlen und der bildgebenden Verfahren
Radiology - Radiology
Skeletal Radiology - Skeletal Radiol.

Ze zahraniční literatury

1. Skelet

FERDINAND, B.D., ROSENBERG, Z.S., SCHWEITZER, M.E. a ost.: MR zobrazovací vzhled u syndromu radiálního tunelu. /MR imaging features of radial tunnel syndrom: Initial experience./ Radiology, 240, 2006, č. 1, s. 161-169.
Syndrom radiálního tunelu je kompresivní uskřinutí zadního interosálního nervu (hluboké motorické větve n. radialis) v radiálním tunelu, charakterizované bolestí podél proximální plochy předloktí. Je mu zatím věnována omezená pozornost, protože přesto, že jde o kompresi motorické větve, chybí při ní neurologický deficit. Typicky zákeřně začínající bolest postihuje stejně často muže i ženy, ponejvíce ve 4.-6. dekádě života a nejčastěji ty, jejichž zaměstnání vyžaduje opakovanou supinaci a pronaci dominantního předloktí. Ve studii byly porovnány obrazy 10 asymptomatických osob (6 mužů a 4 žen, průměrného věku 30 let) a 25 nemocných (11 mužů, 14 žen, průměrného věku 49 let). U symptomatických pacientů byla hodnocena: intenzita signálů a morfologické změny na zadním interosálním nervu; přítomnost extenzivního tlaku na zadní interosální nerv kupř. ze strany burz a ztluštělé hrany m. extenzor carpi radialis brevis, nebo prominujícími radiálními rekurentními cévami. Dále byly sledovány změny signálů ve svalovině předloktí, jako projev edému či atrofie. Dále změny signálových intenzit společných šlach odstupu tensoru a flexoru, budící podezření na epikondylitidu. Morfologický nález u všech zdravých dobrovolníků byl normální, jen u dvou byl objemnější obvod extensor carpi radialis brevis. U 13 nemocných (52 %) se našel denervační edém nebo atrofie ve svalech (supinatorech a extensorech), zásobených zadním interosálním nervem. Jeden nemocný měl izolovaný edém m. pronator teres. Sedm (28 %) nemocných vykazovalo podél zadního interosálního nervu některý z následujících expanzivních fenoménů: ztluštělý obvod extensor carpi radialis brevis (n = 4), prominující radiální rekurentní cévy (n = 1), schwannom (n = 1), bicipitoradiální burzu (n = 1). Zbytek nemocných měl buď normální nález nebo radiální epikondylitidu (n = 2). Denervační edém nebo atrofie svalu podél interosálního nervu jsou nejčastější.
Kolář

MEMARSEDEGHI, M., BREITENSEHER, M.J., SCHAEFER-PROKOP, C. a ost.: Skryté zlomeniny člunkové kosti. Porovnání multidetektorového CT a MR zobrazení - Počáteční zkušenost. /Occult scaphoid fractures: Comparison of multidetector CT and MR imaging - initial experience./ Radiology, 240, 2006, č. 1, s. 169-176.
U 29 nemocných (17 mužů, 12 žen) ve věku 17-62 roků, s průměrným věkem 34 roků ± 13) bylo provedeno multidetektorové CT vyšetření a MR v období šesti dnů po úrazu zápěstí. CT byla prováděna s kolimací 0,5 mm. Pro hodnocení obrazů byla provedena 0,7 mm silná multiplanární reformace v příčných, koronárních a sagitálních rovinách. Vyšetření 1,0 T MR pozůstávala z koronálních a příčných T 1v-SE a T2v - GE sledů. Sledování nálezu po šest týdnů od úrazu odhalilo zlomeninu člunkové kosti v 11 případech (38 %) jako korovou zlomeninu a tři nemocní měli jen pruhovitě zvýšenou transparenci v trabekulární struktuře kosti. Zobrazení MR odhalilo všech 11 zlomenin, ale jen 2 korové. Multidetektorové CT zobrazilo všech osm kortikálních zlomenin, ale žádnou trabekulární. Ani v CT ani v MR se nenašly žádné falešně pozitivní nálezy. CT je vysoce senzitivní při odhalení skrytých zlomenin člunkové kosti, ale dává oproti MR menší možnost při poznání zlomenin jen ve spongióze. MR naproti tomu má poněkud horší výsledky při zobrazení jen kortikálního poškození této kosti.
Kolář

SINGH, A.K., PILGRAM, T.K., GILULA, L.A.: Osteoporotické kompresivní zlomeniny: Výsledky po jednoúrovňové a víceúrovňových perkutánních vertebroplastikách. /Osteoporotic compression fractures: Outcomes after single versus multiple-level percutaneous vertebroplasty./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 211-221.
Studie měla sledovat úlevu od bolesti, stav aktivity a úsporu spotřeby analgetik u nemocných s porotickými frakturami obratlových těl, které byly léčeny vertebroplastikou na jedné a více úrovních. Základem sestavy je 123 nemocných průměrného věku při vyšetření 73,8 roků ± 11,9 (standardní odchylka) se 422 symptomatickými kompresemi obratlových těl, kteří byli léčeni ve 204 sezeních v posledních čtyřech letech. Bolest před a po léčení byla posuzována podle vizuální analogové stupnice ve 2 týdnech po výkonu, pak kontrolně za 1 měsíc, 3, 6, 12 a 24 měsíců dotazníky a telefonními dotazy. Zjištěny byly údaje o 172 perkutánních vertebroplastikách celkem 149 nemocných, kteří byli v době léčby ve věku 73,3 let ± 12 roků. Z nich bylo 110 (74 %) žen. Data nebyla získána u 32 nemocných, patrně v mezidobí zemřevších. V 65 sezeních byla vertebroplastika provedena na jedné úrovni, v 52 sezeních ve dvou a 55 sezeních ve třech či více úrovních. Bolestivost k výkonu klesla vysoce významně. V 82 % případů byla úleva ještě po 24 měsících značná, nebo dokonce úplná, 51 % nemocných se stalo zcela nezávislými na analgetikách. Stejný počet udával vzestup aktivity po výkonech. Mezi skupinou s vertebroplastikou na jedné a více úrovních nebyly významné rozdíly těchto údajů.
Kolář

BOXHEIMER, L., LUTZ, A.M., ZANETTI, M. a ost.: Charakteristiky posouvatelných a neposouvatelných trhlin menisků v kinematografickém MR zobrazení kolena. /Characteristics of displaceable and nondisplaceable meniscal tears at kinematic MR imaging of the knee./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 222-231.
Vyšetřeno bylo 42 nemocných (30 mužů, 12 žen) průměrného věku 36,9 roků se 43 arthroskopicky potvrzenými trhlinami menisku s použitím 1,5 T MR s koleny v poloze patelou nahoru, vleže na zádech s ohybem do 90 stupňů kolena i v této poloze a extenzi při vytočení kolena dovnitř. Doplněna byla poloha vstoje s plnou tělesnou zátěží. Sledováno bylo, jak se menisky posunují, přičemž mez byla u 3 mm posunu nebo více pro mediální meniskus a směrem dovnitř laterálním směrem u zevního menisku. Zaznamenány byly údaje o ev. bolestivosti, udávané nemocnými v těchto polohách. Větší posuny než 3 mm (= posunutelné trhliny menisků) byly v těchto polohách zaznamenány ve 42 % případů, tj. u 18 ze 43 trhlin. U všech natržených menisků schopných posunu byla přítomna ruptura postranního vazu, kromě u tří (statisticky významná frekvence). Posouvatelné menisky měly obvykle komplexní, radiální nebo podélné trhliny (16 z 18, tj. 89 %) a bolesti u nich byly signifikantně větší než u pacientů s trhlinami v meniscích stabilních, nezávisle na jiných doprovodných kolenních odchylkách.
Kolář

