2007, svazek 53, č. 4

Do čísla 4/2007 přispěli Medicinae universae doctores:

Kolář

Seznam excerpovaných časopisů:

• Fortschritte auf dem Gebiet der - Fortschr.Röntgenstr.
• Röntgenstrahlen und der bildgebenden Verfahren
• Radiology - Radiology
  

Referáty ze zahraniční literatury

1. Skelet

HEROLD, T, BACHTHALER, M., HAMER, O.W. a ost.: Nepřímá MR-artrografie ramene: Využití abdukce a zevní rotace k detekci trhlin v plné tloušťce a částečných ve šlaše supraspinatu. /Indirect MR arthrography of the shoulder: Use of abduction and external rotation to detect full- and partial-thickness tears of the supraspinatus tendon./ Radiology, 240, 2006, č. 1, s. 152-160.
Stále přetrvává snaha po upřesnění typů funkčních a bolestivých syndromů v ramenním kloubu, zvláště s tím, jak se otevírají možnosti jejich neinvazivní diagnostiky a ev. operativy. Předmětem studie je 51 symptomatických nemocných (14 žen, 37 mužů, průměrného věku 47 let, kteří byli vyšetřeni nepřímou MR artrografií v neutrální poloze kloubu (1) a v abdukci a zevní rotaci - ABER (2). MR nálezy byly porovnány s artroskopickými. U prvého ze dvou odečítajících radiologů byla senzitivita a specificita odečtu trhlin plné šíře 95 % a 100 % v sestavě (1) a po 100 % v sestavě (2). U druhého odečítajícího činila senzitivita 80 % a specificita 100 % v prvém provedení výkonu a po 100 % ve druhém. U trhlin částečných se senzitivita a specificita hodnocení zvýšila po druhém čtení a činila u prvého hodnotícího 71 % a 88 % v (1) a 93 % a 100 % ve (2). Druhý hodnotící dosahoval výsledků 50 % a 88 % v (1) a 86 % a 94 % ve (2). Po odečtu druhého setu byla diagnostická spolehlivost zřetelně vyšší u trhlin v částečné tloušťce šlachy. Nepřímá MR artrografie ramene tedy vyšetřením v poloze ABER značně získává na spolehlivosti u trhlin úplných, ale především u částečných.
Kolář

HACKLÄNDER, T., SCHARWÄCHTER, C., GOLZ, R. a ost.: Postavení difuzního zobrazování v diagnostice metastáz do obratlových těl u karcinomu prostaty, v porovnání s jinými primárními nádory. /Stellenwert der Diffusionsbildgebung in der Diagnostik von Wirbelkörpermetastasen des Prostatakarzinoms im Vergleich zu anderen Primärtumoren./ Fortschr.Röntgenstr., 178, 2006, č. 4, s. 416-425.
V řadě publikací se vyzvedá, že difuzní koeficient metastaticky napadených obratlových těl je povšechně snížen a na difuzně hodnocených obrazech se metastaticky postižené obratle proti zdravým jeví jako zvýšeně intenzitní signály. U metastáz CA prostaty je chování ale jiné. U 18 nemocných s metastázami karcinomu prostaty byla vyšetřena MRT se sledem steady-state-free-procession a hodnoceny obrazy v T1 po podání kontrastní látky a T2 s potlačením tuku. U 18 nemocných se 20 s metastázami do obratlového těla měla dvě těla minimálně pozitivní kontrast až -0,44, ve skupině s karcinomem prostaty bylo vždy u 9 nemocných pozorováno, že kontrast je pozitivní a u dalších 9 negativní. Ve skupině s negativním kontrastem bylo 6 osteoplastických a 1 osteolytická. Vinen na těchto rozdílech je zřejmě stupeň sklerotizace nádorových metastatických ložisek v obratlech. Nedá se proto u prostaty obecně počítat s tím, že hypointenzita v difuzně zvažovaných obrazech je dokladem benignity procesu.
Kolář

