2008, svazek 54, č. 4
Do čísla 4/2008 přispěli Medicinae universae doctores:
Čermák
Seznam excerpovaných časopisů:
- American Journal of Roentgenology - Amer.J.Roentgenol.
Referáty ze zahraniční literatury
Nervový systém
KORAL, K., GARGAN, L., BOWERS, D.C. a ost.: Zobrazovací
charakteristiky atypického teratoidního-rhabdoidního nádoru u dětí ve
srovnání s meduloblastomem. /Imaging characteristics of
atypical teratoid-rhabdoid tumor in children compared with
medulloblastoma./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s.
809-814.
Meduloblastom a atypický teratoidně-rhabdoidní nádor jsou neoplazie CNS
v dětství, které vykazují při běžném histologickém vyšetření a
neurozobrazení podobné charakteristiky (Packer, R.J. a ost..,
J.Pediat.Hematol.Oncol., 2002, 24, s. 337-342 a 1 další citace). Při
běžném histopatologickém vyšetření zdůrazňuje chybná diagnóza některých
atypických teratoidně-rhabdoidních nádorů jako meduloblastom tuto
podobnost. Je možno je rozlišit imunohistochemickými metodami, včetně
imunohistochemie na protilátku BAF 47 proti proteinu hSNFS/INI1
(Judkins, A.R. a ost., Amer.J.Surg.Pathol., 2004, 28, s.
644-650).
Účelem práce bylo porovnat zobrazovací charakteristiky atypického
teratoidně-rhabdoidního nádoru s meduloblastomem a snažit se rozlišit
základní rysy, které mohou pomoci při stanovení předoperační
diagnózy.
Bylo provedeno retrospektivní zhodnocení předoperačních MR vyšetření u
souboru pacientů (n = 55, 36 meduloblastomů, průměrné stáří 6,52 ± 4,46
let, rozpětí 0,21-14,33) let a 19 atypických teratoidně-rhabdoidních
nádorů; 9 chlapců (47,4 %) a 10 dívek (52,6 %, 1,32 ± 1,26 let,
0,01-5,26 let). Zobrazovací charakteristiky atypického
teratoidně-rhabdoidního nádoru a meduloblastomu byly zjišťovány běžnými
vyšetřeními MR a CT. U 27 pacientů bylo k dispozici difuzní vážené
zobrazení (DMI) - (19 meduloblastomů a 8 atypických
teratoidně-rhabdoidních nádorů). Byly vypočteny hodnoty zjevného
koeficientu difuze (ADC-apparent diffusion coeficient) pro 14
meduloblastomů a 6 atypických teratoidně-rhabdoidních nádorů.
Výsledky: Jak atypické teratoidně-rhabdoidní nádory obecně, tak
atypické teratoidně-rhabdoidní nádory pod tentoriem se projevovaly v
nižším věku než meduloblastomy. Pod tentoriem bylo 11/19 atypických
teratoidně-rhabdoidních nádorů. U atypického teratoidně-rhabdoidního
nádoru bylo častější postižení cerebelopontinního úhlu (CPA), (8/11,
72,7 %) než u meduloblastomu (4/36, 11,1 %, p < 0,001). Krvácení v
nádoru bylo častější u atypického teratoidně-rhabdoidního nádoru (9/19,
47,4 %) než u meduloblastomu (1/36; 5,6 %) - (p < 0,0001). Všechny
atypické teratoidně-rhabdoidní nádory a všechny meduloblastomy, u nichž
bylo k dispozici DWI, projevovaly zvýšenou intenzitu signálu při DWI ve
srovnání s normálním parenchymem mozku. Průměrné hodnoty ADC pro
jednotlivé typy nádorů se významně nelišily.
Závěr: Atypický teratoidně-rhabdoidní nádor se objevuje v mladším věku
než meduloblastom. I když vykazují atypický teratoidně-rhabdoidní nádor
a meduloblastom podobné zobrazovací charakteristiky při běžném MRI
vyšetření, jsou postižení CPA a krvácení v nádoru častější u atypického
teratoidně-rhabdoidního nádoru. Pokud se podílí hmota fossa posterior u
dětí na postižení CPA, která projevuje omezenou difuzi, je třeba
uvažovat pravděpodobněji o atypickém teratoidně-rhabdoidním nádoru než
o meduloblastomu.
Čermák
Hrudník, plíce, mediastinum, bránice
RAVENEL, J.G., COSTELLO, P., SILVESTRI, G.A.: Screening
karcinomu plic. /Screening for lung cancer./
Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s. 755-761.
V USA je stále rakovina plic vedoucí příčinou úmrtí na rakovinu s >
213 000 případů, u nichž je očekáváno, že budou diagnostikovány v r.
2007 a > 160 000 úmrtími/rok. Ca plic se podílí na větším počtu
úmrtí ročně než kombinace Ca prsu, prostaty, tlustého střeva a
vaječníku (Jemal, A a ost., CA Cancer J.Clin., 2007, 57, s. 43-66).
Hlavním rizikem vývoje Ca plic je stále kuřáctví cigaret, které se
podílí až na > 85 % případů. I když snižuje přerušení kouření riziko
vývoje Ca plic, až 50 % nově diagnostikovaných Ca plic je u bývalých
kuřáků.
Ca plic představuje také obrovskou zátěž pro systém zdravotní péče s
odhadovanými ročními náklady/pacienta $ 47 000 u těch, kteří nepřežijí
1 rok. Odhadované náklady na léčení Ca plic byly v USA v r. 2004 $ 59,6
bilionu (Cancer trends progrese report; 2005 update. Bethesda, MD,
prosinec 2005 - http:// progresreport.cancer.gov., 24.8.2007).
Bohužel se většina Ca zjišťuje až v pokročilém stadiu, kdy je léčení
častěji jen paliativní, nebo aby zvyšovalo přežití. Počet vyléčení Ca
plic stadia III je asi 17 % a skutečně nejsou dlouhodobě přežívající v
případech diagnostikovaných 4. stadií Ca.
Účelem tohoto přehledu je diskutovat současný stav screeningu Ca plic v
souvislosti s určenými kritérii účinného screeningu.
Jednotlivé problémy se široce rozebírají v těchto kapitolách: Snahy
(cíle) screeningových studií.Screening Ca plic: důvod k optimismu: Za
vysoce rizikovou populaci se považují pacienti ve věku ≥ 50 let, s
nejméně 20 baleními vykouřených cigaret/rok. Detekce Ca plic ve
screeningových studiích u těchto kategorií je 1-2 %, což je výhodné při
srovnání s detekcí Ca při mamografii (0,7 %; Pisano, E.D. a ost.,
N.Engl.J.Med., 2005, 353, s. 1773-1783) u flexibilní sigmoidoskopie
(0,3 %; Neissfeld, J.L. a ost., J.Natl.Cancer Inst., 2005, 97, s.
989-997). Existují-li příznaky, je > 80 % Ca plic již v pokročilém
stadiu. U včasného stadia Ca plic jsou výsledky kurativního léčení
(resekce) u četnosti 5letého přežívání 50 % u lokalizovaného
onemocnění. U pokročilého stadia je cílem zlepšit přežívání a docílit
paliace s počty vyléčení < 5 % u stadia 4.
V USA byl prvním velkým screeningovým pokusem u Ca plic ELCAP (Early
Lung Cancer Action Project; Henschke, C. a ost., Lancet, 1999, 354, s.
99-105), s 1000 osob bez příznaků > 60 let s anamnézou ≥ 10
vykouřených balení/rok. Screening u nich zjistil 233 nekalcifikovaných
uzlíků a 27 Ca plic, z nichž bylo 23 (85,1 %) stadia 1.