2. Nervový systém

DU MESNIL de ROCHEMONT, R., BERKEFELD, J., BUCHKREMER, J. a ost.: Dlouhodobé výsledky po léčení nitrolebních vertebrobazilárních stenóz stenty. /Langzeitergebnisse nach Behandlung intrakranieller vertebrobasilärer Stenosen mit Stents./ Fortschr.Röntgenstr., 178, 2006, č. 1, s. 96-102.
U nemocných s recidivující ischemickou symptomatologií ze stenózy vertebrobazilárního povodí, je vysoké riziko iktu, především tam, kde se symptomatologie projevuje i během intenzivní medikamentózní léčby. Směrodatné výsledky léčby stenty u symptomatických nitrolebních stenóz jsou zatím neznámé. Studie měla sledovat průběh postimplantačního období, počty iktů a exitů a restenóz; opírá se o sledování 12 nemocných z období poloviny 2001 až února 2004. V tomto počtu bylo 11 mužů a 1 žena průměrného věku 26-75 let se středem při 63 letech. Všichni měli více než 70 % vertebrobazilární stenózu s recidivující ischemickou symptomatologií. Proměřování se dělo rotační angiografií, léčba balonkovými expandibilními stenty. Kromě pravidelných klinických kontrol se u nich prováděla transkraniální duplexní vyšetření a po 6 měsících intraarteriální angiografie. Klinický výsledek léčby byl definován počtem mrtvičných záchvatů a úmrtí během pozorovací doby a vaskulární výsledek léčby definován poměrem restenóz, větších než 50 %, prokázaných angiografií nebo duplexním proměřením. Technicky bylo stentování u všech nemocných úspěšné. Žádný nemocný po něm neměl mrtvičný záchvat, dva v pozorovací době zemřeli (1x infarkt myokardu a jedno náhlé úmrtí z nevysvětlené příčiny). Stupeň stenózy klesl po stentování z průměrně 81 % na 19 % (medián 10-36 %) a po šesti měsících činil 32 % (22-48 %). Stenózy překračující 50 % se nepozorovaly. Výkon se jeví vcelku jako bezpečný, v době po stentování s nízkým výskytem iktů a restenóz vysokého stupně.
Kolář

PETRELLA, J.R., KRISHNAN, S., SLAVIN, M.J. a ost.: Kognitivní porucha: Hodnocení 4-T funkčním MR zobrazením. /Cognitive impairment: Evaluation with 4-T functional MR imaging./ Radiology, 40, 2006, č. 1, s. 177-186.
Objektem vyšetření bylo 20 nemocných s mírnými kognitivními poruchami (12 mužů, 8 žen, průměrného věku 75 let ± 7,6) a 20 starších kontrolních osob staršího věku (9 mužů, 11 žen, průměrného věku 71,2 roky ± 4,5). Vyšetření novým zařízením při 4 T sledovalo hladiny kyslíku napříč v celém mozku. Ukládáním úkolů byly buzeny oblasti prefrontální, mediální temporální a parietální a sledován byl jejich stav po uklidnění. U osob se sníženou kognitivní funkcí byl stupeň aktivace menší bilaterálně v korových frontálních oblastech (při zaktivování i útlumu), v levém hipokampu (při uklidnění) a v levém mozečku (během zadání úkolu). Rozdíl proti zdravým subjektům byl statisticky vysoce průkazný. Nemocní s mírnou kognitivní poruchou vykazovali zvýšené aktivace zadních frontálních laloků (během návratu ke klidu). Nižší hipokampální aktivace během uklidňování takřka signifikantně korelovala se stupněm závažnosti ztráty paměti a kognitivní poruchy. Ukazuje se, že poruchy paměti lze vztahovat k funkčním změnám některých specifických mozkových oblastí uvnitř i na obvodu mediálního temporálního laloku.
Kolář

CHEN, P.E., SIMON, J.E., HILL, M.D. a ost.: Akutní ischemická mrtvice: Přesnost difuzně hodnoceného MR zobrazení - vliv hodnoty b a potlačení cerebrospinálního moku. /Acute ischemic stroke: Accuracy of diffusion-weighted MR imaging. Effects of b value and cerebrospinal fluid suppression./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 232-239.
Studie byla ověřena na posouzení, která z forem zvažování difuze při posuzování ischemické mrtvice je diagnosticky spolehlivější při použití 3 T. Zkoušeno bylo konvenční difuzně-zvažované zobrazení (b = 1000 nebo 100 s/mm2) nebo difuze s inverzí tekutiny (FLIPD) s podmínkami b = 1500 s/mm2). Vyšetřeno bylo 75 po sobě jdoucích nemocných (43 mužů a 32 žen, středního věku 64,0 roků s akutní ischemickou mrtvicí. Lokalizaci ischemických změn prováděli dva zkušení radiologové lokalizací okrsků hyperintenzity, která odpovídá sníženému koeficientu difuze. Specificita, pozitivní predikční hodnota a přesnost se u obou technik, jež byly použity, významněji nelišily. FLIPD s b 1500 s/mm2 měla o něco menší citlivost pro odhalení ischemické mrtvice a tím byla snížena i její negativní predikční hodnota oproti klasickému difuznímu měření bez tekutinové inverze (oběma uvedenými postupy). U všech tří technik byly vynikající výsledky hodnocení odečítajícími. Vcelku ale lze říci, že postup s hodnotou b = 1500 s/mm2 je v praxi o něco méně výhodný oproti klasickým s b = 1000 nebo 1500 s/mm2.
Kolář

ALEMANY, M., STENBORG, A., TERENT, A. a ost.: Koexistence mikrohemoragií a akutní spontánní hemoragie do mozku: Korelace s projevy mikroangiopatie a klinickými daty. Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 240-247.
U 90 nemocných s akutní mrtvicí bylo provedeno MR vyšetření hlavy: 45 mělo akutní spontánní ataku (24 mužů a 21 žen, středního věku 65, resp. 68 let) a 45 věkem shodných kontrol (26 mužů a 19 žen, v obou skupinách středního věku 67 let) bylo vyšetřeno MR po předchozím CT mozku. Měřeny byly časy T 1 a T 2 ve sledu SE a FLAIR, s tloušťkou vrstev 5 mm a odstupem vrstev 0,5 mm u SE a 1,0 mm pro FLAIR. Přítomnost mikrohemoragií byla sledována podle hyperintenzit T 2 nebo lakun v hloubce bílé mozkové hmoty a šedé hmoty. Mikrohemoragie byly nalezeny u 29 ze 45 vyšetřených a u 8 ze 45 kontrol (Tj. v 18 %). Byla shledána statisticky vysoce významná souvislost mezi intraparenchymovými hemoragiemi a intraparenchymovými hemoragiemi (MH a IPH). U 29 nemocných s IPH a MH mělo 24 osob (83 %) T 2 - hyperintenzity a 13 (45 %) mělo lakuny. Mezi 16 nemocnými bez MH mělo sedm (44 %) T 2 hyperintenzity a 3 (19 %) mělo lakuny. Byl také potvrzen vztah mezi výskytem MH a rozsahem hyperintenzit T 2, jako vysoce statisticky významný. Tato zjištění podporují mínění, že je vztah mezi přítomností zobrazovacích odchylek z mikroangiopatie, klinicky němé MH a akutní IPH.
Kolář