SCHULTE, B.U., BRÜCHER, D., TROMPETER, M. a ost.: Balonkem podpořená perkutánní vertebroplastika u nemocných s osteoporoticky vyvolanými kompresivními zlomeninami obratlových těl - prvé výsledky. /Ballonasistierte perkutane Vertebroplastie bei Patienten mit osteoporotischen Wirbelkörperkompressionsfrakturen - erste Ergebnisse./ Fortschr.Röntgenstr., 178, 2006, č. 2, s. 207-213.
Perkutánní vertebroplastika se provádí již řadu let ke stabilizaci kompresivních zlomenin obratlových těl po úrazech, při metastázách nádorů a u nejčastějších stavů - porotických kompresí. Vylepšením tohoto postupu je referovaný zákrok, při němž se ve fázi provedené punkce obratle, do něhož má být proveden nástřik cementu, aplikuje speciální balonek, zaváděný pediklem obratlového oblouku (za kontroly CT). Po provedené punkci obratlového těla tímto přístupem se stáhne jehla asi o 1,5 cm zpět a zavede se jí 12 mm Fogartyho balonkový katétr, který se rozvine 2-4 ml ředěnou kontrastní látkou. Po tomto výkonu, kterým se zdaří (aspoň částečně) obnovit výši komprimovaného obratle, se jehla znovu zasune do těla a provede se obvyklá aplikace cementu. Postup byl použit u 47 nemocných (29 žen a 18 mužů průměrného věku 70 let a 4 měsíce) s bolestivými kompresemi obratlů na bazi osteoporózy. Šlo o celkem 66 výkonů tohoto postupu. Snížení bolestí bylo dosaženo u 95 % nemocných, medikamentózní léčbou u 68 %. Výstup cementu epidurálními a paravertebrálními žilami do měkkých tkání se objevil jako komplikace v 9 % případů, do sousedícího meziobratlového prostoru v 10,6 %. Obratlová těla se proti výchozímu stavu poněkud rozvinula. Metoda je tedy vcelku bezpečná a relativně málo nákladná.
Kolář

JUNGIUS, K.P., SCHMID, M.R. ZANETTI, M. a ost.: Chrupavčité defekty ve femorotibiálním kloubu: přesnost sledů STIR v koronárních vrstvách. /Cartilaginous defects of the femorotibial joint: Accuracy of coronal short inversion time inversion-recovery MR sequence./ Radiology, 240, 2006 č. 2, s. 482-488.
Dva radiologové nezávisle posuzovali zpětně koronární STIR záznamy z 84 MR vyšetření kolena u 83 nemocných (49 kolen u 48 mužů a 35 žen, průměrného věku 39,5 let). Nálezy byly odstupňovány podle schématu: 0 = normální; 1 = změknutí nebo zduření chrupavky; 2 = částečný defekt tloušťky chrupavky; 3 = fissury až do úrovně subchondrální kosti; v průběhu 15 dnů po MR bylo provedeno artroskopické ověření. Při ní 212 (tj. 63 %) kloubních povrchů bylo stupně 0 (normálních); 37 (11 %) stupně 1, 30 (9 %) mělo léze stupně 2 a 25 (7 %) stupně 3, jakož 32 (10 %) stupně 4 (tj. byla obnažena subchondrální kost obroušením chrupavčitého krytu). Senzitivita koronárních STIR vyšetření byla při detekci těchto změn vcelku 77 %, specificita byla 96 % a 89 %, přesnost 91 % a 85 %, pozitivní predikční hodnota 86 % a 70 % a negativní predikční hodnota 92 % a 91 % (údaje platné pro 1. a 2. hodnotícího). STIR sledy jsou přijatelně efektivní při odhalování chrupavčitých defektů femorotibiálních kloubních oddílů.
Kolář