Výsledky ELCAP spolu s údaji z Japonska vedly k zorganizování velkého
multicentrického mezinárodního nerandomizovaného pokusu
(I-ELCAP-www.Ielcap.org/professionals/docs/ielcap.pdf, 8.1.2008).
V tab. 3 je přehled výsledků 12 studií (tytéž jako v tab. 2, mimo 2
finských, s jinými počty pacientů (celkem 27 456; uváděny počty nových
abnormálních výsledků, počty zjištěných malignit a malignit stadia
1).
I-ELCQP: v menším odstavci se provádí stručné hodnocení s citacemi
údajů.
Screening Ca plic: důvod ke skepsi: Rozsáhlá stať na 1,5 stránkách s
řadou údajů s citacemi.
Nákladnost screeningu Ca plic: 0,5 stránky údajů s řadou citací.
Překážky screeningu: Kapitola na 1/3 stránky s řadou údajů o
nekuřácích, současných kuřácích, bývalých kuřácích a jejich protějšcích
s citacemi 2 prací z let 2004 a 2007.
Závěr: I když dochází k nadějnému vývoji ve screeningu Ca plic, je
třeba zodpovědět ještě mnoho nevyřešených problémů, než se přijme
screening ve velkém rozsahu. V současnosti neexistují údaje, které by
ukazovaly, že screening Ca plic pomocí CT povede ke snížení úmrtnosti
na Ca plic.
Čermák
MATSUOKA, S., KURIHARA, Y., YAGIHASHI, K. a ost.:
Kvantitativní zhodnocení nádechu u chronického obstrukčního
onemocnění plic pomocí inspiračního a exspiračního i volumetrického
vyšetření MDCT. /Quantitative assessment of air trapping in
chronic obstructive pulmonary disease using inspiratory and exspiratory
volumetric MDCT./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s.
762-769.
Chronické obstrukční onemocnění plic (COPD - chronic obstructive
pulmonary disease) se projevuje zmenšeným průtokem vzduchu při
onemocnění průdušek a zvýšení plicní compliance vlivem emfyzematózní
destrukce plic, nebo obojím. Řada prací publikovala možnosti
kvantifikace rozsahu a závažnosti plicního emfyzému pomocí CT (Madani,
A. a ost., Radiology, 238, 2006, s. 1036-1043).
Účelem práce bylo určit zmenšenou prahovou hodnotu k detekci a
kvantifikaci nádechu pomocí párových inspiračních a exspiračních
volumetrických vyšetření MDCT a zjistit, zda je možno použít
denzitometrických ukazatelů ke kvantifikaci dysfunkce vzduchových cest
u COPD. Bez ohledu na stupeň emfyzému.
Studie sledovala soubor pacientů (n = 36; 31 mužů, 5 žen, s průměrným
stářím 71 let, rozpětí 57-89) s COPD, u nichž bylo provedeno vyšetření
64-MDCT. Celý plicní objem s omezením mezi -500 a -1,024 H byl
segmentován jako celá plíce. Objem plic s omezením mezi 500 a 950 H byl
segmentován jako celé plíce. Objem plic s omezením mezi 500 a 950 H byl
segmentován jako omezení plic, zatímco objem plic < 950 H byl
segmentován jako emfyzém a byl vyřazen. Při inspiračním a exspiračním
vyšetřením CT byly získány relativní objemy pro omezení plic (relativní
objem n = 950) s omezením hodnot pod prahy (n) v rozpětí od 850 do 950
H a relativní objem pro celé plíce (relativní objem < n). Pak byly
vypočteny rozdíly relativních objemů po exspiraci u celých plic (změna
relativního objemu n - 950). Pacienti byli klasifikováni ve 2 skupinách
podle průměrného relativního objemu < 950 H. Byly zhodnoceny
korelace mezi denzitometrickými ukazateli a testy plicní funkce (PETs),
které zohlednily dysfunkci cesty vzduchu.
Výsledky: Byla zjištěna nejvyšší korelace s PETs a horním prahem -860
H. Ve skupině se středně těžkým až těžkým emfyzémem (relativní objem
< 950 > 15 %), změnou relativního objemu 860-950 korelovaly
významně s výsledky PETs, zatímco nebyla zjištěna významná korelace
mezi změnou relativního objemu < 860 a PETs. Ve skupině s minimálním
nebo lehkým emfyzémem (relativní inspirační objem < 950 > 15 %)
korelovaly všechny denzitometrické ukazatele s PETs.
Závěr: Denzitometrický ukazatel změny relativného objemu vypočtený při
párovém inspiračním a exspiračním MDCT vyšetření pomocí prahu 860 H u
omezení plic koreloval těsně s dysfunkcí vzduchových cest u COPD bez
ohledu na stupeň emfyzému.
Čermák
YI, C.A., LEE, K.S., HAN, J. a ost.: 3-T MR k odlišení
převážně zánětlivých a fibrózních lézí u běžné a nespecifické
intersticiální pneumonie: srovnávací studie s patologickou
korelací. /3-T MR for differentiating inflammation - and
fibrosis-predominant lesions of usual and nonspecific interstitial
pneumonia: Comparison study with pathologic correlation./
Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 4, s. 878-885.
Účelem práce bylo zhodnotit vhodnost 3-T MR vyšetření plic k rozlišení
převážně zánětlivých a fibrózních lézí u běžných a nespecifických typů
intersticiální pneumonie.
Byla vyšetřována skupina pacientů (n = 26; 10 M, 16 Ž s průměrným
stářím 57 ± 9 let, rozpětí 37-70, s průměrnou váhou těla 60 ± 8 kg,
rozpětí 44-79), z nich 16 s nespecifickou intersticiální pneumonií, 10
s běžnou intersticiální pneumonií. Bylo u nich provedeno 3-T MR
vyšetření a chirurgická biopsie. U obou skupin bylo klasifikováno
vcelku 54 bioptických míst histopatologicky: převážně zánět a převážně
fibróza. Po T-2 vážené trojnásobné inverzní sekvenci „black blood turbo
spinecho" (TSE), bylo provedeno vyšetření dynamickým MR s T-1 váženou
3D „turbo field-echo" sekvencí (coronální zobrazení s 2,5 mm tlustou
vrstvou) před a za 1, 3,5 a za 10 minut po i.v. injekci kontrastu. Bylo
použito chí-kvadrát testu ke srovnání rozdílů v intenzitě signálu při
T2-vážených „triple-inversion black blood" TSE MR zobrazeních a
vizuálně zjišťovaných příkladech zvětšení při dynamickém MR u převážně
zánětlivých a převážně fibrózních míst.
Výsledky: Byly získány převážně zánětlivé vzorky z 31 % (17/54)
bioptických míst. Převážně zánětlivá místa biopsie měla vzorky včasného
zvětšení (82 %, 14 ze 17 míst, p < 0,001) při dynamických
vyšetřeních a vysoké intenzitě signálu (53 %, 9 ze 17 míst, p = 0,001)
při T2-vážených TSE zobrazeních „tripple-inversion black blood".
Závěr: Zdá se, že k odlišení převážně zánětlivých a fibrózních lézí
jsou vhodná multifázická vyšetření s dynamickým zvětšením s
„turbo-field echo" sekvencí a T2-vážená TSE zobrazení s
„tripple-inversion black blood".
Čermák
4. Kardiovaskulární systém
JOHNSON, P.T., ENG, J., PANNU, H.K. a ost.: 64-MDCT
angiografie koronárních tepen: celonárodní přehled praxe přípravy
pacienta. /64-MDCT angiography of the coronary arteries:
Nationwide survey of patient preparation practice./ Amer.J.Roentgenol.,
190, 2008, č. 3, s. 743-747.