3. Hrudník, plíce, mediastinum, bránice

GURUNG, J., MAATAOUL, A., KHAN, M. a ost.: Automatizované detekce plicních uzlů multidetektorovým CT: Vliv různých rekonstrukčních protokolů na provádění a na prototyp software. /Automated detection of lung nodules in multidetector CT: Influence of different reconstruction protocols on performance of a software prototype./ Fortschr.Röntgenstr., 178, 2006, č. 1, s. 71-77.
U 15 nemocných byly provedeny vrstvové snímky hrudních polí spirálním multidetektorovým CT, v tloušťce vrstev 5, 2 nebo 1 mm a následně propočten rekonstrukčních inkrement 1,5 a 1,0 a 0,5 mm a detekce (již předtím známých uzlů v plíci) byla kontrolována prototypem software Nodule Enhanced Viewing, jakož i zrakovým posouzením dvěma nezávislými radiology. Uzle byly rozděleny podle velikosti do kategorie 10,5 až 10 a menší než 5 mm v průměru. Referenčními standardy prošlo celkem 103 uzlů. Při tloušťce vrstev 5,0 mm je počet detekcí nižší u automatizovaného systému než u obou radiologů. Při tloušťce vrstvy 2 mm byly výsledky automatizovaného systému ale lepší; rozdíl však nebyl statisticky významný. Statistickou významnost dosáhl automatizovaný systém u vrstev tloušťky 1 mm. Senzitivita byla u vrstvy 1 mm a u radiologů 66,99 % a 68,93 %, kdežto u CAD dosáhla 80,58 %. Nasazením CAD-systému byla také významně snížena doba posuzování nálezů (byla nižší než 4 min.) a efektivita postupu byla výrazně zvýšená. Nejlepší výsledky má hodnocení s CAD u uzlů do 10 mm velikosti. CAD již dnes umožňuje nasazení v roli „druhého čtoucího".
Kolář

ENGELKE, CH., RUMMENY, E.J., MARTEN, K.: Plicní embolie v multidetektorové víceřadé CT hrudníku. Jednoleté přežívání léčených a neléčených nemocných. /Pulmonary embolism at multidetector row CT of chest: One year survival of treated and untreated patients./ Radilogy, 239, 2006, č. 2, s. 563-575.
Studie byla provedena na CT vyšetřeních 1966 nemocných průměrného věku 60 let (rozmezí 15-96 roků) s podílem mužů k ženám 1,79. Byly stanoveny počty správně pozitivních a falešně negativních odečtů. Respektovány byly údaje o koexistující morbiditě, antikoagulační terapii a komplikacích, jakož i jednoleté přežití od vyšetření. Skeny byly pro PE pozitivní u 117 nemocných, z nichž u 96 byla k dispozici úplná klinická data: 63 osob z 96 mělo maligní proces; u 58 nebyla PE suspektní klinicky. U 38 z těchto 58 nemocných byla rentgenologická vyšetření falešně negativní. Antikoagulační terapie byla provedena u 49 nemocných, a to terapeuticky, u 21 profylakticky; u 26 nebyla léčba provedena. Vážnější průběh PE měli nemocní s antikoagulační léčbou. Zvýšena byla frekvence krvácení při nasazení antikoagulační léčby, a to včetně dvou předčasných úmrtí a pěti frontálních hemorrhagií. Vcelku bylo časných úmrtí osm (7x s antikoagulační léčbou a jednou bez ní). Prediktory pro pozdější úmrtí byly: vyšší věk nemocných, malignita a selhávání ledvin. Závěr studie vyznívá v tom smyslu, že klinicky nepodezřívaná plicní embolie, která se neodhalí na obvyklém snímku hrudníku, mívá příznivější vyústění i bez antikoagulační léčby.
Kolář

ICHIKADO, K., SUGA, M., MURANAKA, H. a ost.: Předpověď prognózy syndromu akutní respirační tísně s tenkovrstevným CT: Hodnocení 44 případů. /Prediction of prognosis for acute respiratory distress syndrome with thin-section CT: Validation in 44 cases./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 321-329.
Retrospektivnímu hodnocení bylo podrobeno za 7 dní od začátku syndromu dechové tísně 26 přeživších a 18 nepřeživších nemocných. Z celkového počtu 44 osob bylo 37 mužů a 7 žen, průměrného věku 61,8 ± 15,6). CT nálezy byly rozděleny odstupňovaně do šesti kategorií, a to na: 1) nálezy s normální absorpcí záření, 2) se sklovitým obrazem parenchymu, 3) s konsolidací, 4) se sklovitým vzhledem parenchymu a přítomností bronchioloektazií nebo bronchiektazií, 5) konsolidace s trakčními bronchioloektaziemi či bronchiektaziemi, 6) voštinovitá struktura. Obecným nálezem bylo, že u osob přeživších byly plochy se zvětšenou absorpcí záření menšího rozsahu než u nepřeživších. Bezvýhradně byla prognóza nemocných s výraznější fibroproliferativní složkou v plicích parenchymu horší než bez ní, stejně tak byla nižší incidence z barotraumatu řízeného dýchání nižší u prognosticky příznivějších případů.
Kolář

4. Kardiovaskulární systém

GRÖSCHEL, K., ERNEMANN, U., SCHULZ, J.B. a ost.: Léčba statiny při karotické angioplastice a umístění stentu: Vliv na iktus, infarkt myokardu a úmrtí, ve spojitosti se zákrokem. /Statin therapy at carotid angioplasty and stent placement: Effect on procedure-related stroke, myocardial infarction and death./ Radiology, 240, 2006, č. 1, s. 145-151.
V několika posledních letech se potvrdilo, že snížení hladiny cholesterolu inhibitory reduktázy koenzymu A (statiny) 3-hydroxy-methylglutarylu snižuje frekvenci iktů a infarktů. Ukazuje se také, že preprocedurální aplikace statinů snižuje frekvenci infarktů po perkutánních koronárních intervencích. Okolnosti byly ověřovány na sestavě 180 nemocných s vysoce symptomatickým onemocněním karotid. Ve skupině bylo 127 nemocných bez preprocedurální léčby statiny a 53 po ní. Sledovalo se, jaká bude frekvence infarktů ve 30 dnech po výkonu. Celkově došlo ze 180 nemocných v oněch 30 dnech ke dvěma infarktům (1 %) a drobným apoplexiím u 16 osob (ze 180), tj. 9 %. Vážnější iktus se pozoroval jednou (0,5 %) a k úmrtí došlo u dvou nemocných (1 %). Významné (i statisticky) byly rozdíly v těchto frekvencích mezi skupinou, která nedostala a dostala statiny. Ve skupině s tímto vyšším rizikem nebyl rozdíl ve věku a pohlaví postižených. Studie tedy naznačuje potenciální protektivní účinek statinů, jsou-li podány během karotických intervencí.
Kolář