GASKIN, C.M., HELMS, C.A.: Parsonage-Turnerův syndrom: Nálezy při MR zobrazení a klinická informace u 27 nemocných. /Parsonage-Turner syndrome: MR imaging findings and clinical information of 27 patients./ Radiology, 240, 2006, č. 2, s. 501-507.
Syndrom Parsonage-Turner, definovaný teprve před o něco více než 10 lety, je málo známý, ale nijak výjimečný proces charakteru neuritidy s následnými změnami svalů v ramenním kloubu, postihující nejčastěji nemocné, kteří provádějí nadměrně aktivní výkony s rukama nad hlavou (především při hrách jako je volejbal aj.) a projevuje se akutním počátkem bolesti ramene, která je z neznalosti PTS obyčejně mylně považována za následek degenerace krčního disku, impingement syndrom, následek kalcifikované bursitidy v rameni apod. Jde ve skutečnosti o degenerativní myopatii, následující po zánětu nervu z jeho přetížení. Autoři prošli zpětně 2875 MR vyšetření ramen na Duke University, a to především v období, kdy byla prováděna MR vyšetření a potvrdili, že rozhodující ke správnému poznání a rozlišení stavu od prostého edému měkkých tkání je vyšetření T2 s potlačením tuku. Sestava dosáhla 27 nemocných s pozitivním výsledkem u 30 ramen (18 mužů, 9 žen, ve věkovém rozmezí 12-81 roků, průměrného věku 41 let). Nemocní mívají v rameni bolest a pocit ochablosti, někdy pozitivní elektromyografický nález, ale typická pro MR je difuzně zvýšená intenzita T2 - zvažovaných signálů s tukovou degenerací svalů. V 97 % pozitivních nálezů postihovaly změny supraskapulární nerv, a to u 50 % jen tento nerv. Stejný počet (50 %) ramen mělo postižen nerv axilární a jen jednou byl postižen toliko axilární nerv (3 %). U 9 ramen (30 %) se našla ložisková svalová atrofie. Postižení subskapulárního nervu je nezvyklostí. Zvýšené signály T2 mají zřejmě především vztah ke zvýšenému objemu kapilární krve v denervovaných svalech. Důsledné provádění MR vyšetření s potlačením tuku je klíčem k přesnějšímu odlišení PTS proti jiným ramenním syndromům a usměrnění léčby.
Kolář

WALDT, S., BURKART, A., IMHOFF, A.B. a ost.: Přední ramenní nestabilita: Přesnost artrografie MR v klasifikaci anteroinferiorních labroligamentózních poranění. /Anterior shoulder instability: Accuracy of MR arthrography in the classification of antroinferior labroligamentous injuries./ Radiology, 237, 2005, č. 2, s. 578-583.
MR artrografie ramene byly provedeny u 205 nemocných, včetně speciální skupiny 104 nemocných (74 mužů, 30 žen průměrného věku 28,2 roku) s artroskopicky ověřenými labroligamentózními poraněními a kontrolní skupiny 101 nemocných (65 mužů, 36 žen, průměrný věk 31,4 roku) s intaktním labroligamentózním komplexem. Při analýze byl sledován výskyt Bankartovy léze, přední periostální avulze ALPSA, Perthese, glenolabrální kloubní disrupce (GLAD), ev. neklasifikovatelných lézí labroligamentózního systému. Výsledky byly porovnány s artroskopickými nálezy. Při artroskopii bylo diagnostikováno 104 anterioinferiorních labroligamentózních lézí, včetně 44 Bankartových, 22 ALPSA, 12 PERTHES a tří GLAD. Celkem 23 lézí se nedalo klasifikovat artroskopií, a to všechny s historií chronické instability ramene. Osmnáct (83 %) z těchto 23 lézí se nedalo klasifikovat ani artrografií. Při použití artroskopie jako referenčního vyšetření byla senzitivita detekce těchto lézí MR artrografií 77 % a správná detekce v 88 %, specificita v 91 %, přesnost 84 %, resp. 89 %. Bankart, Alpsa a Perthesovy léze byly poznány správně v 80 %, 77 % a 50 % případů. Správně byly zhodnoceny i všechny tři léze GLAD. S MR artroskopií se tedy léze detekují dobře a klasifikují správně, s výjimkou Perthesova typu, jehož poznání je nadále nesnadné.
Kolář

