2007, svazek 29, č. 4
Do čísla 4/2007 přispěli Medicinae universae doctores:
Čermák
Referáty ze zahraniční literatury obsahují excerpta z těchto časopisů:
- British Journal of Urology - Brit.J.Urol.Int.
- Prostate - Prostate
- Urology - Urology
- Urologia Internationalis - Urol.Int.
Diagnostika
SHOSKES, D.A., LEE, C.T., MURPHY, D. a ost.: Výskyt a
významnost konkrementů prostaty u mužů s chronickou prostatitidou -
syndromem chronické bolesti v pánvi. /Incidence and
significance of prostatic stones in men with chronic prostatitis -
chronic pelvic pain syndrome./ Urology, 70, 2007, č. 2, s.
235-238.
Prostatitida III. kategorie (syndrom chronické bolesti v pánvi - CPPS)
je častý stav, o němž toho mnoho nevíme a ovlivňuje významně kvalitu
života a ekonomiku. Možnými etiologiemi mohou být infekce, zánět a
nervosvalový spazmus. I když může být bolest pociťována mimo prostatu v
nervech a ve svalech pánve, jedna studie korelovala bolest při CPPS se
zvýšeným tlakem ve tkáni prostaty (Mehic, A. a ost., J.Urol., 2002,
167, s. 137-140).
Kalcifikace v prostatě je častá u stárnoucích mužů bez příznaků. Avšak
mladí muži s CPPS mají často významně kalcifikované prostaty.
Autoři studovali výskyt a významnost kalcifikace prostaty u mužů s
CPPS.
V době od července 2005 do srpna 2006 byl vyšetřen soubor nových
pacientů s CPPS (n = 130) na urologické klinice v Clevelandu (Ohio). Z
těchto 130 pacientů byla provedena u 47 transrektální ultrasonografie
(TRUS). Kalcifikace prostaty korelovala s příznaky (index skóre
příznaků chronické prostatitidy NIH), s nálezy při vyšetření a s
výsledky kultivace. Jednotlivé proměnné byly srovnávány pomocí
Studentova t-testu, Wilcoxovým nepárovým testem, nebo chí-kvadrát
testem).
Výsledky: Skupina 47 mužů, u nichž byla provedena TRUS, měla identické
příznaky s těmi, u nichž nebylo vyšetření provedeno, ale byli starší
(rozpětí 46,1-41,6 let, P = 0,02) a měli příznaky déle (v průměru 60
měsíců proti 12, P = 0,0001). Ze 47 mužů jich mělo 22 (47 %) významnou
kalcifikaci. Tyto příznaky s kalcifikací nebo bez ní byly identické
(skóre příznaků chronické prostatitidy 23,7 proti 23,9). Muži s
kalcifikací měli příznaky déle (průměr 84 měsíců proti 27 měsícům, P =
0,05), ale byli podobně staří (49 proti 45 rokům, P = 0,21) a měli
podobnou velikost prostaty (21,7 cm3 u obou skupin). U mužů s
kalcifikací bylo méně pravděpodobné, že budou mít citlivost pánevního
dna (50 % proti 85 %, P = 0,03), ale bylo pravděpodobnější, že budou
mít bakterie v tekutině prostaty (P = 0,05) a měli vyšší průměrný počet
leukocytů (3,5 proti 0 leukocytů na políčko, P = 0,058).
Závěr: Kalcifikace v prostatě je častá u pacientů s CPPS a souvisí s
větším zánětem, kolonizací bakterií a s trváním příznaků. Spazmus
pánevního dna je častější u pacientů bez kalcifikace. To může být
důležitým ukazatelem ke stratifikaci klinických pokusů.
Čermák
KUO, H.C.: Videourodynamické hodnocení patofyziologie mužů s
příznaky skladování v dolní části močového traktu.
/Videourodynamic analysis of pathophysiology of men with both storage
and voiding lower urinary tract symptoms./ Urology, 70, 2007, č. 2, s.