GURY, R.C., CATTANI, C.A.M., GABURE, L.A.D a ost.: Diagnostické vyšetření stresové perfuze a opožděného zkontrastněného MR zobrazení u nemocných s koronárním tepenným onemocněním. /Diagnostic performance of stress perfusion and delayed-enhancement MR imaging in patients with coronary artery disease./ Radiology, 240, 2006, č. 1, s. 39-45.
U 47 nemocných (38 mužů, 9 žen průměrného věku 63 ± 5,3 roků, kteří byli vybráni pro standardní koronární angiografii, šlo ve skupině A o 33 osob, které prodělaly infarkt myokardu, nebo byly podezřelé (14, skupina B), že mají čerstvou infarktovou lézi. Při MR vyšetření se sledovaly projevy kinetické myokardiální dysfunkce; byl sledován prvý průchod gadoliniového kontratního přípravku při vyšetření klidovém a po zátěžovém testu, s opožděným MR vyšetřením. Jako myokardiální ischemie byl označen segment srdce, v němž první průchod kontrastní látky souběžně s ostatními segmenty nenastal. Myokardiální infarkt se projevil jako okrsek s hyperzkontrastněním při opožděném zobrazování. Ze sestavy byl jeden nemocný vyřazen, protože kvalita MR obrazů byla nevyhovující. Viditelnou koronární stenózu zobrazilo 30 ze 46 hodnocených pozorování (65 %). Bylo u nich hodnoceno celkem 138 tepen. Prvá perfuze po zátěžovém zobrazení a opožděné zobrazení vykazovaly senzitivitu 0,87 a specificitu 0,89 a přesnost 0,88 v porovnání s koronární angiografií. Přesnost tohoto vyšetření u nemocných po myokardiální příhodě byla vyšší než v obecné populaci (0,88 vs. 0,85 u skupiny bez selekce, 0,86 vs. 0,82 ve skupině A a 0,93 vs. 0,90 ve skupině B. Metoda zátěžového kontrastně posíleného a opožděného MR vyšetření je velmi vhodná pro odhalení koronárních stenóz u nemocných se známou nebo podezřelou chorobou koronárních tepen.
Kolář

ALKADHI, H., WILDERMUTH, S., PLASS, A: a ost.: Stenóza aorty: Poronávací hodnocení 16detektorového řadového CT a echokardiografie. /Aortic stenosis: Comparative evaluation of 16-detector row CT and echocardiography./ Radiology, 240, 2006, č. 1, s. 47-55.
Předmětem studie bylo 20 nemocných (11 mužů, 9 žen) o průměrném věku 63 roků se stenózou aorty a srovnávací skupina 20 osob bez ní (po 10 mužích a 10 ženách, průměrného věku 65 let), kteří byli všichni vyšetřeni transtorakální echokardiografií, elektrokardiograficky a nově také šestnáctidetektorovým víceřadým CT přístrojem. Data z CT byla rekonstruována ve stupních po 5 %, se čtyřdimenzionálním software. Oblast aortální chlopně (AVA) byla propočtena plošně a změřen transvalvulární tlakový gradient a porovnán souhlas CT a UZ výsledků měření. U nemocných bez stenózy aorty byl průměr AVACT 3,56 cm2 ± 0,66 a průměrný AVATEE (transtorakální echokardiografie) 3,56 cm2 ± 0,69. U nemocných se stenózou bylo průměrné AVACT 0,89 cm2 ± 0,35 a průměrné AVATEE 0,93 cm2 ± 0,33. Průměrný transvalvulární tlakový gradient byl 51 mm Hg ± 22. Signifikantní byly korelace mezi AVACT a AVATEE a transvalvulárními tlakovými gradienty. Výsledkem studie je potvrzení, že vyšetření šestnáctidetektorovým víceřadým CT je u stenóz aortálních chlopní schopno určit stupeň stenózy s podobnou spolehlivostí, jako echokardiografické metody.
Kolář

SUN, Z., STEVENSON, G.: Transrenální fixace aortálních sten-graftů: Krátko- až střednědobý vliv na renální funkci. Systematický přehled. /Transrenal fixation of aortic sten-grafts: Short to midterm effects on renal function. A systematic review./ Radiology, 240, 2006, č. 1, s. 65-72.
Transrenální či suprarenální fixace aortálních stent-graftů byla už před delší dobou navržena jako preventivní forma jejich aplikace, zaměřená na prevenci jejich možné migrace a k optimalizaci hemostatického upevnění jejich horního obvodu. Technika se rozšířila také k aplikaci u nemocných s komplikovaným vzhledem krčku aneuryzmatu aorty. Fyziologické následky této formy upevnění nejsou dosud plně ozřejměny. Proto byla provedena analýza potřebných dat u 10 nemocných a prostudovány záznamy v písemnictví, kde se našlo celkem 22 studií, dotýkajících se tohoto problému. Sedm z nich porovnávala účinky supra- a infrarenálních (tj. nad a pod odstupem a. renalis) stentgraft a z nich se zjišťuje, že neexistuje žádný podstatný, tj. především negativní dopad na tento typ fixace graftu na ledvinovou funkci. Jako alternativa k infrarenálnímu upevnění je tento postup relativně stejně bezpečný.
Kolář

5. Gastrointestinální systém

MEGIBOW, A.J., BABB, J.S., HECHT, E.M. a ost.: Hodnocení střevní distenze a vzhledu střevní stěny s použitím neutrálního kontrastního perorálního přípravku pro multidetektorové víceřadé CT. /Evaluation in bowel distention and bowel wal appearance by using neutral oral contrast agent for multi-detector row CT./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 87-95.
Ve studii byl hodnocen perorálně podávaný kontrastní přípravek Volumen se zaměřením na využití v multidetektorovém, víceřadém CT vyšetření střeva, s vyhodnocením jeho distenční schopnosti a zobrazení detailů na střevní stěně. Ve studii bylo zařazeno 60 nemocných (33 žen, 27 mužů, průměrného věku 58,2 roky, rozdělených ve dvě skupiny, z nichž jedna dostala 1200 ml Volumenu během 30 min. před vyšetřením, druhá stejné kvantum kontrastního přípravku,v němž bylo přidáno na 3 díly vody 1 díl metylcelulózy, rovněž v průběhu 30 min. před vyšetřením. Sledován byl stupeň dilatace střeva a detaily na sliznici jeho stěny, dvěma nezávisle hodnotícími radiology. Prokazatelně lepší byla distenze v žaludku, duodenu, jejunu a ileu ve skupině 1 oproti druhé, s vysokou statistickou signifikantností. Také detaily nástěnné sliznice byly lépe zobrazeny ve skupině jedna, dokonce i žaludku.
Kolář

HARA, A.K., LEIGHTON, J.A., HIEIGH, R.I. a ost.: Crohnova nemoc tenkého střeva: Předběžné porovnání CT enterografie, endoskopie kapslí, průtoku tenkým střevem a ileoskopie. /Crohn disease of the small bowel: Preliminary compariosn among XT enterography, capsule endoscopy, small-bowel follow-through and ileoscopy./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 128-134.
Vyšetřována byla skupina nemocných s neobstrukčními projevy m. Crohn: 17 nemocných, z toho 9 žen a 8 mužů, průměrného věku 49 let, ve věkovém rozmezí 18-78 let. Každý z nich prodělal kapsulární endoskopii, výpočetní tomografii, enterografii, kolonoskopii s ileoskopií a pasáž tenkým střevem (BSFT). U každého vyšetření byly nálezy svědčící pro Crohnovu nemoc vyhodnoceny zvlášť a pak porovnána jejich diagnostická účinnost. Nejvyšší diagnostický zisk a spolehlivost byly u kapsulární endoskopie a nejmenší u BSFT, avšak tyto rozdíly nebyly statisticky významné. U jednoho nemocného BSFT nezobrazila přítomnou strikturu, která si vynutila následně chirurgické odstranění diagnostické kapsle. CT enterografie a BSFT zachytily také extraintestinální nálezy, jako byly mezenterické adenopatie u dvou nemocných a enterokolické píštěle u jednoho nemocného. Studie potvrzuje spolehlivost kapsulární endoskopie a CT enterografie u této choroby.
Kolář