STROBEL, K., HODLER, J., MEYER, D.C. a ost.: Tuková atrofie m. supraspinatus a infraspinatus: přesnost ultrazvuku. /Fatty atrophy of supraspinatus and infraspinatus muscles Accuracy of US./ Radiology, 237, 2005, č. 2, s. 584-589.
Změny v této svalové oblasti byly sledovány v sestavě 65 po sobě jdoucích nemocných (27 žen, 38 mužů průměrného věku 53,1 let, rozmezí 28-83 roků) s diagnózou možné trhliny manžety rotátorů. UZ vyšetření se provádělo ve dvou rovinách. Sledovaly se obrysy svalů, jejich šlachová struktura a echogenita svalů. Svalová atrofie byla hodnocena pěti stupni podle MR vyšetření jako 0 = žádný nitrosvalový tuk; 1 = několik tukových proužků, 2 = tuk prokazatelný, ale není vydatnější než svalovina, 3 = objem tuku shodný jako svalu a 4 = více tuku než svalu. Hodnotící byli dva, přesnost hodnocení pro m. supraspinatus u nich byla 75 % a 72 %, senzitivita 89 % a 100 %, specificita 73 % a 68 %. Pro tukovou atrofii byla přesnost hodnocení pro m. infraspinatus 85 %, resp. 80 %, senzitivita 58 % a 63 %, specificita 96 %, resp. 87 %. Nadhodnocení atrofie m. supraspinatus byla běžnější (23 %, resp. 28 %) než podhodnocení (2 % a 0 %), u m. infraspinatus činila 3 %, resp. 9 %, jako nadhodnocení a 12 %, resp. 9 % jako podhodnocení. Vzájemný souhlas v hodnocení byl mezi oběma radiology zřetelně lepší pro m. infraspinatus. Obecně lze říci, že je ultrazvuk průměrně spolehlivý pro posouzení těchto změn.
Kolář

SCHMITTER, M., KRESS, B., LUDWIG, CH. a ost.: Poloha temporomandibulárního disku při koronárním MR zobrazení u asymptomatických dobrovolníků. /Temporomandibular joint disk pozition assessed at coronal MR imaging in asymptomatic volunteers./ Radiology, 236, 2005, č. 2, s. 559-564.
K ověření normálních poloh a posunů disků čelistního kloubu bylo vyšetřeno MR 30 dobrovolníků, kteří neměli nikdy problémy s tímto kloubem. Po klinickém vyšetření se zhotovily MR snímky obou kloubů šikmo koronálně a šikmo sagitálně s ústy otevřenými a zavřenými. Koronální projekce při zavřených ústech našla mediálně uložený disk proti kondylu v 11 případech (21 %) z 52 vyšetřených kloubů. Při otevřených ústech byla mediální poloha disku poněkud častější: 29 (85 %) z 34 analyzovaných kloubů vykázaly mediální polohu disku oproti kondylu. Rostoucí mediální poloha disků proti kondylu byla statisticky vysoce pozitivní a lze uzavřít, že tato poloha spadá do normálního rozmezí variet. Disk se posouvá mediálním směrem více při otevřených ústech.
Kolář