Starší generace přístrojů MDCT položila základy MDCT arteriografii
(CTA) koronárních tepen, ale zapojení technologie 64-MDCT podpořilo
její výhodnost jako spolehlivého diagnostického prostředku. Dřívější
výzkumy potvrzují její vysokou diagnostickou účinnost u ICHS. Uvádějí
se citlivost v rozmezí od 85 do 99 %, citlivost mezi 94 a 95 % (Fine,
J.J. a ost., Amer.J.Cardiol., 2006, 97, s. 173-174; Ropers, D. a ost.,
Amer.J.Cardiol., 2006, 97, s. 343-348; Schuijf, J.D. a ost.,
Amer.J.Cardiol., 2006, 98, s. 145-148 a dalších 6 citací) a pozitivní a
negativní predikční hodnoty na lézi mezi 78-89 %, resp. 94-99 % (Ehara,
M. a ost., Circ.J., 2006, 70, s. 564-571; Ong, T.K. a ost., Amer.Heart
J., 2006, 151, s. 1323, e1-e6 a další citace).
Účelem této studie bylo zhodnotit běžnou praxi přípravy pacienta na CTA
koronárních tepen.
V r. 2006 byl proveden přehled míst v USA, která provádějí 64-MDCT
koronární angiografii pomocí elektronické pošty. Byly vyžádány
informace ve vztahu ke specializaci lékaře, k úrovni zkušeností,
podrobností přípravy pacienta, včetně použití, dávky, způsobu a
časování premedikace a přijatelné tepové frekvence (TF) a rytmu. Bylo
hodnoceno vcelku 142 údajů se srovnáním ukazatelů vzhledem ke
specializacím (radiologie, kardiologie, nebo dělená) a úrovním
zkušenosti.
Výsledky: Všechny problémy sledované studií (premedikace, získávání
údajů, kardiologická interpretace) byly konzultovány výhradně u
radiologů na 49 % míst a u kardiologů na 14 %. Všechna pracoviště
podávají beta-blokátory. Uváděla se cílová TF jako ≤ 65/min. u 89 %
respondentů. I když se většina pracovišť snaží o TF ≤ 65/min., je u 80
% pracovišť maximální povolená TF > 65/min. Pacienti s arytmií jsou
vyšetřováni nejméně na 25 % míst. Většina pracovišť aplikuje
nitroglycerin (84 %). Byly zjištěny specifické rozdíly mezi
specializacemi u úrovní zkušeností, časováním a cestou podávání
beta-blokátorů a pro cílovou TF. Pravděpodobnost vyšetření při arytmii
a časování beta-blokátorů korelovaly s úrovněmi zkušeností.
Závěr: Tyto údaje o 64-MDCT koronárních tepen z r. 2006 ukazují na
shodu v řadě ukazatelů přípravy pacienta. Používání beta-blokátorů a
nitroglycerinu je běžné a cílová TF je obvykle ≤ 65/min. Byly ale
zjištěny rozdíly u postupů v aplikaci beta-blokátorů, v přijatelné
hodnotě TF a rytmu a některé rozdíly v praxi ve vztahu k úrovni
zkušeností a specializace.
Čermák
SUN, J., ZHANG, Z., LU, B. a ost.: Zjišťování a kvantifikace
plátů koronární aterosklerózy: srovnání vyšetření 64-MDCT s nitrocévním
ultrazvukem. /Identification and quantification of coronary
atherosclerotic plaques: A comparison of 64-MDCT and intravascular
ultrasound./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s. 748-754.
Detekce, charakteristika a kvantifikace plátů koronární aterosklerózy
může zlepšit stratifikace individuálního rizika. Invazivní koronární
angiografie, klinický zlatý standard k vyšetření koronárních tepen,
poskytuje vynikající údaje ve vztahu k velikosti lumen, ale je omezena
při detekci plátů v remodelovaných cévách a není vhodná k hodnocení
tloušťky stěny a složení plátu. Naproti tomu se považuje nitrocévní
ultrazvuk (IVUS - intravascular ultrasound) za přesnou metodu k
vizualizaci stěny koronární tepny (Mintz, G.S. a ost.,
J.Amer.Coll.Cardiol., 2001, 37, s. 1478-1492). Avšak IVUS je invazivní
a nákladný a je nevhodný k běžnému použití ke stratifikaci rizika. MDCT
je rychlá, neinvazivní technika schopná poskytnout vysoce přesná
zobrazení k vyšetření koronárních tepen.
Účelem práce bylo porovnat přesnou 64-MDCT s přesností IVUS ke
zjišťování a kvantitativnímu hodnocení plátů koronárních tepen.
Skupina pacientů (n = 26, 17 mužů, 9 žen, průměrné stáří 56 let), se
suspektním aterosklerotickým koronárním onemocněním byla vyšetřena
pomocí 64-MDCT se zvětšeným kontrastem a IVUS. Koronární tepny byly
rozděleny na 10mm segmenty a v každém segmentu bylo provedeno měření
oblasti průřezu cévy (CSA - cross-sectional area), CSA lumen a zátěž
pláty. Bylo použito software hodnocení plátu k automatické detekci jak
plátů a cévních stěn na CT zobrazeních. Dva hodnotící pracovníci, kteří
neznali výsledky IVUS, určovali nezávisle existenci, klasifikaci a
kvantitativní měření aterosklerotických plátů na CT zobrazeních a
výsledky pak byly srovnávány se zobrazeními IVUS.
Výsledky: U 40 koronárních tepen bylo zobrazeno a hodnoceno 247/263
segmentů jak 64-MDCT se zvětšeným kontrastem a IVUS. Bylo vyřazeno 16
segmentů pro špatnou kvalitu CT zobrazení. Ve srovnání s IVUS
umožňovala 64-MDCT přesnou detekci u 86/89 (96,6 %) segmentů s
nekalcifikovanými pláty, u 25/27 (92,6 %) segmentů s kalcifikovanými
pláty a u 118/131 (90,1 %) segmentů bez aterosklerotických plátů. U
64-MDCT byla citlivost pro detekci plátů 97,4 %, specifičnost 90,1 %,
pozitivní predikční hodnota 89,7 % a negativní predikční hodnota 97,5
%. Software k hodnocení plátů využívající předem zjištěné rozpětí
Hounsfieldovy jednotky pro různé složky plátů byl schopen rozlišit mezi
fibrozními, měkkými fibrozními a kalcifikovanými pláty ve významném
stupni, ale byl méně schopný rozlišit mezi měkkým a fibrozním, a mezi
měkkým a fibrozním měkkým plátem. U hodnotících byl Cohenův kappa
koeficient pro samotnou detekci aterosklerotických segmentů 0,91.
Korelační koeficienty pro zjištění cévní CSA, CSA lumen a zátěž pláty
byly κ = 0,85, 0,83, resp. 0,77 (p < 0,01).
Závěr: Ve srovnání s IVUS byla 64 - MDCT se zvýšeným kontrastem schopna
zjistit dobře a kvantifikovat aterosklerotické koronární pláty. Avšak
stále je omezeno spolehlivé rozlišení složení nekalcifikovaných
plátů.
Čermák
Uropoetický systém
GROSJEAN, R., SAUER, B., GUERRA, R.M. a ost.: Charakterstika
konkrementů lidské ledviny pomocí MDCT: výhoda duální energie a omezení
vlivem pohybu při dýchání. /Characterization of human renal
stones with MDCT: Advantage of dual energy and limitations due
respiratory motion./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s.