272-276.
U mužů vysoce převažují příznaky z dolní části močového traktu (LUTS)
- /Rosen, R. a ost., Europ.Urol., 2003, 44, 637-649), avšak nikoli u
všech mužů s LUTS jde o urodynamicky potvrzenou obstrukci výtoku z
měchýře. Příčinou příznaků hyperaktivního měchýře je často samotná
dysfunkce měchýře nebo v kombinaci s obstrukcí výtoku z měchýře (BOO).
Zdá se, že je nutná podrobná diagnóza ke zjištění příčin LUTS u mužů,
aby bylo možno korektně zaměřit různé způsoby léčení na různé
patologické charakteristiky.
V rámci této studie byl sledován soubor mužských pacientů (n = 1407;
s průměrným stářím 72 ± 24 let, rozpětí 45-96) odeslaných k vyšetření
LUTS. Všichni pacienti měli jak příznaky skladování nebo močení. Bylo
provedeno videourodynamické vyšetření k diagnóze dysfunkce měchýře a
dysfunkce výtoku z měchýře. Videourodynamické výsledky byly také
korelovány se stářím pacienta a srovnávány se současnými
příznaky.
Výsledky: Videourodynamické vyšetření zjistilo, že ze 1407 pacientů s
dysfunkcí měchýře jich mělo 148 (10,5 %) zvýšené vnímání měchýře, 724
(51,5 %) mělo hyperaktivitu detruzoru, 149 (10,6 %) mělo sníženou
aktivitu detruzoru a 82 (5,8 %) mělo kombinaci hyperaktivity detruzoru
a 82 (5,8 %) mělo kombinaci hyperaktivity detruzoru a jeho snížené
aktivity. Příčiny dysfunkce výtoku z měchýře zahrnovaly dysfunkci hrdla
měchýře u 19 pacientů (1,4 %), benigní obstrukci prostaty u 413 (29,4
%), pseudosynergii svěrače uretry u 30 (2,1 %) a špatnou relaxaci
svěrače uretry u 283 (20,1 %).
Závěr: Výsledky této studie ukázaly, že příčinou LUTS může být
komplexní mezihra patofyziologických charakteristik, která může
zahrnovat dysfunkci měchýře a dysfunkci výtoku z měchýře jako u benigní
obstrukce prostaty nebo špatnou relaxaci svěrače měchýře. Asi 1/3 mužů
s LUTS starších než 55 let měla benigní obstrukci měchýře a asi 1/3
mužů s stejně starých s LUTS měla benigní obstrukci prostaty. Pacienti
mladší než 55 let měli větší pravděpodobnost, že budou mít špatnou
relaxaci svěrače uretry jako možnou příčinu LUTS.
Čermák
Hemodialýza, transplantace
HE, Z., LI, X., CHEN, L. a ost.: Minimálně invazivní
perkutánní nefrolitotomie v transplantovaných ledvinách pro konkrementy
v horní části močového traktu. /Minimaly invasive percutaneous
nephrolithotomy for upper urinary tract calculi in transplanted
kidenys./ Brit.J.Urol.Int., 99, 2007, č. 6, s. 1467-1471.
Transplantace ledvin je účinné a široce používané léčení konečného
stadia onemocnění ledvin. U příjemců transplantátu ledviny je
urolitiáza málo častou, ale známou komplikací. 1. většina souborů uvádí
četnost 0,23-6,3 %. Tato komplikace byla tradičně léčena otevřenými
chirurgickými technikami se značnou nemocností a úmrtností. Rozvoj
endourologických technik, jako je ESWL, ureteroskopie a perkutánní
nefrolitotomie (PCNL) může nabídnout minimálně invazivní alternativu
otevřené operace (Challacombe, B. a ost., Brit.J.Urol.Int., 2005, 96,
s. 385-389 a další 2 citace).