HARTMANN, D., BASSLER, B., SCHILLING, D. a ost.: Kolorektální polypy: Detekce s MR-kolonografií při temném lumen versus konvenční kolonoskopie. /Colorectal polyps: Detection with dark-lumen MR colonography versus conventional colonoscopy./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 143-149.
Až dosud se většinou posuzuje MR-kolonografie s použitím techniky „světlého lumen". Před krátkou dobou byla vypracována technika lumen temného, při níž se používá výrazně T1-zvažovaný 3D GE-sled, po rektálním podání vodného nálevu a nitrožilní injekci paramagnetické kontrastní látky. Nálev představují 4 litry polyetylenglycolového roztoku elektrolytu ORALAY (Braun, Melsungen, SRN). Vyšetřeno bylo 100 po sobě jdoucích nemocných (56 mužů, 44 ženy ve věku 67,7 let ± 14,7, rozmezí 25-82 roků. Po přípravě čištěním tračníku byla ihned provedena kolonoskopie po MR kolonografii. Pro MR kolonografii byl tračník naplněn svrchu uvedeným roztokem a vyšetřen 1,5 T MR v poloze na břiše při zadrženém dechu. Dávka gadobenatdimegluminu byla na 1 kg tělesné hmotnosti 0,2 mmol. U 47 % vyšetřených (43 osob) byly výsledky vyšetření normální při obvyklé kolonoskopii. U zbylých 49 osob (53 %) konvenční kolonoskopie zachytila 107 polypů (82 adenomů, 25 hyperplastických polypů) a 7 karcinomů. Senzitivita MR kolonografie pro polypy velké aspoň 10 mm, byla 100 % pro polypy mezi 6-9 mm činila 84,2 %. Specificita byla 96 % při shrnutí všech nálezů polypů různé velikosti. Kolonografie s „tmavým lumen" má v tomto MR provedení slibné výsledky.
Kolář

ANNET, L., PEETERS, F., HORSMANS, Y. a ost.: Jícnové varixy: Hodnocení transezofageálním MR zobrazením - počáteční zkušenosti. /Esophageal varices: Evaluation with transezophageal MR imaging - Initial experience./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 187-175.
Jícnové městky jsou hlavní komplikací jaterní cirhózy. Má je více než dvě třetiny pacientů s tímto jaterním stavem a z nich kolem 30 % dostává krvácení, které může ohrozit život. Už první krvácení stojí život až mezi 25-35 % takto postižených nemocných. Včasné zjištění varixů je tedy urgentním požadavkem. Předložená studie se týká 42 nemocných (29 mužů, 13 žen průměrného věku 58 ± 11 let) s varixy, které byly nedávno prokázány endoskopicky, bylo vyšetřeno intraezofageálně situovanou cívkou v koordinaci se srdečním pulzem, při poli 1,5 T. Při vyšetření lze zjistit peri- i paraezofageální varixy. Periezofageální varixy byly nalezeny u 36 osob, paraezofageální u 32. Krevní tok v periezofageálních varixech byl ovlivňován injekcí ocreotidu jako možného farmakologického přístupu ke snížení tlaku a tím i rizika krvácení z rozšířených žil.
Kolář

6. Játra, žlučové cesty

ASSAYAMA, Y., YOSHIMITSU, K., IRIE, H. a ost.: Dynamické zvýraznění s posunem fáze jako prognostický faktor pro expanzivní intrahepatální cholangiokarcinom. /Delayed-phase dynamic CT enhancement as a prognostic factor for a mass forming intrapehatic cholangiocarcinoma./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 150-155.
Dynamické CT prodělalo 32 nemocných (22 mužů 10 žen, průměrného věku 60,8 let, rozmezí 33-80 roků, u nichž byl potvrzen expanzivní cholangiokarcinom jater. Opožděné CT snímky byly zhotoveny za 4-6 minut po injekci kontrastní látky. Nemocní byli rozděleni do dvou kategorií: 1. nejméně dvě třetiny objemu nádoru se zkontrastnilo, 2. méně než dvě třetiny objemu nádoru se po injekci kontrastní látky zvýraznily. U všech nemocných byl důsledně korelován výsledek s patologickým ověřením nádoru. Ve skupině prvé bylo 13 nemocných, ve druhé 19. Zkontrastnění bylo statisticky významně korelováno s podílem fibrózního stromatu a častostí perineurální invaze. Přežití nemocných prvé skupiny bylo významně nižší než ve druhé a zkontrastnění více než dvou třetin objemu nádoru je možno považovat za významný prognostický faktor.
Kolář

KITAMI, M., TAKASE, K., MURAKAMI, G. a ost.: Typy a častost variet žlučových cest ve spojitosti s větší anomálií portální žíly. Analýzu multidetektorovým víceřadým CT cholangiografickým vyšetřením. /Types and frequencies of biliary tract variations associated with major portal venous anomaly: Analysis with multi-detector row CT cholangiography./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 156-166.
Studie měla objasnit, zda je souvislost mezi výskytem variet žlučovodů a většími varietami portální žíly, jakož i možnými rozdíly ve vzhledu těchto odchylek v levém a pravém jaterním laloku. Studie byla provedena u 44 osob ve věku 29-80 roků. Podrobily se multidetektorové CT cholangiografii. Portální odchylka pozůstávala v tom, že hlavní kmen směřoval do levého kmene levé portální žíly a pravé přední portální žíly úsekové. Jako kontrolní skupina sloužilo 158 po sobě jdoucích nemocných, kteří tuto odchylku neměli. U nemocných s uvedenou varietou portální žíly bylo spojení pravého předního sektoriálního dučeje supraportálně s pravým předním sektoriálním dučejem méně obvyklé než u kontrol (32 vs. 73 %). Častější byl výskyt následujících variet: pravý zadní sektoriální dučej, pojící se s levým hepatickým dučejem, supraportálně probíhající (34 % vs. 12 %); pravý zadní sektoriální dučej, spojující se s pravým předním sektoriálním dučejem, infraportálně probíhající (13 % vs 4 %); pravý zadní sektorový dučej, probíhající infraportálně (23 % vs. 8 %) a levý laterální segmentální dučej kaudálně k umbilikálnímu oddílu portální žíly (14 % vs 3 %). Pravý hepatální kmen, který spojuje všechny biliární dučeje z pravého laloku, je ve skupině s varietou průkazně méně často vytvořen (47 % vs. 79 %). Je zde tedy zřetelná souvislost obou skupin a variací a jejich společné častosti.
Kolář

8. Uropoetický systém

RASTOGI, N., SAHANI, D.V., BLAKE, M.A. a ost.: Hodnocení živých dárců ledvin: Přesnost 16vrstevného CT trojrozměrného. /Evaluation of living renal donors: Accuracy of three-dimensional 16-section CT). Radiology, 240, 2006, č. 1, s. 136-144.
Byla vyšetřena skupina živých dárců ledviny v počtu 46 osob (18 mužů, 28 žen, průměrného věku 42 let) šestnáctivrstevným CT. Sledován byl stav ledvinové vaskularizace a urografická funkce jak na příčných vrstvách, tak i na 3D zobrazení. Sledována byla spolehlivost a citlivost zobrazení jak obou postupů izolovaně, tak i ve vzájemné spojitosti. Senzitivita a specificita CT vyhodnocení (včetně nálezu akcesorních ledvinných tepen) dosahovala u obou hodnotitelů vysokých úrovní (mezi 100 a 89 %). Vyšetření jednoho skenu vyžadovalo u prvého hodnotícího 2,4 min, spolehlivost byla 93 % a ukazuje se, že hodnocení toliko 3D záznamu, bez dalších uvedených postupů je plně spolehlivé.
Kolář