HYES, C.W., JAMADAR, D.A., WELCH, G.W. a ost.: Artróza kolena; porovnání MR zobrazovacích nálezů s proměřením závažnosti v rentgenovém snímku s bolestí u středněvěkých žen. /Osteoarthritis of the knee: Comparison of MR imaging findings with radiographic severity measurements and pain in middle-aged women./ Radiology, 237, 2005, č. 3, s. 998-1007.
Vyšetření kolen MR bylo provedeno u 117 žen (průměrný věk byl 46 roků, rozmezí 32-56) ze sestavy 1053 žen, jež byly rozděleny do 4 kategorií: a) bez bolesti a bez artrózy v koleně, b) bez bolesti, ale s kolenní artrózou, c) s bolestí a bez artrózy a d) s bolestí a osteoartrózou kolena. Stupeň osteoartrózy byl stanoven z rentgenového snímku. V MR byly posuzovány závažnosti kloubních defektů projevy edému dřeně, osteofyty, subchondrální cysty, skleróza, trhliny v meniscích, výpotky v kloubu, synoviální cysty a synovialitida. Chrupavčité defekty větší než stupeň IIA byly nalezeny u 75 % kolen, edém dřeně u 57 % kolen, a to ve 41 % menší než 1 cm, u 16 % větší než 1 cm). Přítomen byl větší edém zpravidla u bolestivých kolen a tato kategorie měla obvykle i větší defekty kloubních chrupavek, častější trhliny menisků, subchondrální cysty, výpotky v kloubu a projevy synovialitidy. Spojitost mezi kolenními bolestmi a osteoartrotickými nálezy u středněvěkých žen je nesporná a statisticky vysoce významná.
Kolář

VINSON, E.N., MAJOR, N.M., HELMS, C.A.: Posterolaterální roh kolene. /The posterolateral corner of the knee./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, s. 44-458.
Využití MR při vyšetření poranění kolene a jeho nestability se stalo základem klinické praxe z velké části pro jeho vysokou přesnost při zjišťování abnormalit menisku a vazů. Stále vyšší poznatky o důležitosti diagnózy poranění posterolaterálního rohu a jejich následné úpravy našich kolegů z ortopedické chirurgie nutilo nás, kteří se podílíme na zobrazovacím vyšetření, abychom se pokusili zjistit tato poranění před operací pomocí MR.
Účelem tohoto článku je zkontrolovat klinickou důležitost a vzhled poranění posterolatrálního rohu kolene na MR.
Práce rozebírá velmi podrobně uvedenou problematiku ve dvou rozsáhlých kapitolách:
Nestabilita posterolaterálního rohu: klinické charakteristiky a léčení.
Rotační nestabilita posterolaterálního rohu kolene je komplexní a obtížná klinická entita vzhledem k její diagnóze a léčení. Poranění této oblasti, jejichž důsledkem je posterolaterální rotační nestabilita mohou být, ale jsou jen zřídka, izolovaná; obvykle souvisejí se současnými poraněními vazů kdekoli v koleně (Fanelli, G.C., J.Knee Surg., 2005, 28, s. 157-162 a další 3 citace). Zvláště častá je kombinace poranění posterolaterálního rohu (PLR) s poraněními lig. Cruciatum posteroir (PCL). V jedné studii s 85 pacienty s akutními poraněními PCL, byly také diagnostikovány trhliny PLR, při klinickém vyšetření, artroskopii nebo MR (nebo při jejich kombinaci) u 53 (62 %) pacientů. Uvádějí se možné mechanismy poranění. Poranění PLR vysokého stupně souvisejí obvykle s rupturou 1 nebo obou zkřížených vazů. Uvádějí se známé a publikované důsledky nepoznané a neléčené nestability PLR. Uvádí se přehled možností rekonstrukce struktur PLR.
Anatomie PLR při MR: normální a abnormální.
Tato druhá, stejně rozsáhlá kapitola má několik odstavců:
- Ligamentum collaterale fibulare a šlacha m. biceps femoris.
- Komplex šlachy a svalu m. popliteus a ligamentum popliteofibulare.
- Boční hlava m. gastrocnemius a ligamentum fabellofibulare
- Ligamentum arcuatum: je struktura tvaru Y s mediální a laterální větví. Obě se upínají distálně na apexuproc. stiloides fibularis před lig. Fabellofibulare. Jedna z obou větví se objevuje u 47,9 % - 71 % kolen. Obvykle se při MR špatně zjišťuje.
Závěr: poranění struktur posterolaterálního rohu kolene mohou způsobit značné potíže vlivem nestability, degenerace chrupavky a neúspěšného štěpu lig. cruciatum.
Čermák