Účelem práce je publikovat zkušenosti autorů s minimálně invazivní
PCNL (mPCNL) pro konrementy v horní části močového traktu (UUT) u
transplantovaných ledvin.
V období od srpna 2002 do června 2006 byla léčena pomocí mPCNL skupina
pacientů (n = 7; průměrné stáří 40,7 let, rozpětí 28-54) s konkrementy
v UUT v transplantovaných ledvinách (včetně 1 případu kaménku ve tvaru
jeleních parohů, 2 konkrementy v pánvičce a 4 v ureteru). Jako
perkutánního vstupu bylo použito pochvy 16 F peel-away a k manipulaci
pak 8,5/11,5 F nefroskopu nebo 8/9, 8 F ureteroskopu. Během sledování
bylo každé 2-3 měsíce provedeno u pacientů vyšetření urey v séru,
kreatininu a kyseliny močové s kultivací moči a ultrasonografickým
vyšetřením.
Výsledky: U všech pacientů bylo dosaženo stavu bez konkrementu při 1
výkonu mPCNL, bez komplikací během operace nebo po ní. Průměrné trvání
operace bylo 53 minut (rozpětí 20-100 min.) a průměrné snížení Hb bylo
0,55 g/dl (0,2-1,2). Při průměrné době sledování 23 měsíců (3-48 měs.)
byla funkce allograftu ledviny stabilní u všech pacientů a nezjistila
se žádná recidiva konkrementu.
Závěr: mPCNL je bezpečná a účinná pro léčení konkrementů v
transplantovaných ledvinách a může být použita jako počáteční léčení ve
většině případů konkrementů v UUT u transplantovaných s výjimkou
jednoduchých a malých konkrementů ve středním nebo dolním
kalichu.
Čermák
Inkontinence, urogynekologie, urodynamika
PAICK, J.S., CHO, M.C., OH, S.J. a ost.: Je důležitá
pohyblivost proximální uretry pro výkon s transobturační páskou při
léčení ženských pacientek se stresovou inkontinentností moči?
/Is proximal urethral mobility important for transobturator tape
procedure in management of female patients with stress urinary
incontinence?/ Urology, 70, 2007, č. 2, s. 246-251.
Stresová inkontinence moči (SUI) je devastující stav, postihující
15-35 % žen celkové populace. Hypermobilita uretry (UH je hlavní
anatomický ukazatel u inkontinentních žen.
Účelem práce je zjistit změnu v pohyblivosti uretry (UM - urethral
mobility) po výkonu s transobturační páskou (TOT - transobturator tape)
a zhodnotit vliv UM na výsledek výkonu s TOT u žen se SUI.
V rámci této studie, která probíhala v období od května 2004 do
prosince 2005, byl sledován soubor žen (n = 159; s průměrným stářím
55,3 let, rozpětí 33-77). UM byla kvantifikována pomocí Q-tip úhlu.
Pacientky byly stratifikovány do skupiny s UH (úhel Q-tip testu e 30
st., n = 96) a do skupiny bez UH (úhel Q-tip testu < 30 st., n =
63). Průměrná doba sledování pacientek byla 6,5 ± 0,4 měsíců.
Výsledky: Ve skupině s UH se snižovaly hodnoty Q-tip testu významně ve
srovnání s výchozími údaji (41,2 st. ± 1,1 st. proti 31,0 st. ± 1,4
st., P < 0,001). Nebyly patrny žádné rozdíly ve skupině bez UH (17,0
st. ± 0,9 st. proti 17,0 st. ± 1,1 st., P = 0,965). Celková četnost
vyléčení se významně nelišila v žádné skupině (91,7 % proti 84,1 %, P =
0,142). Po výkonu s TOT mělo 66 žen výsledek Q-tip testu e 30 st.
Celková četnost vyléčení se významně nelišila po operaci ve skupinách s
UH a bez UH (92,4 % proti 86,0 %, P = 0,209).