720-726.
Při vyšetření nefrolitiázy se začalo od doby kolem r. 1990 často
využívat CT bez zesílení. Protože publikace prokázaly, že spirálová CT
může zobrazit močové konkrementy přesněji než radiografie, sonografie,
nefrotomografie a vylučovací urografie, stala se MDCT nejčastěji
užívanou technikou k rychlému a přesnému zjištění konkrementů při
vyšetření pro léčení urolitiázy (Dalla Palma, L. a ost., Europ.Radiol.,
2001, 11, s. 4-17 a dalších 5 citací). Pro stanovení diagnózy a výběr
léčení je hlavním předpokladem přesné zjištění příznaků, lokalizace,
velikosti a chemického složení konkrementů (Wang, L.J. a ost.,
Europ.Radiol., 2005, 15, s. 2238-2243).
Snahou autorů bylo zjistit pomocí zeslabených hodnot CT chemické
složení 241 konkrementů lidské ledviny, umístěných do rosolovitého
média a zhodnotit vliv pohybu při dýchání na jejich klasifikaci.
Konkrementy byly vloženy do rosolu, simulujícího oslabení RTG paprsku v
ledvině. Bylo použito dynamické platformy k tomu, aby bylo médium
vystaveno vlivu pohybu při volném dýchání (sinusoidní pohyb na ose z) a
pohybu při nedostačujícím zadržení dechu (5 mm . 1/S na z ose). Bylo
určováno chemické složení pomocí průměrného oslabení CT hodnot
získaných při 80 a 120 kV a při zmenšených hodnotách CT s duální
energií.
Výsledky: Bylo zhodnoceno 241 lidských močových konkrementů a byly
rozděleny do 6 skupin: z kyseliny močové, cystinové, struvitové,
weddellitové (dihydrát kalcium oxalátu), whewellitové (monohydrát
kalcium oxalátu) a brushitové. Při vyšetření bez pohybu umožnila
duální energie rozlišit všechny typy konkrementů se statisticky
významnými rozdíly. Kyselina močová (-20 ± 22 H), cystin (106 ± 19 H) a
whewellit (510 ± 17 H) byly zjištěny ve zvláštních skupinách. Průměrné
oslabené hodnoty CT navozené pohybem se významně lišily od těch
získaných bez pohybu. Při pohybu neumožňují zmenšené hodnoty CT s
duální energií rozlišení všech typů konkrementů.
Závěr: Je možno použít zmenšených hodnot CT s duální energií k predikci
chemického složení konkrementů in vitro. Jsou-li ale konkrementy
ledviny během pořizování zobrazení vystaveny malému pohybu, liší se
tyto hodnoty významně od těch, které byly získány bez pohybu. Z toho
vyplývá, že může dojít k záměně při rozlišování typů konkrementu. Je
proto nutné zadržet dokonale dýchání při použití zmenšené hodnoty in
vivo k rozlišení typů konkrementu.
Čermák
TSAMPOULAS, C., TSILI, A.C., GIANNAKIS, D. a ost.: 16-MDCT
cystoskopie při hodnocení neoplazmat močového měchýře.
/16-MDCT cystoscopy in the evaluation of neoplasms of the urinary
bladder./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s. 729-735.
Karcinom močového měchýře je jedním z nejčastějších neoplazmat urotelu.
Má vysoké počty recidiv v místě původního nádoru a kdekoliv v
přechodném epitelu (30-80 % případů) a multifokálních manifestací (ne
méně než 50 % případů). Klasický klinický příznak Ca měchýře je
nebolestivá makroskopická hematurie. V USA byl během r. 2007 odhadovaný
počet nových případů Ca močového měchýře na 67 160 s odhadovaným počtem
úmrtí na toto onemocnění 13 750 (American Cancer Society: Cancer facts
and figures, 2007 - www.cancer.org/downloads
/STT/CAFF2007/PWSecured.pdf. od 9.12.2007).
Účelem této studie bylo zhodnotit vhodnost 16-MDCT cystoskopie při
detekci neoplazmat močového měchýře u vysoce rizikové populace.
CT cystoskopie byla provedena u souboru pacientů (n = 50; 42 M, 8 Ž,
průměrné stáří 68 let, rozpětí 42-85), kteří přišli v době od března
2004 do května 2005 s hematurií a nedávnou diagnózou nebo anamnézou
karcinomu měchýře. Všichni pacienti byli vyšetření v polohách vleže na
zádech a svislé (prone) po rozepětí měchýře vzduchem. Bylo použito
konfigurace detektoru 16 x 0,75 mm a záměru (pitch) 1,2. Byla získána
virtuální zobrazení. Byly prospektivně odděleně zhodnoceny příčné
tomografické tenké vrstvy, reformovaná zobrazení v mnoha rovinách a
virtuální zobrazení a jejich kombinace. Za referenční standard se
považovala běžná cystoskopie ke zjištění účinnosti MDCT cystoskopie při
detekci nádorů močového měchýře.
Výsledky: Při MDCT cystoskopii bylo zjištěno 55 lézí měchýře (96 %),
objevených při běžné cystoskopii. Velikost lézí se pohybovala v rozmezí
od 0,3 do 9,7 cm v průměru, včetně 18 lézí s průměrem ≤ 0,5 cm.
Doplňkově k detekci léze byla zkoumána zobrazení příčná, v mnoha
rovinách, reformovaná a virtuální.
Závěr: Cystoskopie MDCT je přesná technika k detekci neoplazmat
močového měchýře u vysoce rizikových pacientů, která poskytuje
uspokojivé výsledky při zjištění lézí menších než 0,5 cm.
Čermák
SHABANA, W.M., COHAN, R.H., ELLIS, J.H. a ost.: Nefrogenní
systémová fibróza: zpráva o 29 případech. /Nephrogenic
systemic fibrosis: A report of 29 cases./ Amer.J.Roentgenol., 190,
2008, č. 3, s. 736-741.
Nefrogenní systémová fibróza (NSF) je difuzní fibrozující onemocnění,
zjištěné nejprve na kůži pacientů s onemocněním ledvin, ale později se
zjistilo, že postihuje i jiné orgány, včetně svalů, plic, pohrudnice,
perikardu a kostí. Poprvé byla pozorována r. 1997, ale nebyla
publikována až do r. 2000 (Ting, W.W. a ost., Arch.Dermatol., 139,
2003, s. 903-906; Daram, S.R. a ost., Amer.J.Kidney, Dis., 46, 2005, s.
754-759 a další 3 citace). Onemocnění má široké spektrum projevů, od
indurovaných ztluštěných, masitých kožních lézí, k pokročilé fibróze
postihující kůži, podkožní tkáně a vnitřní orgány. Těžké změny mohou
upoutat pacienta na kolečkové křeslo nebo vést ke smrti.
Přesná příčina NSF není známa, ale v r. 2006 byly publikovány 2 skupiny
(Grobner, T.: Nephrol.Dial.Transplant., 2006, 21, s. 1104-1108;
Marcmann, P. a ost., J.Amer.Soc.Nephrol., 2006, 17, s. 2359-2362),
které uváděly těsný vztah mezi NSF a aplikací kontrastního materiálu se
základem gadolinia při MRI. Od té doby popsaly různé publikace tentýž
vztah (Khurana, A. a ost., Invest.Radiol., 2007, 42, s. 139-145;
Sadowski, E.A. a ost., Radiology, 2007, 243, s. 148-157 a 1 další
citace).
Účelem této práce bylo zjistit výskyt NSF a její vztah k selhání ledvin
a k aplikaci kontrastního materiálu s gadoliniem na akademickém
lékařském pracovišti (Radiol. klinika univerzity, Ann.Arbor, MI).