5. Gastrointestinální systém

NAKAYAMA, Y., AWAI, K., FUNAMA, Y. a ost.: Břišní CT s nízkou voltáží rentgenky: Předběžná zhodnocení o radiační dávce, posílení kontrastu, kvalitě a šumu obrazu. /Abdominal CT with low tube voltage: Preliminary observations about radiation dose, contrast enhancement, image quality and noice./ Radiology, 237, 2005, č. 3, s. 945-951.
Břišní CT vyšetření se prováděla při 120 kV se 100 ml kontrastní látky (protokol A) a pak byli náhodně nemocní rozděleni do některého ze dvou dalších protokolů, a to (B), kdy se pracovalo s 90 kV a 100 ml kontrastní látky, nebo (C), kdy bylo CT realizováno při 90 kV a 80 ml kontrastní látky. Statistická hodnocení prokázala v protokole B a C významně lepší zkontrastnění aorty, jater, pankreatu, sleziny a ledvin, než jaká byla podle protokolu A. Pokud jde o kvalitu obrazu, nebyly mezi všemi třemi protokoly významné rozdíly. Při 90 kV proti 120 kV bylo snížení radiační dávky v centru fantomu 56,8 %, v periferii 46,2 %. Se snížením voltáže na rentgence lze snížit množství aplikovaného kontrastního přípravku, aniž by to degradovalo kvalitu získaných obrazů. Snížení radiační zátěže je přitom významné.
Kolář

JOHNSON, C.D., MANDUCA, A., FLETCHER, J.G. a ost.: Neočišťující CT kolongrafie se spojením stolice: výkonnost s elektronickým odnětím stolice a bez něho. /Noncathartic CT colonography with stool tagging: Performance with and without electronic stool subtraction./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 2, s. 361-366.
Kolorektální karcinom (CRC) je druhou vedoucí příčinou úmrtí na Ca v USA (Jemal, A. a ost., CA Cancer J.Clin., 2006, 56, s. 106-130). Ukázalo se, že detekce a vynětí premaligních adenomů podstatně změní běžný průběh tohoto častého onemocnění (Winawer, S. a ost., N.Engl.J.Med., 342, 2000, s. 1766-1772). CT kolonografie (CTC) je neinvazivní screeningová technika s nízkým rizikem k detekci těchto prekurzorních adenomů a Ca. Nedávno publikovaná citlivost odhadů CTC detekce kolorektálních neoplazmat ≥ 1 cm v průměru je v rozmezí od 55 do 92 %, i primárně u vysoce rizikových pacientů (Rockey, D.D. a ost., Lancet, 2005, 365, s. 395-411 a další 2 citace). Vyžadovaná počišťující příprava střeva je důležitá nepovzbuzující záležitost pro pacienty při doporučeném screeningu CRC, protože může být nepříjemná a nepohodlná (Beebe, TJ. a ost., Mayo Clin.Proc., 2007, 82, s. 666-671).
Účelem práce je zhodnotit výkonnost nepočišťující CTC bez omezení stravy, s pomocí elektronického vynětí stolice nebo bez něho, k detekci kolorektální neoplazie u populace s vysokým výskytem.
Pacienty se známými nebo suspektními kolorektálními neoplazmaty bylo možno potenciálně vybrat pro účast ve studii, bez ohledu na to, zda mají či nemají gastrointestinální příznaky. Tyto osoby požily 21,6 g baria v 9 oddělených dávkách. CTC byla provedena standardním způsobem. Soubory údajů hodnotili náhodně 2 ze 3 zkušených radiologů, s následnum opakovaným hodnocením každých souborů údajů po elektronickém odstranění stolice nejméně po 6 týdnech. Byla provedena optická kolonoskopie po pročištění průjmem a sloužila jako referenční standard.
Výsledky: U 114 osob (76 mužů, 38 žen, průměrné stáří 65 let, rozpětí 42-83) se zjistilo 131 adenomatózních neoplazmat. Citlivost k detekci adenomů v průměru 6-9 nebo ≥ 10 mm byla v rozmezí od 53 % do 88 % a 84 % do 93 % bez odstranění stolice. Při odstranění stolice se tyto odhady citlivosti zlepšily na 68 % - 92 % a 93 % - 94 %. Specifičnost byla v rozpětí od 71 % do 91 % u lézí 6-9 mm velkých a 88 %-100 % u ≥ 10 mm. Při dvojitém hodnocení byla detekce u adenomů 6-9 mm 27/31 (87 %) a u ≥ 10 mm 65/68 pacientů (96 %). Při dvojitém hodnocení byla oblast pod křivkou ROC u velkých adenomů 0,97.
Závěr: U této spádové populace se zvýšeným rizikem bylo možno příznivě srovnávat výsledky CTC u nepočištěného střeva bez dietních omezení s optickou kolonografií.
Čermák