Závěr: Výsledky této studie prokázaly, že se UM po výkonu s TOT
snižuje ve skupině s UH, ale nikoli ve skupině bez UH. Četnost vyléčení
nebyla nižší ve skupině bez UH ve srovnání se skupinou s UH. Nálezy
autorů ukazují, že by se chybění UM nemělo považovat za ukazatel,
ukazující na vysoké riziko neúspěšnosti po výkonu s TOT.
Práce uvádí výsledky ve 2 tabulkách a 21 lit. citací (3 citované práce
s problematikou transobturační pásky).
Autoři obsáhlého komentáře vydavatele (Sarah E.Mc Achran a Sandip P.
Vasavada, Clickmanův urologický institut, Cleveland Ohio) rozebírají
podrobně výsledky práce a konfrontují je s vlastními zkušenostmi.
Uvádějí citace 2 publikací z r. 2006, které se snaží najít a zjistit
předoperační prediktory úspěšnosti výkonu s TOT. Uzavírají, že by se
měly budoucí práce s podobnou problematikou zaměřit na zjištění
předoperačních prediktorů úspěšnosti výkonu v kontrolovaných a
přiměřeně uspořádaných studiích.
Na komentář autoři odpovídají, souhlasí s jeho závěrem a uvádějí další
4 literární citace, z toho 1 práce z r. 2001 a 3 z r. 2006).
Čermák
Operační metody
DUCKETT, J.R.A., BASU, M.: Predikční význam vyšetření tlaku
průtoku před operací pro odeznění hyperaktivity detruzoru a
hyperaktivní měchýř po zavedení poševní pásky bez napětí. /The
predictive value of preoperative pressure-flow studies in the
resolution of detrusor overactivity and overactive bladder after
tension-free vaginal tape insertion./ Brit.J.Urol.Int., 99, 2007, č. 6,
s. 1439-1442.
Princip použití poševní pásky bez napětí (TVT) jako léčení
urodynamické stresové inkontinence (USI) je podložen teorií, že
stresová inkontinence vzniká na základě anatomického defektu v přední
poševní stěně, který vede k dysfunkci pubouretrálního vazu a k uzavření
uretry/hrdla měchýře (Petros, P.E. a ost., Acta Obstet.Gynecol.Scand.,
Suppl., 1990, 153, s. 7-31). Chirurgická korekce tudíž vyžaduje
zavedení kličky nebo pásky pod střední část uretry a upevnění na
pubo-uretrálním vazu.
Účelem práce je zjistit, zda měření tlaku průtoku (PFS - pressure flow
studies) před operací předpovídá odeznění hyperaktivity detruzoru (DO)
a příznaků hyperaktivního měchýře (OAB) po výkonu s TVT.
V době od dubna 2001 do března 2004 byla léčena skupina po sobě
jdoucích žen (n = 35) se smíšenou DO a s USI výkonem s TVT a bylo
provedeno PFS před výkonem a po něm a výsledky byly srovnávány.
Výsledky: U 51 % žen došlo k odeznění příznaků OAB; přetrvávání
příznaků OAB bylo předpovězeno významným snížením (z 20,0 na 14,0
ml/s.) maximálního průtoku po TVT (P = 0,027) a významným zvýšením
tlaku detruzoru při maximálním průtoku po TVT (P = 0,04). Mezi
skupinami nebyly významné rozdíly v době močení a akceleraci proudu
před TVT a po něm. USI byla objektivně vyléčena u 92 % těchto
žen.
Závěr: Ženy, jejichž maximální průtok moči se snižuje významně po
výkonu TVT, mají větší pravděpodobnost, že u nich přetrvávají příznaky
OAB. Průtok moči před TVT byl významně vyšší u žen s objektivním
vyléčením DO po výkonu TVT než u žen s přetrvávající DO. Tyto nálezy
podporují obstrukční příčinu u žen, u nichž neodezní DO.