SALA, E., EBERHARDT, S.C., AKIN, O. a ost.: Endorektální zobrazení MR před léčebnou prostatektomií: Lokalizace a staging nádoru. /Endorectal MR imaging before salvage prostatectomy: Tumor localization and staging./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 176-184.
Hlavním záměrem retrospektivní studie u ca prostaty bylo po MR vyšetření a následné operaci korelovat preciznost předoperačního zjištění extrakapsulárního šíření nádoru (ECE) a invaze do semenných váčků (SVI) + šlo vesměs o nemocné s lokální recidivou choroby. Vyšetřené bylo 45 nemocných ve věku 43-76 let. U všech byl histologicky potvrzen po léčebné prostatektomii karcinom prostaty. Endorektální MR vyšetření bylo užitečné jak pro potvrzení ev. ECE i SVI a hodnoty kolísaly v rozumných mezích u obou odečítajících.
Kolář

11. Lymfatický systém

SIRONI, S., BUDA, A., PEREGO, P. a ost.: Metastáza do lymfatické uzliny u nemocných s klinicky časným stadiem rakoviny děložního krčku: Detekce s integrovaným FDG PET/CT. /Lymph node metastasis in patients with clinical early-stage cervical cancer: Detection with integrated FDG PET/CT./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 272-279.
Rakovina děložního čípku je druhý nejčastější malignom u žen, a protože počet úmrtí na toto onemocnění je celosvětově značný, FIGO (Mezinárodní organizace gynekologů a porodníků) vypracovala jednotící schéma pro staging tohoto karcinomu, kde pochopitelně absence nebo přítomnost metastáz hraje podstatnou roli v definitivním řazení. Významným prognostickým faktorem jsou především metastázy v lymfatických uzlinách pánve a paraaortálních. U 47 žen se stadiem IA nebo IB rakoviny čípku, které byly selektovány pro hysterektomii s disekcí pánevních uzlin, bylo vyšetřeno před operací FDG PET/CT a vyoperované uzliny byly histologicky klasifikovány jako metastázami postižené nebo uzliny bez metastáz. U 15 pacientek (32 %) byly v uzlinách metastázy nalezeny, u 32 (68 %) ne. Izolovaně bylo vyšetřeno celkem 1081 uzlin. PET/CT vyšetření prokázalo senzitivitu 72 %, specificitu 99,7 %, pozitivní prediktivní hodnotu 81 % a negativní prediktivní hodnotu 99,3 % pro uzliny, jejichž příčný rozměr je větší než půl centimetru, což je obecně limit stanovený k rozlišitelnosti zvětšení.
Kolář

12. Oblast hlavy a krku, ORL

LACKNER, B., SCHMIDINGER, B., FUNOVICS, M.: Diagnostika intraokulárních cizích těles multidetektorovým CT: Vliv akvizičních parametrů na dávku záření a rozpoznatelnost. /Intraokuläre Fremdkörperdiagnostik in der Multidetektor-CT: Auswirkung der Aquisitionsparameter auf Strahlendosis und Erkennbarkeit./ Fortschr.Röntgenstr., 118, 2006, č. 1, s. 90-95.
Jde o pokusnou studii na dobytčích bulbech, u nichž byly do bulbů vpraveny různé druhy cizorodých materiálů odlišné velikosti: vlákna křemíku 0,3 mm velká, ocelový drát 0,1 mm nebo 0,5 ml krve ve skleněné ampulce a bylo vyšetřováno CT, jak se zobrazí. Postupně byly na vyšetření vysazeny parametry: 500 mAs, 250 a 100 mAs a 50 mAs, s kolimací 16 x 0,75 mm a 16 x 1,5 mm a pitchem 0,5 a 0,75. Rekonstrukce se děla vždy algoritmem pro měkké tkáně H30) a kosti (H60). U každé měrné variace byl vždy stanoven poměr signál-šum a dávka záření. Změny proudu v rentgence vedly k proporcionální změně dávky záření, ale toliko za změny signál-šum pod 1:2. Zmenšení kolimace z 1,5 mm na 0,75 mm vedlo zhruba ke zdvojnásobení poměru signál : šum. Série s nízkým pitchem vykazovaly při stejné objemové dávce konstantně mírně vyšší poměr signál-šum. Rekonstrukce tenkých vrstev s kostním alogritmem vždy vedla ke vzestupu poměru signál-šum v rozmezí 1,8 - 2,3. Při lokalizaci intraorbitálních nitroočních cizích těles ze skla nebo kovu jsou z hlediska radiační zátěže nejvhodnějším postupem: proud v rentgence 50 mAs, pitch 0,5, kolimace 16 x 0,75 mm, kostní algoritmus, rekonstrukční inkrement 0,7 mm.
Kolář

13. Měkké tkáně, žlázy (včetně endokrinních)

MAAS, A.H.E.M., van der Shouw, Y.T., REIJERINCK, D. a ost.: Arteriální kalcifikace viditelné na mamogramech: Kardiovaskulární rizikové faktory, těhotenství a laktace. /Arterial calcifications seen on mammograms: Cardiovascular risk factors, pregnancy and lactation./ Radiology, 240, 2006, č. 1, s. 33-38.
Mamografický archiv university v nizozemském Utrechtu byl revidován dvěma radiology, aby se zjistila přítomnost tepenných kalcifikací u skríningové populace mezi 49-70 lety (průměr 57 roků). Přítomnost kalcifikací v prsech (BAC) se našla u 194 ze 1699 vyšetřených žen (11 %), ale zřetelně rostla s rostoucím věkem, až nakonec v nejvyšších letech věku sestavy činila prakticky 20 %. Při korelaci tohoto projevu nejběžnějšího u degenerativních arteriosklerotických tepenných onemocnění s frekvencí kardiovaskulárních onemocnění se kupodivu žádná závislost nenašla; spíše prevalence u nullipar proti skupině se dvěma a více dětmi. Ukazovala se i jistá závislost na poporodním kojení - kdy byla frekvence BAC mírně větší než u žen, které nikdy gravidní nebyly. Závěr studie vyznívá ve zjištění, že arteriální kalcifikace v mamogramech jsou s rostoucím věkem, těhotenstvími a laktací častější než u žen s kardiovaskulárními chorobami.
Kolář

SCHNALL, M.D., BLUME, J., BLUEMKE, D.A. a ost.: Diagnostické architektonické a dynamické rysy při zobrazení prsu MR. Studie více center. /Diagnostic architectural and dynamic features at breast MR imaging: Multicenter study./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 42-53.
Smyslem studie bylo posoudit trojdimenzionální vzhled prsních struktur a dynamická hlediska kinetiky kontrastní látky při MR vyšetření podané. Analýze bylo podrobeno 6883 vyšetření, při nichž byla nejmenší prostorová rozlišovací schopnost v 3D zobrazení 0,7 x 1,4 x 3 mm s minimálním časovým rozlišením 4 min. U dvojdimenzionálních podání bylo minimální časové rozlišení 15 sekund. U 854 žen bylo nalezeno celkem 995 lézí. Průměrný věk byl 53 roků ± 12 (standardní odchylka), rozmezí věku 18-80 let. Chybějící zkontrastnění bylo spojeno u karcinomu s 88% negativní prediktivní hodnotou.
Kolář