Byl proveden průzkum v dermatovenerologické databázi, aby se zjistili
pacienti s diagnózou NSF. Byly zkontrolovány lékařské záznamy těchto
pacientů. Zjišťovala se funkce ledvin souběžně s aplikací kontrastního
materiálu s gadoliniem a stejně tak i stav pacienta. Odděleně byla
provedena kontrola databáze dlouhodobě dialyzovaných pacientů, aby se
zjistilo, kolik jich dostalo gadolinium a častost NSF u těchto
pacientů.
Výsledky: V období od 15.11.1999 do 31.12.2006 se zjistilo 29 pacientů
s NSF (průměrné stáří při diagnóze 55 let, rozpětí 28-78). Šlo o 15 žen
a 14 mužů. Před diagnózou byl aplikován kontrastní materiál s
gadoliniem 25 těmto pacientům. U všech 29 pacientů byla poškozena
funkce ledvin (27 mělo chronické selhání ledvin a 2 akutní selhání
ledvin. Často bylo obtížné zjistit časový vztah mezi aplikací kontrastu
s gadoliniem a objevením se příznaků. Pouze 8 pacientů mělo závažnou
nemocnost. K vývoji NSF došlo u 12 (2,9 %) ze 414 dlouhodobě
dialyzovaných pacientů, kteří dostali kontrastní materiál s gadoliniem.
Výsledková část práce je velmi rozsáhlá (2 strany textu s řadou
podrobností).
Závěr: Autoři potvrzují těsnou závislost mezi NSF a aplikací kontrastu
s gadoliniem. Ačkoliv šlo v jiných publikacích o vysoké dávky gadolinia
a výskyt chronického selhání ledvin, různí pacienti autorů dostali
standardní dávku gadolinia a 2 měli přechodné akutní selhání ledvin
před diagnózou. Většina pacientů měla lehké nebo středně těžké
příznaky. NSF se vyvinula u 2,9 % pacientů dlouhodobě dialyzovaných,
kteří dostali kontrastní materiál s gadoliniem, ale u žádného z
dlouhodobě dialyzovaných pacientů, kteří nedostali kontrastní materiál
s gadoliniem.
Čermák
Genitální orgány
SURAPANENI, K., SILBERZWEIG, J.E.: Divertikl v jizvě po
císařském řezu: vzhled při hysterosalpingografii. /Cesarean
section scar diverticulum: Appearance on hysterosalpingography./
Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 4, s. 870-874.
Hysterosalpingografie se často provádí při vyšetření žen s neplodností.
Protože se v několika posledních deceniích zvýšily počty žen, u nichž
byl v USA proveden císařský řez (Ecker, J.L. a ost., N.Engl.J.Med.,
2007, 356, s. 885-888), byla provedena hysterosalpingografie u většího
počtu žen, které měly v anamnéze císařský řez. Byl popsán defekt v
dolní části dutiny dělohy u pacientek s císařským řezem v anamnéze
(Simpson, W.L. a ost., RadioGraphics, 2006, 26, s. 419-431).
Účelem této práce bylo charakterizovat častost a vzhled defektů po
hysterotomii při hysterosalpingografii u pacientek s císařským řezem v
anamnéze.
Autoři zkontrolovali hysterosalpingogramy u souboru žen s císařským
řezem v anamnéze (n = 150; průměrné stáří 37 let, rozpětí 27-47).
Indikací k hysterosalpingografii byla neplodnost (n = 148), nebo
zrušení podvazu vejcovodu (n = 2). Byla hodnocena jizva po hysterotomii
vzhledem k výskytu, lokalizaci a vzhledu defektů v očekávaných
lokalizacích po hysterotomii.
Výsledky: Ze souboru 148 pacientek s císařským řezem v anamnéze a s
technicky přiměřenými hysterosalpingogramy byly zjištěny u 89 (60 %)
defekty v očekávané lokalizaci po incizi při hysterotomii. 58 (65 %)
divertiklů byly místní výdutě a u 31 (35 %) šlo o tenké lineární
defekty. 48 (54 %) divertiklů bylo lokalizováno v dolní části dutiny
dělohy, 32 (36 %) u isthmu dělohy a 9 (10 %) v horní části
endocervikálního kanálu.
Závěr: Divertikl v dolní části děložní dutiny, u isthmu dělohy, nebo v
horní části endocervikálního kanálu je častý nález při
hysterosalpingografii u pacientek s císařským řezem v anamnéze.
Čermák
GHATE, S.V., CROCKETT, M.M., BOYD, B.K. a ost.:
Sonohysterografie: mají 3D rekonstruovaná zobrazení další
význam? /Sonohysterography: Do 3D reconstructed images provide
additional value?/ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 4, s. 875.
Účelem této studie bylo zjistit retrospektivně další význam 3D
sonografie v několika rovinách ve srovnání s 2D
sonohysterografií.
V období od září 2003 do dubna 2005 bylo provedeno sonohysterografické
vyšetření u souboru žen (n = 80, s průměrným stářím 43,5 let, rozpětí
26-78 let), a to jak s běžnou 2D sonohysterografií a s 3D zobrazením v
několika rovinách (současně byla získána řada údajů a zobrazení, s
rekonstrukcí v příčných, sagitálních a koronálních rovinách). Tři
hodnotící pracovníci neseznámení s problematikou interpretovali nejprve
samotné 2D snímky a potom zobrazení 2D a 3D společně. Každý z
hodnotících pracovníků zhodnotil pomocí skóre na 3bodové stupnici
vizualizaci (1 - vizualizováno, 2 - nejistý nález, 3 - bez
vizualizace), abnormality endometria (polypy, fibroidy nebo septace) a
definici kontury fundu. Ke zjištění průměrných rozdílů mezi nálezy bylo
použito Wilcoxonova značeného rank testu. Pomocí kappa statistických
údajů se zjišťovala shoda mezi hodnotícími. Byla provedena patologická
korelace, pokud byly výsledky k dispozici.
Výsledky: Průměrné hodnoty skóre hodnotících ke zjištění abnormality
endometria se významně nelišily: 1,70 ± 0,91 pro samotné vyšetření 2D
ve srovnání s 1,69 ± 0,92 pro kombinaci 2D a 3D (p = 0,38). Nezjistily
se také významné rozdíly, pokud se hodnotily odděleně polypy (2,14 ±
0,90 ve srovnání s 2,12 ± 0,93), fibroidy (2,57 ± 0,79 ve srovnání s
2,53 ± 0,82) a septace (2,88 ± 0,39 ve srovnání s 2,87 ± 0,42).
Průměrné hodnoty skóre pro definici kontury fundu se významně lišily (p
< 0,0001; 2,93 ± 0,34 pro samotné 2D ve srovnání s 1,45 ± 0,80 pro
kombinaci 2D a 3D). U 42 osob, u nichž byly k dispozici patologické
nálezy, zjistili hodnotitelé 92 % abnormalit.
Závěr: Trojrozměrná přestavba zlepšuje vizualizaci fundu dělohy a
pomáhá zjistit nebo vyloučit abnormalitu kontury fundu, ale nemá další
význam pro detekci abnormalit endometria.
Práce byla určena výhradně pro webové stránky; v plném znění je k
dispozici na: http://ajronline.org/cgi/content/full/190/4/W227.
Čermák
Oblast hlavy a krku (ORL)
LELL, M.M., GMELIN, C., PANKNIN, C. a ost.: MDCT šíje s
tenkou vrstvou: vliv na stanovení stadia karcinomu.