Čermák
JURCZOK, A., ZACHARIAS, M., WAGNER, S. a ost.: Prospektivní
nerandomizované zhodnocení čtyř mediátorů systémové odpovědi po
extraperitoneální laparoskopické a otevřené retropubické radikální
prostatektomii. /Prospective non-randomized evaluation of four
mediatore of the systemic response after extraperitoneal laparoscopic
and open retropubic radical prostatectomy./ Brit.J.Urol.Int., 99, 2007,
č. 6, s. 1461-1466.
Během posledních 20 let se radikální retropubická prostatektomie (RRP)
stále zdokonalovala. Kromě toho se kvalita RP dále zlepšila zavedením
techniky šetření nervů k zachování erektilní funkce. Po těchto
pokrocích byla důsledkem vývoje laparoskopické RP (LRP) koncem let 1990
další inovace a motivace (Salomon, L. a ost., Brit.J.Urol.Int., 2004,
94, s. 238-243; 2004, 94, s. 244-250). Bez ohledu na provedené
zhodnocení funkčních a onkologických výsledků se využívání LRP, původně
zavedené s využitím transperitoneálního přístupu a později s
extraperitoneální technickou variantou (eLRP) zvětšilo, hlavně ve
Francii a v Německu (Rassweiler, J. a ost., Europ.Urol., 2006, 49, s.
113-119 a další 1 citace z r. 2003).
Účelem práce je publikovat prospektivní kontrolovanou nerandomizovanou
studii u pacientů, aby se zjistila systémová odpověď na eLRP a
otevřenou retropubickou RP (RRP).
V rámci studie bylo sledováno celkem 403 pacientů v době od ledna 2003
do dubna 2006 s klinicky lokalizovaným karcinomem prostaty (CaP)
potvrzeným histologicky. Z nich prodělalo eLRP 163 (průměrné stáří 62,9
let, rozpětí 42-74) nebo otevřenou RRP (n = 240, 64,8 let, 52-76).
Zjištěné stadium bylo u obou skupin před operací podobné. Kromě toho
byly také srovnávány proměnné v období operace (trvání operace,
komplikace, ztráta krve, počet transfuzí, hospitalizace, katetrizace),
onkologické údaje (Gleasonovo skóre, patologické stadium, pozitivní
okraje). U všech pacientů byl měřen rozsah systémové odpovědi na
traumatizaci tkáně navozené operací pomocí zjišťování hladin markerů
akutní fáze, C-reaktivního proteinu (CRP), amyloidu A v séru (SAA),
interleukinu-6 (IL-6) a IL-10 před RP, během ní a po ní.
Výsledky: Trvání operace, počet transfuzí, doba hospitalizace a trvání
katetrizace byly srovnatelné s údaji v předchozích vyšetřeních. Zvýšila
se hodnota IL-6, CRP a SAA ale nedošlo ke změně u IL-10 a nebyly
zjištěny žádné rozdíly mezi eLRP a RRP po celé sledované období.
Závěr: Invazivitu eLRP nelze objektivně prokázat na základě měřených
proměnných v této studii. Chirurgická traumatizace a související
invazivnost obou metod byly rovnocenné.
Čermák
STOLZENBURG, J.U., SCHWALENBERG, T., LIATSIKOS, E.N. a ost.:
Váček z tlustého střeva (Mainz III) pro kontinentní močovou
diverzi. /Colon pouch (Mainz III) for continent urinary
diversion./ Brit.J.Urol.Int., 99, 2007, č. 6, s. 1473-1477.
Standardními technikami pro kontinentní močovou diverzi jsou nově
vytvořené ortotopní měchýře, rektální rezervoáry s nízkým tlakem a
váčky s kontinentní stomou. Každá z nich má speciální indikace a
kontraindikace s výhodami a nevýhodami, ale existují některé společné
principy, jako např. vytvoření rezervoáru s nízkým tlakem, implantace
ureteru a bezpečný mechanizmus svěrače, ať už přírodní nebo
vytvořený.