14. Pediatrická radiologie

EICHHORN, J.G., FINK, C., LONG, F. a ost.: Multidetektorová CT k diagnostice vrozených cévních anomálií a jejich průvodních nálezů u novorozenců a malých dětí. /Multi-Detektor-CT zur Diagnostik angeborener Gefässanomalien und ihrer Begleitbefunde bei Neugeborenen und Kleinkindern./ Fortschr.Röntgenstr., 177, 2005, č. 10, s. 1366-1372.
Podkladem práce jsou nálezy u 75 nemocných (středního věku 9 ± 6 měsíců, půldruhého roku až 24 měsíců) se žilními anomáliemi, kteří byli vyšetřeni multidetektorovými CT o 4, 8 a 16 řádcích, kolimací 0,5 - 1,24 mm, doba skenu 70-30 s. Vyšetření se prováděla buď bez omezeného dýchání, nebo za jeho regulace. Zlatým standardem byla kombinace echokardiografie, katetrizační angiografie (kKA), bronchoskopie a porovnání s operačním nálezem. U všech nemocných se zdařilo objasnění morfologie a topografie anomálie a diagnóza byla stanovena s vysokou přesností. Vzhledem k vysoké rozlišovací schopnosti byly diferencovatelné už cévy o průměru menším než 1 mm. Průvodními nálezy jsou kupř. komprese tracheobronchiálního systému. U 31/75 nemocných nebylo nutno při plánování operační nápravy provádět kKA, nebo k vyloučení žilní anomálie. U 29 nemocných mohla být podstatně zkrácena doba narkózy nebo intervenčního výkonu. MDCT umožňuje spolehlivou diagnostiku cévních anomálií u novorozenců a malých dětí a je přinejmenším svými výsledky ekvivalentní katetrizační angiografii, jež je ovšem invazivnější.
Kolář

McCARVILLE, M.B., LEDERMAN, H.M., SANTANA, V.M. a ost.: Rozlišení benigních a maligních plicních uzlů helikální CT hrudníku u dětí s maligními solidními nádory. /Distinguishing benign form malignant pulmonary nodules with helical CT in children with malignant solid tumors./ Radiology, 239, 2006, č. 2, s. 514-520.
Studii bylo podrobeno 81 plicních uzlů, které byl shromážděny biopsií, provedenou během tří týdnů po helikálním CT vyšetření hrudníku dětí. Tři radiologové nezávisle na sobě z vyšetření před biopsií klasifikovali plicní uzle jako benigní, maligní nebo neurčitelné, podle jejich počtu, unilaterality nebo oboustranného výskytu, velikosti, obrysů (ostrých proti neostrým), přítomnosti kalcifikací, tendenci růstu a přidružené adenopatie. Hodnocení bylo srovnáno s histologickým hodnocením biopsie uzle. Průměrný věk nemocných byl 14,8 roku, rozmezí 5-21 roků. U 24 ze 41 nemocných aspoň jedna z biopsií potvrdila maligní uzel. Čtyři nemocní (10 %) měli uzel benigní i maligní, 17 (42 %) jen benigní. Na rozdíl od dospělých byly ostré kontury uzlů spíše projevem malignity a velikost uzlů nebyla směrodatná pro malignitu. Souhlas v hodnocení z obrazů před biopsií byl nízký až střední. CT obrazy vyžadují vypracování lepších ukazatelů pro hodnocení plicních uzlů u dětí se solidními nádory, aby se předešlo neodůvodněným torakotomiím při solidních nádorech lokalizovaných jinde.
Kolář

15. CT, US, MR, jiné modality - technika

ULTSUNOMIYA, D., SHIRASHI, S., IMUTA, M. a ost.: Přídatný význam spojení SPECT/CT ve zjišťování kostních metastáz: Porovnání s izolovanou scintigrafií a nespojenou scintigrafií a CT. /Added value of SPECT/CT fusion assesing suspected bone metastasis: Comparison with scintigraphy alone and nonfused scintigraphy and CT./ Radiology, 238, 2006, č. 1, s. 264-271.
Předmětem srovnávací studie bylo 45 nemocných (24 mužů a 21 žen, průměrného věku 64,7 ± 8,7 let) s celkovým počtem 42 metastatických ložisek a 40 benigními kostními ložisky. Byli vyšetřeni scintigrafií, planární i SPECT/CT a výsledky těchto vyšetření byly ověřovány sledováním nálezů rentgenovými vyšetřeními. Dva hodnotící radiologové nejdříve odečítali nález toliko ze scintigrafického záznamu a nato ze spojeného vyšetření scintigrafií kosti + CT. U každé léze byla hodnocena diagnostická spolehlivost vyšetření. Každý z hodnotících měl poněkud odlišné výsledky správného odečtu jen scintigramu, nebo jen CT vyšetření, ale oba měli podstatně lepší výsledek při hodnocení fúzovaného obrazu scintigrafického s výpočetním tomogramem.
Kolář

MORAKKABATI-SPITZ, N., SCHILD, H.H., LEUTNER, C.C a ost.: Dynamické zkontrastněné MR zobrazení mužského prsu - předběžné výsledky. /Dynamic contrast-enhanced breast MR imaging in men. Preliminary results./ Radiology, 238, 2006, č. 2, s. 438-445.
17 po sobě jdoucích mužských pacientů průměrného věku 53 let ± 14 bylo vyšetřeno pro hmatný útvar v prsu. Kromě mamografie a vysokofrekvenční ultrasonografie byli nemocní vyšetřeni vleže na zádech speciální povrchovou MR cívkou T 2 zvažovanou turbo sekvencí, po níž následovalo dynamické vyšetření. Výsledek vyšetření byl ověřen biopsií a klinickým sledováním. Celkem bylo nalezeno 24 odchylek v prsech, z toho měli tři nemocní celkem pět invazivních karcinomů prsu, 11 bylo gynekomastií (šest jednostranných, pět oboustranných), dva měli pseudogynekomastii, jeden měl benigní solidní tumor (angiolipom). Všechny maligní léze se projevily jako nepravidelné expanze s heterogenní vnitřní strukturou nebo zvýrazněným obvodem a vykazovaly rapidní počáteční zkontrastnění, po němž následovalo vymývání kontrastu (dle BI-RADS kategorie 5). Gynekomastie a nodulární hyperplazie vykazovaly pozvolné počáteční zkontrastnění, které bylo setrvalé a vykazovalo normální prsní architekturu (BI-RADS kategorie 2): 15 ze 16 prsů, tj. 10 z 11 nemocných. Pseudogynekomastie se nezkontrastnila vůbec. Angiomyolipom měl morfologický vzhled benigního procesu s pozvolným počátečním zkontrastněním, které bylo setrvalé (BI-RADS kategorie 2). Studie, v níž pro malý počet pozorování nebylo provedeno statistické hodnocení, naznačuje, že nálezy u mužů jsou podobné oněm v prsou žen.
Kolář

BARTELS, E., KNAUTH, M.: Možnosti a hranice transkraniální duplexní sonografie při znázornění nitrolebních arteriovenózních malformací. /Möglichkeiten und Grenzen der transkraniellen Duplexsonographie bei der Darstellung intrakranieller arteriovenöser Malformationen./ Fortschr.Röntgenstr., 178, 2006, č. 1, s. 64-70.
V období 6 let bylo vyšetřeno 54 nemocných s angiograficky prokázanými nitrolebními AVM sonografií. Arterie v circulus arteriosus Willisi byly identifikovány podle průběhu a směru krevního proudění. Pro extrakraniální průběh tepen byly použity lineární sondy 7,0 MHz a pro transkraniální sektorová sonda 2,0/2,5 MHz, resp. ve druhé polovině studie sonda 2 až 4 MHz typ phased-array. Souhlasně s výsledkem DSA vyšetření bylo sonograficky zachyceno 42 AVM (= 77,8 % všech). Cévy zásobující AVM byly identifikovány podle typických hemodamických parametrů (zvýšená systolická a diastolická rychlost proudění, snížený index pulzatility). Subkortikálně ležící AVM se daly zachytit z metodických důvodů obtížněji, protože ležely mimo ozvučené pole. V porovnání s tím bylo 88,9 % AVM bazálních mozkových oddílů zobrazeno nejsnáze v axiální rovině ozvučení. TCCS byl vhodnější pro kontroly pooperačního průběhu, nebo postembolizační. TCCS se ukázala být vhodnou formou k vyšetření těchto cévních odchylek i sledování průběhu po jejich léčbě.
Kolář