/Thin-slice MDCT of the neck: Imapct on cancer staging./
Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s. 785-789.
Karcinomy ze šupinatých buněk (SCCs) jsou nejčastější ze všech malignit
hlavy a šíje. Podle odhadu nových karcinomů v r. 2006 v USA se jich
objevilo 31 000 v ústní dutině a faryngu a 9500 v laryngu (Jemal, A. a
ost., CA Cancer J.Clin., 2006, 56, s. 106-130). Nejdůležitější
ukazatele, které ovlivňují postup a prognózu pacienta s SCC jsou objem
nádoru a infiltrace lymfatických uzlin. (Vokes, E.: Ann.Oncol., 2005,
16, supl. 6, vi25-vi30 a další 4 citace). Je nezbytné určit přesně
stadium nádoru k plánování léčení, které by zajistilo snížení
nemocnosti po operaci a recidivu nádoru s ní přidruženou úmrtností.
Přímá laryngoskopie je nejpřesnější při hodnocení mukózního povrchu
dýchacího a zažívacího traktu.
Účelem této studie bylo porovnat vyšetření s tenkou vrstvou v několika
rovinách a běžné 3mm axiální vyšetření hlavy a šíje MDCT při stanovení
stadia nádoru.
Bylo provedeno nezávislé vyšetření souboru pacientů (n = 96; 87 M, 9 Ž
s průměrným stářím 56 let, rozpětí 34-84) s histologicky ověřeným SCC:
jednou pomocí 3mm axiálních zobrazení a jednou s 1mm interaktivními
zobrazeními MPR (multiplanar reformation: s přestavbou v několika
rovinách). Stadium nádoru se zjišťovalo oběma metodami: histologický
nález sloužil ke srovnání. Resekce en bloc nádorů hypofaryngu a laryngu
byla provedena u 37 pacientů a to umožnilo přímé srovnání infiltrace
nádoru do daných anatomických struktur. Soubory údajů hodnotili
nezávisle na sobě 2 vyšetřující. Byla testována jejich vzájemná shoda
modifikovaným kappa testem. K otestování nulové hypotézy bylo použito
Wilcoxonova označeného rank testu s korekcí kontinuity, která
předpokládá rovnost obou metod. Ke srovnání počtu přesně
klasifikovaných nádorů oběma metodami a hodnotícími pracovníky bylo
použito chí-kvadrát testu.
Výsledky: Zjistil se vysoký souhlas mezi oběma hodnotiteli (k =
0,88-0,91). Obě metody umožňovaly přesné stanovení stadia nádoru a
nezjistily se mezi nimi významné rozdíly (hodnotící A: p = 0,61;
hodnotící B: p = 1). Při vyšetření MPR bylo posuzováno pozitivně jako
infiltrace nádorem více anatomických struktur, ale diagnostická
přesnost se významně nelišila v podskupině pacientů s histologickou
korelací z resekce en bloc.
Závěr: Ověřilo se, že běžné 3mm axiální vyšetření hlavy a šíje MDCT
dostačuje ke zjištění stadia nádoru.
Čermák
Měkké tkáně, žlázy (včetně endokrinních)
TARANTINO, L., FRANCICA, G., SORDELLI, I. a ost.: Perkutánní
injekce etanolu do hyperfunkčních uzlíků štítné žlázy: dlouhodobé
sledování 125 pacientů. /Percutaneous etanol injection of
hyperfunctioning thyroid nodules: Long-term follow-up in 125 patients./
Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s. 800-808.
Hyperfunkční uzlík štítné žlázy je stav, kdy jeden či více uzlíků
štítnice vylučuje thyreoidní hormony nezávisle na produkci hormonu
stimulujícího štítnou žlázu (TSH). V těchto případech je
hyperthyreoidizmus často lehký nebo středně těžký. Vzhledem k pomalému
průběhu mohou vykazovat pacienti dlouho hraniční příznaky a normální
hladiny volného 3,5,3´-trijodthyroninu (FT3) a volného thyroxinu (FT4),
ale nízké hladiny TSH. V několika případech byla publikována rychlá
progrese k thyreotoxikóze.
Účelem práce bylo zjistit dlouhodobou účinnost perkutánní etanolové
injekce (PEI) při léčení hyperfunkčních uzlíků štítné žlázy.
V době od 10/1993 do 7/2006 byl léčen soubor po sobě jdoucích pacientů
(n = 125; 88 Ž, 37 M, průměrné stáří 53 let, rozpětí 17-76) se 127
hyperfunkčními uzlíky štítné žlázy (objem 1,2 - 90 ml; průměr 10,3 ml)
PET. Bylo provedeno 1-11 sezení PEI/pacienta (průměr 3,9) s injekcí
1-14 ml etanolu/sezení (celkové množství injikovaného etanolu/pacienta
bylo 3-108 ml, průměr 14,0 ml). Účinnost léčení se zjišťovala barevnou
dopplerovskou sonografií; scintigrafií a esejemi volného FT3, volného
FT4 a TSH. Bylo provedeno sledování (po dobu 9-144 měsíců, průměr 60
měsíců) pomocí TSH a barevné dopplerovské sonografie každé 2 měsíce po
dobu 6 měsíců a pak každých 6 měsíců.
Výsledky: Vzhledem k bolesti odmítli 3 ze 125 pacientů (2,4 %) dokončit
léčení PEI. Uvádějí se výsledky 122 pacientů se 124 uzlíky. Všech 122
pacientů vykazovalo po léčení normální hodnoty FT3, FT4 a TSH. K
úplnému vyléčení došlo (žádná spotřeba v uzlíku a zotavení normální
spotřeby v parenchymu thyreoidei) u 113 ze 122 pacientů (93 %) a u 115
ze 124 (92,7 %) léčených uzlíků. U 9 pacientů s 9 ze 124 uzlíků (7,3 %)
šlo o reziduální hyperfunkční tkáň uzlíku a současně o sníženou
spotřebu parenchymu thyreoidei (částečné vyléčení). Počty celkového
vyléčení po PEI byly: celkem 115 ze 124 uzlíků (92,7 %); uzlíky ≤ 10
ml, 63 (94,0 %) ze 67; uzlíky > 10 do ≤ 30 ml, 32 (91,4 %) ze 35;
uzlíky > 30 do ≤ 60 ml, 17 z 19 (89,5 %); uzlíky > 60 ml, 3 ze 3
(100 %). Celková četnost závažných komplikací byla 4, tj. 3,2 % ze 125
pacientů (přechodné poškození n. laryngealis, 2 pacienti absces a
hematom, vždy 1 pacient). Kontrolní vyšetření během sledování vykázala
značné scvrknutí u 12 léčených uzlíků v rozmezí od 50 do 90 % objemu
před léčením (průměr 66 %) a nový růst hyperfunkční tkáně u 4 pacientů
při barevné dopplerovské sonografii a scintigrafii za 12, 18 a 48
měsíců sledování. Všichni pacienti ale zůstali euthyreoidní (nízká nebo
normální hodnota TSH a normální FT3 a FT4) během sledování.
Závěr: Zdá se, že je PEI hyperfunkčních uzlíků štítné žlázy účinná a
bezpečná alternativa k tradičnímu léčení. Zdá se, že je také účinná u
pacientů s hyperfunkčními uzlíky thyreoidei většími než 30 ml.
Čermák
GROMET, M.: Srovnání detekce s pomocí počítače s dvojitým
hodnocením screeningových mamogramů: přehled 231 221
mamogramů. /Comparison of computer-aided detection to double
reading of screening mammograms: Review of 231 221 mammograms./
Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 4, s. 854-859.