Účelem práce je zhodnotit použití kontinentního kožního váčku
vytvořeného výhradně z tlustého střeva (Mainzův váček III), protože
vynikající výsledky dosažené tímto váčkem u ozařovaných pacientů
ukazují, že je možno rozšířit indikaci pro tento typ močové
diverze.
Retrospektivně byl zkoumán výsledek s kontinentní kožní močovou
diverzí pomocí segmentů tlustého střeva (Mainzův váček III) u skupiny
24 pacientů (19 žen, 5 mužů, průměrné stáří 48,3 ± 15,4 let). Maligní
onemocnění mělo celkem 22 těchto pacientů a u 2 šlo o benigní
onemocnění; u 16 byla provedena hysterektomie a exanterace pánve pro
gynekologické nádory. 2 muži s rhabdomyosarkomem prostaty prodělali
radikální cystoprostatektomii; u 1 ženy provedena exanterace pánve pro
ca měchýře; 1 muž prodělal současnou resekci rekta pro infiltrující
karcinom rekta a další nefrektomii vlevo s cystektomií pro současný
nádor ledviny a měchýře. Benigní indikace byly hyperreflexní měchýř po
polytraumatu a 2 případy neurogenní dysfunkce měchýře. Ozařování
prodělalo 18 pacientů (32-48 Gy) před močovou diverzí.
Výsledky: Průměrná doba sledování pacientů byla 35 měsíců (rozpětí
12-65 měs.). Průměrná kapacita váčku byla 293,8 ml. Během sledování
zemřeli 3 pacienti (2 na progresi onemocnění a 1 sebevraždou). 20
pacientů bylo plně kontinentních, 4 s omezenou kapacitou váčku (<
300 ml) měli lehkou inkontinenci a používali ochrannou vložku. Všichni
pacienti používají intermitentní autokatetrizaci (průměrná frekvence
katetrizace 6,8/den, rozpětí 6-12). Komplikacemi ve vztahu k váčku byly
1 stenóza výtoku, která vyžadovala revizi. U 4 pacientů prokázala
vyšetření váčku (pouchgram) reflux bez příznaků. U žádného z pacientů
nedošlo k vývoji metabolické acidózy nebo k průjmu.
Závěr: Mainzův váček III je alternativou k jiným typům kontinentní
močové diverze.
Čermák
SEN, B., ADAYENER, C., AKYOL, I.: Úprava píštěle mezi
uretrou a kůží u dospělých: je katétr nezbytný? /Repairing
urethrocutaneous fistula in adults: Is a catheter necessary?/ Urology,
2007, 70, č. 2, s. 239-241.
Píštěl mezi uretrou a kůží je nejčastější komplikací po úpravě
hypospadií. Příčinou tvorby těchto píštělí mohou být různé ukazatele,
včetně obstrukce distální části uretry, infekce v ráně, použití
nevhodných šicích materiálů a špatně vaskularizované kožní štěpy k
vytvoření nové uretry. V Turecku mohou být kromě toho příčinou píštěle
chyby při obřízce.
Účelem práce je ukázat, že je možno upravit píštěle mezi uretrou a
kůží v místní anestezii u dospělých pacientů bez katétru.
V období od r. 1998 do 2006 byla provedena úprava píštělí mezi uretrou
a kůží u souboru 96 pacientů ve věku 20-25 let ve 2 vojenských
nemocnicích, v místní anestezii. Pacienti byli rozděleni do 2 skupin
vzhledem k tomu, zda u nich byl zaveden katétr nebo nikoli.
Katetrizovaná skupina měla 45 pacientů a nekatetrizovaná skupina pak 51
pacientů. Nekatetrizovaní pacienti byli propuštěni za 1-4 dny po
operaci. Pacienti byli znovu zhodnoceni 7. den po operaci a po 3
měsících se zaměřením na infekci rány, strikturu uretry a recidivu
píštěle.