McCARVILLE, B.: Role pozitronové emisní tomografie v pediatrické muskulo-skeletální onkologii. Skeletal Radiology, 35, 2006, č. 9, s. 553-554.
V arzenálu vyšetřovacích metodik se vynořily a stále více upevňují FDG-PET (18Fluorodyoxyglukoso pozitronová emisní tomografie) a PET-CT (tato metoda spojená s výpočetní tomografií), ke studiím metabolicko-zobrazovacích poměrů v řadě hematologických i solidních malignit v dospělosti. Především metoda PET/CT má vynikající výhodu proti pouhé PET v tom, že postup CT umožňuje přesnou lokalizaci zvýšené aktivity FDG a ve většině případů umožňuje odlišit děje normální od chorobně změněných spojením zobrazení morfologického a dějů dynamických. Spojení těchto staticko-dynamických modalit dovoluje s větším rozlišením poznat i malé morfologické změny v CT obraze, které v něm samotném nemusí upoutat pozornost. V pediatrické radiodiagnostice se kupodivu zatím dost tento kombinovaný vyšetřovací postup nepropaguje (pokud nejsou omezení dána zatím malým počtem technických zařízení i jinde ve světě) a hlavní zkušenosti v pediatrii se koncentrují na diagnostiku Hodgkinských lymfomů. Nejběžnějšími maligními nádory dětského věku jsou v pohybovém ústrojí osteosarkomy (OS) a Ewingův sarkom (ESFT). S rozvojem předoperační adjuvantní terapie se prognóza těchto nemocných dramaticky zlepšila. Předpovědí prognózy je po této léčbě v histologickém obraze počet nekrotických okrsků. MR má v tomto směru - ač jinak je nejpoužívanější vyšetřovací metodou k odhadu počtu těchto nekróz - u kostních nádorů omezenější roli v monitorování odpovědi na terapii, protože kostní nádory mohou na léčbu reagovat vcelku příznivě, aniž by změnily velikost. Potvrzení nádorové nekrózy s pomocí MR je dosti subjektivní, pokud se pro její kvantifikaci nepoužije dynamické zkontrastněné MR zobrazení (DEMRI), kterým se stanovuje velikost nádorového vektoru a kep.
Spolehlivá a neinvazivní metoda, kterou se zjistí vitalita nádoru a její reakce na léčbu, jakou je PET, dovoluje individualizaci léčby kostních nádorů, a to především těch, které jsou vysoce agresivní, nereagují mnoho na léčbu a vyrůstají v chirurgicky rizikových místech.
Standardizované příjmové hodnoty FDG umožňují semikvantitativní proměření metabolické aktivity nádoru. Okrsky nádoru bývají heterogenní skladby, a proto je orientační hodnotou maximální aktivita okrsku (SUV). Ukazuje se, že po skončení neoadjuvantní léčby je SUV menší než 2,5 výrazem příznivější odpovědi na léčbu (přežívá do 10 % vitálního nádoru) a tito pacienti mívají ještě zpravidla čtyři roky přežití bez projevů progrese nádoru. Na druhé straně je však omezený význam SUV pro rozlišení primárního místa vývoje nádoru pohybového aparátu, nedá-li se jinak odlišit v okrscích metastáz. PET/CT se ukázala jako velmi citlivá metoda při hodnocení tak obvyklého nádoru dětského věku, jakým je rhabdomyosarkom, který má sklon k metastazování na nezvyklá měkkotkáňová místa.
Kolář

16. Jiná témata

HUBER, W., ECKEL, F., HENNIG, M. a ost.: Profylaxe kontrastem navozené nefropatie u nemocných v intenzivní péči: Acetylcystein, theofylin, nebo oba? Randomizovaná studie. /Prophylaxis of contrast material-induced nephropathy in intensive care: Acetylcysteine, theophylline or both? A randomized study./ Radiology, 239, 2006, č. 3, s. 793-804.
Otázka prevence nežádoucích následků aplikace kontrastní látky na ledviny byla studována u 91 nemocných průměrného věku 58,5 ± 14,8 let, z toho 31 žen a 60 mužů, ve 150 vyšetřeních. Jako rizikoví byli tito nemocní přijati na jednotku intenzivní péče a dostali a) 200 mg theofylinu 30 min. bez aplikací kontrastní látky (skupina T), nebo b) 600 mg acetylcysteinu den před vyšetřením, dvakrát denně (bylo-li to možné) - skupina označena A, nebo c) obě látky (skupina AT). Skupiny A a TA byly srovnatelné v základních hladinách kreatininu při podání stejného množství kontrastní látky. Výskyt kontrastně navozené nefropatie u skupin TA a AT byl 2 %, 12 % a 4 % a byl významně nižší ve skupině T než A. Ve výskytu reakce nebyl zřetelný rozdíl mezi skupinami A a AT nebo mezi skupinami T a AT. U skupiny A se sérový kreatinin za 12,24 ani 48 proti výchozí hladině nezměnil, hladiny kreatininu klesly ve skupině T za 12 hod. proti hladině výchozí. Ve skupině AT kreatinin signifikantně poklesl proti výchozí hladině za 24 a 48 hodin po aplikaci kontrastní látky. Skupina A měla významně vyšší maxima vzestupu kreatininu než skupiny T a AT. Theofylin se tedy ukázal jako významnější prostředek k prevenci reakcí, navozených ve funkci ledvin při aplikaci kontrastních látek.
Kolář

WEBER, C.H., KRÖTZ, M., HOFFMANN, R.T. a ost.: CT-řízená vertebro- a kyfoplastika: Porovnávací vyšetření technického úspěchu a komplikací u 101 zákroků. /CT-gesteuerte Vertebro- und Kyphoplastie: Vergleichende Untersuchung zu technischem Erfolg und Komplikationen bei 101 Eingriffen./ Fortschr.Röntgenstr., 178, 2006, č. 6, s. 610-617.
V průběhu tří let byla provedena vertebroplastika ve 82 výkonech na 101 obratlových tělech ze skiaskopické kontroly 4řadým CT. U 78 obratlů šlo o porotické fraktury, u 23 o osteolytické metastázy. Technicky bylo všech 101 výkonů úspěšných. Asymptomatický průsak cementu se při kontrolách našel u 51/101 obratlových těl, a to u 11/19 kyfoplastik (57,9 %) a u 40/82 vertebroplastik (48,8 %). Jedna středně těžká iritace se odehrála na L 5 u radiofrekvenční ablace a vertebroplastice metastázy sarkomu a vážná byla ceakage cementu při myelomu v Th 5 a průniku mimo tělo; tento stav si vyžádal operační odstranění cementu. Frekvence komplikací, které si vyžádaly řešení operačním zákrokem, byla tedy 0,99 %. Výskyt manifestních komplikací je tedy nízký, ale je pravděpodobné, že řada asymptomatických průsaků cementu by při konvenční skiaskopické kontrole pozornosti unikla a odhalily se jen díky provedenému vyšetření CT.
Kolář