MITCHEL, M.T., GASPARAITIS, A.E., ALVERDY, J.C.: Nálezy ze zobrazení Roux-en-O a dalších nezdařených konstrukcí: vzácné, ale závažné komplikace operace žaludečního bypassu Roux-en-Y. /Imaging findings in Roux-en-O and other misconstructions: Rare but serious complications of Roux-en-Y gastric bypass surgery./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 2, s. 367-373.
Od let kolem r. 1950 se stále zvyšuje výskyt obezity (údaje na: www.nhlbi.nih.gov/guidelines/obezity/ob_gdlns.pdf od 21.11.2007). Za přijatelný způsob léčení obezity se považuje operace žaludečního bypassu. Nejčastěji používanou chirurgickou technikou v Severní Americe je operace žaludečního bypassu Roux-en-Y (Fisher, B.L. a ost., Amer.J.Surg., 2002, 184, Supl., 9S-16S).
Účelem práce bylo publikovat nálezy z klinického a zobrazovacího vyšetření operace žaludečního bypassu Roux-en-O a dalších nezdařených konstrukcí Roux-en-Y. V literatuře byly popsány častější komplikace žaludečního bypassu Roux-en-Y. Tyto komplikace po nezdařených konstrukcích jsou vzácné a obtížně se diagnostikují.
Práce uvádí 4 krátké kazuistiky pacientů, kteří prodělali operaci žaludečního bypassu na jiných pracovištích - typu Roux-en-Y (52letá žena, 60letý muž, 48letá žena, 51letá žena) a byli posláni na specializované pracoviště autorů s chronickou podvýživou a se zvracením žluči.
Závěr: U pacientů s chronickým zvracením žluči po žaludečním bypassu Roux-en-Y je třeba mít podezření na výkon Roux-en-O a další nezdařené konstrukce, není-li možno zjistit mechanickou příčinu obstrukce. Často je velmi důležité zjistit fluoroskopicky pohyblivost při diagnóze těchto nezdařených konstrukcí.
Čermák