Detekce s pomocí počítače (CAD - computer-aided detection) může zvýšit
citlivost screeningové mamografie tím, že označí zájmové oblasti, které
by jinak mohl výsledek interpretující radiolog přehlédnout (Destounis,
S.V. a ost., Radiology, 2004, 232, s. 578-584 a další 2 citace).
Protože CAD produkuje mnoho falešných označení (tj. která neukazují na
karcinom), kromě těch, která představují Ca (Gilbert, F.J. a ost.,
Radiology, 2006, 241, s. 47-53 a další 2 citace) existuje možnost
významně většího počtu falešně pozitivních nálezů.
Tato studie srovnává účinnost jediného hodnocení s CAD s dvojitým
hodnocením a také s prvním hodnotícím (bez CAD) v programu dvojitého
hodnocení.
Bylo zkontrolováno 231 221 screeningových mamogramů, které
interpretovali zkušení pracovníci v oblasti mamografie v době od
1.1.2001 do 31.12.2005 v rámci programu mamografie ve společnosti. U
112.413 (48,6 %) případů provedli hodnotící pracovníci první ze 2
hodnocení. U 118 808 (51,4 %) případů pak provedli jediné hodnocení s
pomocí CAD.
Výsledky: Údaje použité k hodnocení byly výsledkem práce 9 radiologů,
kteří se věnovali mamografii před r. 2001 v průměru 15 let (rozpětí
1-24 let). Zkušenosti radiologů s CAD z období studie (2001-2005)
představovaly v průměru 13 201 vyšetření (rozpětí 7 128-24 778
vyšetření). U dvojitého hodnocení byla četnost požadavků prvního
hodnotícího na opakování zobrazovacího vyšetření 10,2 %, citlivost 81,4
%; pozitivní predikční hodnota, jako procento pozitivních
screeningových mamogramů, jejichž důsledkem byla diagnóza tkáně Ca
během 1 roku (PPV1), 4,1 % a četnost detekce Ca, 4,12/1000. Po dvojitém
hodnocení byla konečná četnost požadavku dalšího vyšetření RR - recall
rate 11,9 %; citlivost 88,0 %; PPV1, 3,7 % a četnost detekce Ca
4,46/1000. Při jediném hodnocení s CAD byla RR 10,6 %; citlivost - 90,4
%; PPV1 - 3,9 %; a četnost detekce Ca 4,20/1000. Statisticky významné
výsledky obsahovaly nižší hodnotu RR s CAD ve srovnání s dvojitým
hodnocením (10,6 proti 11,9 %; p < 0,0001); vyšší citlivost s CAD ve
srovnání s prvním hodnotícím (90,4 % proti 81,4 %, p < 0,0001) a
vyšší hodnotu RR s CAD ve srovnání s prvním hodnotícím (10,6 proti 10,2
%, p < 0,0001).
Závěr: Dvojité hodnocení zvyšovalo citlivost s mírným zvýšením hodnoty
RR ve srovnání s jediným hodnocením. Jediné hodnocení s CAD ve srovnání
s dvojitým hodnocením vedlo k malému, ale statisticky významnému
zvýšení citlivosti s nižším počtem RR. Tyto výsledky ukazují, že CAD
zvyšuje výkonnost jediného hodnotícího a to vede ke zvětšení citlivosti
pouze s malým zvětšením počtu vyžádaných dalších vyšetření (RR).
Čermák
15. CT, US, MR, jiné modality - technika
LOHAN, D.G., TOMASIAN, A., KRISHNAN, M. a ost.: MR
angiografie dolních končetin ve 3 T: předoperační plánování přenosu
volného fibulárního štěpu k rekonstrukci tváře. /MR
angiography of lower extremities at 3 T: Presurigcal planning of
fibular free flap transfer for facial reconstruction./
Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s. 770-776.
Vrozená, úrazová nebo onkologická postižení krajiny hlavy a šíje mohou
být obtížně léčitelná a vyvolávají značný stres postiženého pacienta. I
malé defekty v krajině mandibuly mohou značně ovlivňovat respiraci,
artikulaci, polykání, žvýkání a estetický vzhled (Hurvitz, K.A. a ost.,
Plast.Reconstr.Surg., 118, 2006, s. 122e-133e). Důsledkem posledních
pokroků mikrocévní chirurgické techniky bylo objevení se rekonstrukce
volným štěpem jako standardní péče pro okamžitou jednorázovou obnovu
estetické a funkční integrity mandibuly. Ukázalo se, že tento postup má
trvalé výsledky, které jsou výhodnější než ty při stopkatých štěpech a
nevaskularizovaných kostních štěpech, s dlouhodobou životaschopností
delší než 10 let. I když je k dispozici značný počet potenciálních
dárcovských míst pro tyto štěpy, ukázalo se, že volný fibulární štěp je
zvláště přizpůsobivý a byl přijat jako hlavní volný štěp pro všechny
rekonstrukce mandibuly.
Účelem této práce bylo zhodnotit použití předoperační MR angiografie
dolních končetin ve 3 T u adeptů na získání volného fibulárního štěpu,
aby se zjistilo aterosklerotické okluzní onemocnění a vrozené anomálie
u této populace. Záměrem autorů bylo zjistit vliv zobrazovacích nálezů
na použitý chirurgický přístup.
Byla provedena retrospektivní kontrola skupiny po sobě jdoucích
pacientů (n = 29; 18 M, 11 Ž, průměrné stáří 61,6 let, rozpětí 22-88),
s abnormalitami obličeje, které vyžadovaly resekci mandibuly s
následnou rekonstrukcí kosti i kůže mandibuly, u nichž byla provedena
před operací MR angiografie ve 3 T. Zobrazení hodnotili 2 pracovníci se
zaměřením na kvalitu zobrazení a vizualizaci arteriálních segmentů;
závažnost stenózy, existenci šumu, artefakty, nebo žilní kontaminaci.
Byly také klasifikovány vzory větvení a. poplitea. Chirurg, který
prováděl rekonstrukci obličeje, hodnotil, zda vzhled při MR angiografii
ovlivnil rozhodování o straně nebo lokalizaci, odkud bude štěp získán,
nebo tvar štěpu.
Výsledky: Arteriální segmenty byly vizualizovány s dobrou nebo
vynikající kvalitou zobrazení u 722/725 segmentů u 1. hodnotícího a u
721 u 2. Koeficient kappa ukazoval na dobrou shodu obou pracovníků (k =
0,78) vzhledem ke kvalitě zobrazení segmentu tepny ke skóre
stenookluzního onemocnění (κ = 0,64). U žádného segmentu se nezjistila
žilní kontaminace, šum nebo artefakt takového stupně, dostačujícího k
ovlivnění diagnostické interpretace. Výsledek zobrazení ovlivnil
chirurgický přístup u 16 (55,2 %) z 29 pacientů.
Závěr: Předpokladem pro získání volného fibulárního štěpu by měla být
trifurkace zobrazení cév. Vysoká prostorová schopnost MR angiografie ve
3 T představuje v tomto ohledu žádoucí alternativu k jiným invazivním
nebo průřezovým zobrazovacím technikám.
Čermák
BAE, K.T., SEECK, B.A.,, HILDEBOLT, C.F. a ost.: Zvětšení
kontrastu u kardiovaskulární MDCT: vliv váhy těla, výšky, povrchu těla,
indexu tělesné hmotnosti a obezity. /Contrast enhancement in
cardiovascular MDCT: effect of body weight, height, body surface area,
body mass index and obesity./ Amer.J.Roentgenol., 190, 2008, č. 3, s.
777-784.