SOSNA, J., SELLA, T., SY, O. a ost.: Kritické hodnocení účinnosti klyzmatu barya s dvojitým kontrastem při detekci kolorektálních polypů ≥ 6 mm v období CT kolonografie. /Critical analysis of the performance of double-contrast barium enema for detecting colorectal polyps ≥ 6 mm in the era of CT colonography./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 2, s. 374-385.
V USA je kolorektální karcinom (CRCa) druhou hlavní příčinou smrti na Ca s 6% rizikem onemocnění během života (Cancer Facts and Figures, 2006; na www.cancer.org. Od 2.7.2007). Doporučuje se začínat s rutinním screeningem malignit a adenomatózních polypů v 50 letech a u osob se zvýšeným rizikem již dříve (Smith, R.A a ost., CA Cancer J.Clin., 2004, 54, s.41-52). Účinný screening může sice značně snížit nemocnost a úmrtnost na CRCa, avšak pouze 30-45 % pacientů, jimž je screening doporučován, vyhovuje daným směrnicím (Ioannou, G.N. a ost., Amer.J.Gastroenterol., 98, 2003, s. 2082-2091).
Potenciálními mžnostmi screeningu CRCa jsou vyšetření okultního krvácení ve stolici, flexibilní sigmoidoskopie, běžná kolonoskopie a klyzma s bariem s dvojitým kontrastem (DCBE). I když je DCBE přijatou a placenou metodou screeningu CRCa, je jen omezené množství publikovaných poznatků z kontrolovaných studií, vyšetřujících přesnost této metody.
Účelem této studie bylo provést metaanalýzu srovnávající účinnost DCBE s CT kolonografií (CTC) při detekci kolorektálních polypů ≥ 6 mm pomocí kolonoskopie jako zlatého standardu.
Byly zjištěny prospektivní studie zaměřené na DCBE a CTC. Byla získána procenta polypů a pacientů s polypy ≥ 10 mm a 6-9 mm. Zjišťovala se účinnost DCBE ve srovnání s CTC tak, že se hodnotila odděleně každá tato technika a její účinnost ve srovnání s endoskopií a vzájemným srovnáním těchto technik. K hodnocení heterogenity bylo použito statistických postupů I2 a Fisherova exaktního testu, testů Cochran-Mantel-Haenszel a Kruskal-Wallis pro korelace a Az testu ke srovnání seskupených vážených odhadů účinnosti.
Výsledky: Kriteria k použití k hodnocení splnilo 11 studií s DCBE (5 995 pacientů, 1 548 polypů) a 30 studií s CTC (6 573 pacientů, 2 348 polypů). Rozdíly v citlivosti pro polypy ≥ 10 mm a 0,121/pacienta zvýhodňovaly CTC (p < 0,0001); DCBE 0,702/95 % CI, 0,687-0,715; CTC, 0,823 (0,809-0,836). Rozdíly citlivosti u polypů ≥ 10 mm 0,031/polyp zvýhodňovaly CTC (P < 0,001; DCBE 0,715 (0,703-0,726); CTC 0,746 (0,735-0,757). U polypů ≥ 10 mm zvýhodňoval rozdíl účinnosti 0,104 CTC (p = 0,001, DCBE 0,850 (0,847-0,855); CTC 0,954 (0,952-0,955). DCBE byla také významně méně citlivá u polypů 6-9 mm (p < 0,001).
Závěr: DCBE měla statisticky nižší citlivost a specifičnost než CTC pro detekci colorektálních polypů ≥ 6 mm.
Čermák

6. Játra, žlučové cesty

ROUVIÈRE, O., YIN, M., DRESNER, M.A. a ost.: Jaterní MR elastografie. Předběžné výsledky. /MR elastography of the liver. Preliminary results./ Radiology, 240, 2006, č. 2, s. 440-448.
Po vývoji speciálního generátoru pneumatické akustické vlny byly studovány možnosti elastografie jater a zkreslení možných výsledků měření přítomností žeber, která stojí v cestě šíření akustických vln. Vyšetřováno bylo 12 zdravých jedinců (8 mužů, 4 ženy průměrného věku 26,7 let, v rozmezí 19-39 roků). Byl sledován izolovaně subkostální a transkostální přístup a výsledky sledovány s podobně koncipovanými měřeními u 12 nemocných s chronickým onemocněním jater (po 6 mužích a ženách ve věku 50,5 roku, v rozmezí 36-60 let). In vivo interponovaná žebra redukují sice vlnění, ale nemají rozhodný vliv na přesnost měření tuhosti tkáně. U dobrovolníků měl transkostální přístup při proměřování překvapivě lepší výsledky než subkostální. Tuhost jater je signifikantně nižší u zdravých jedinců (2,0 kPa ± 0,3) proti nemocným s fibrózou jater (5,6 kPa ± 5,0 v průměru, s rozmezím 2,7 až 19,7 kPa, což je statisticky vysoce významné. Elastografie MR je slibná metoda k proměřování stupně změn elasticity jaterní tkáně u fibrózy neinvazivní cestou.
Kolář