Stále častěji se používá MDCT angiografie k diagnostickému vyšetření
pacientů s klinicky suspektní ICHS nebo s abnormální anatomií srdce
nebo věnčitých tepen. Pokroky v technologii CT a EKG nám umožňují
získat vysoce přesná zobrazení bez pohybu srdce a věnčitých tepen během
jediného krátkého zadržení dechu (Ohnesorge, B.M. a ost.,
Int.J.Cardiovasc.Imaging, 21, 2005, s. 85-104). Zřetelně zlepšená
časová výkonnost CT přispěla k omezení pohybových artefaktů a ke
zlepšení kvality zobrazení se zvětšeným kontrastem (Cury, R.C.:
J.Nucl.Cardiol., 14, 2007, s. 229-243; Herzog, C. a ost., Thoracic
Imaging, 22, 2007, s. 40-48 a další 3 citace).
Rychlá CT, jako např. 64-MDCT nám umožňuje získat snímek věnčitých
tepen a srdce v době ≤ 10 s. Proto se stává načasování snímku
kritičtější a náročnější než u starších a pomalejších CT přístrojů
(Bae, K.T. a ost., Radiology, 242, 2007, s. 582-589 a další 3
citace).
Účelem této studie bylo zhodnotit vliv váhy těla, výšky, velikosti
povrchu těla (BSA-body surface area), indexu tělesné hmotnosti (BMI) a
obezity na zvětšení kontrastu aorty u MDCT srdce.
Vyšetření CT angiografie se 64-MDCT přístrojem bylo provedeno u souboru
po sobě jdoucích pacientů (n = 73; 41 M, 32 Ž, průměrné stáří 59,4 ± 11
let, rozpětí 31-81). Bylo injikováno 75 ml kontrastního média (350 mg
I/ml) při 4,5 ml/s, s následným propláchnutím 40 ml fyziologického
roztoku se 4,5 ml/s. Zdržení vyšetření CT se určovalo pomocí techniky
průniku dávky. Zúžení aorty bylo měřeno u lumen kořene aorty. Hodnoty
BMI a BSA byly vypočteny z pacientovy váhy a výšky těla. Pacienti byli
rozděleni do skupin s nízkými hodnotami (BMI < 30) a s vysokými
hodnotami (BMI ≥ 30) BMI. Byly hodnoceny vztahy zúžení aorty s váhou a
výškou těla, BMI a BSA regresní analýzou a Studentovým t-testem.
Výsledky: Zjistily se těsné obrácené korelace mezi zúžením aorty a
váhou těla (r = 0,73), výškou (r = 0,47), BMI (r = 0,63) a BSA (r =
0,74); ve všech případech p < 0,001. Vzorec regrese zúžení aorty ve
srovnání s váhou těla ukazuje, že 1,0 ml/kg kontrastního média by
poskytovalo průměrné zúžení aorty 355 H. Průměrné zúžení aorty bylo
významně vyšší u skupiny s nízkou hodnotou BMI (352,6 ± 59,1 H) než u
vysoké hodnoty BMI (286,2 ± 55,5 H). Regresní vzorec zúžení aorty ve
vztahu k váze těla byl: zúžení aorty = 586 - 3,1 váhy těla (p <
0,001) u skupiny s nízkým BMI a zúžení aorty = 485 - 1,9 váhy těla (p
< 0,001) u skupiny s vysokým BMI. To ukazuje, že objem kontrastního
média nutného u zvýšené váhy těla je nižší u skupiny s vysokým BMI.
Tento rozdíl mezi skupinami byl méně výrazný u regrese zúžení aorty ve
vztahu k BSA.
Závěr: Aby se docílilo srovnatelnějšího zvětšení kontrastu u CT
angiografie srdce (CTA), měla by být přizpůsobena dávka kontrastního
média váze těla nebo BSA (která je ve vztahu jak k váze, tak výšce
těla), aby se přizpůsobila dávka jódu vysokému rozpětí velikostí
těla.
Čermák
SLIKER, C.W., SHANMUGANATHAN, K., MIRVIS, S.E.: Diagnóza
tupých cerebrovaskulárních poranění pomocí 16-MDCT: přesnost MDCT
celého těla ve srovnání s MDCT angiografií šíje. /Diagnosis of
blunt cerebrovascular injuries with 16-MDCT: Accuracy of whole-body
MDCT compared with neck MDCT angiography./ Amer.J.Roentgenol., 190,
2008, č. 3, s. 790-799.
Tupá cerebrovaskulární poranění jsou potenciálně devastující a mohou
mít závažné neurologické následky a smrt. I když nejsou častá, ukazují
nedávné studie, že mohou být při diagnóze podhodnocována (Mutze, S. a
ost., Radiology, 237, 2005, s. 884-892). Byly publikovány počty
úmrtnosti 17-38 % u tupého poranění a. carotis (CA), (Schneidereit,
N.P. a ost., J.Trauma, 60, 2006, s. 209-216 a dalších 5 citací) a 8-18
% u tupého poranění a. vertebralis (Cothren, C.C. a ost., Amer.J.Surg.,
190, 2005, s. 845-849 a 1 další citace). Mnoho lézí je nejprve bez
příznaků a je možno je léčit. To vedlo řadu autorů (Kervin, A.J. a
ost., J.Trauma, 2001, 51, s. 308-314 a 1 další citace), aby se
přimlouvali za screening těchto poranění, aby bylo možno začít s
léčením před objevením se příznaků.
Účelem této práce bylo zjistit, zda je možno použít vyšetření 16-MDCT
celého těla a MDCT angiografie (MDCTA) šíje k diagnóze tupých
cerebrovaskulárních poranění se srovnatelnou přesností, když se použije
angiografie jako referenční standard.
Při retrospektivním přehledu radiologických zpráv a prospektivního
klinického pozorování se zjistil soubor pacientů (n = 108) s tupým
poraněním, kteří byli vyšetřeni buď MDCT celého těla nebo MDCTA šíje s
následnou angiografií během 23 měsíců. Aby bylo možno posoudit přesnost
každého z těchto postupů k detekci tupých cerebrovaskulárních poranění,
byly porovnávány výsledky retrospektivních interpretací z tohoto
souboru ze 77 MDCT vyšetření celého těla a 48 vyšetření MDCTA šíje s
výsledky získanými ze zpráv o angiografii. Bylo použito Fisherova
exaktního testu ke zjištění jakéhokoli významného rozdílu ve výsledcích
těchto pacientů vyšetřených oběma metodami.
Výsledky: Angiografie potvrdila tupé cerebrovaskulární poranění u 83
pacientů, přitom u 25 (30 %) šlo o mnohotná poranění na různých
místech. Citlivost MDCT celého těla byla 69 % (36/52 a 64 % (16/25) pro
poranění a. cervicalis interna a a. carotis; specifičnost byla 82 %
(58/71) a 94 % (49/52).
Hodnoty citlivosti pro poranění a. cervicalis vertebralis byly 74 %
(17/23) a 68 % (13/19) a specifičnosti 91 % (60/66) a 100 % (40/40). U
17 pacientů vyšetřovaných oběma metodami se výsledky významně nelišily
(aa. caroticae, p = 1,0; aa. vertebralis, p = 0,68).
Závěr: K diagnóze tupých cerebrovaskulárních poranění je možno použít
vyšetření 16-MDCT celého těla a MDCTA se srovnatelnou přesností. Obě
vykazují vysoké hodnoty specifičnosti pro poranění a. cervicalis.
Citlivost vyšetření 16-MDCT celého těla je dostatečně vysoká, aby mohla
sloužit jako počáteční screeningové vyšetření tupých
cerebrovaskulárních poranění.
Čermák