Výsledky: Všichni pacienti snášeli úpravu píštěle v místní anestezii
dobře. Úspěšnost úpravy píštěle byla u katetrizované skupiny 93,3 % a u
nekatetrizované skupiny 94,1 %. Infekce v ráně byla zjištěna u 6
pacientů I. skupiny, ale nebyla zaznamenána u nekatetrizované skupiny.
Píštěl recidivovala u 3 pacientů v každé skupině (6,6 % a 5,8 %) za 3
měsíce po operaci.
Závěr: Úprava píštěle bez katétru s místní anestezií u dospělých je
účinný, bezpečný a levný výkon.
Čermák
BILEN, C.Y., KOCAK, B., KITIRCI, G. a ost.: Jednoduchá
trigonometrie při počítačové tomografii pomáhá při plánování přístupu k
ledvině. /Simple trigonometry on computed tomography helps in
planning renal access./ Urology, 70, 2007, č. 2, s. 242-245.
Doporučeným způsobem léčení prvního sledu největších konkrementů v
ledvině je perkutánní operace kaménku ledviny (perkutánní
nefrolitotomie - PCNL). Důležitým prvním krokem úspěšného perkutánního
výkonu na ledvině je získat přístup jehlou ke zvolenému zadnímu kalichu
sběrného systému ledviny. Většina endourologů dává přednost
podžebernímu přístupu, aby se předešlo poranění pohrudnice. Avšak
přístup k nejvyššímu kalichu se považuje za ideální přístup při léčení
konkrementů tvaru jeleních parohů. Přístup k nejvyššímu kalichu přes
12. žebro představuje 2,8-12% riziko poranění pohrudnice a s tím
spojených hrudních komplikací (Gupta, R. a ost., Brit.J.Urol.Int., 90,
2002, s. 809-813). Než se uskuteční jakýkoli pokus o punkci nad žebrem,
je třeba se pokusit o vertikální angulaci C-větve (zdola nahoru -
caudal-cephalad) - Liatsikos, E.N. a ost., Europ.Urol., 2005, 48, s.
832-837; Marcovich, R. a ost., Brit.J.Urol.Int., 95, 2005, supl. 2, s.
78-84.)
Účelem práce je zjistit retrospektivně užitečnost měření při vyšetření
CT před operací u pacientů s urolitiázou k plánování místa přístupu
pomocí vertikální angulace C-větve.
Z pacientů, u nichž byla provedena v období od listopadu 2001 do října
2006 PCNL s přístupem přes nejhořejší kalich, bylo před operací u 41
provedeno vyšetření CT (průměrné stáří 45,4 let, rozpětí 5-72). Při CT
byly měřeny - hloubka cílového konkrementu (y) a vertikální vzdálenost
od tohoto bodu k vrstvě prvního volného žebra (x). Byl přijat limit
poměru x : y jako 0,58; přitom ukazovaly poměry pod tuto hodnotu, že
může být dosaženo podžeberního přístupu vertikální angulací větve
C.
Výsledky: Autoři dosáhli přístupu k nejhořejšímu kalichu při
infrakostálním přístupu u 28 pacientů. Předoperační trigonometrické
vyšetření při CT předpovědělo 24 z nich. Četnost stavu bez konkrementu
byla 92,6 % a nedošlo k žádné komplikaci ve vztahu k hrudníku.
Závěr: U pacientů s komplexními konkrementy by mohla jednoduchá
trigonometrie při vyšetření CT být endourologům nápomocná při přístupu
k ledvině.
K práci je připojen obsáhlý komentář vydavatele (autor E.N. Liatsikos,
urologická klinika Univerzity Patras, Řecko), v němž jeho autor
konstatuje, že léčení komplexních konkrementů, které vyžadují přístup
přes nejhořejší kalich, je v endourologii jedním z největších
technických problémů. Přímý přístup k nejhořejšímu kalichu by vyžadoval
suprakostální punkci u > 80 % pacientů. Uvádí i v práci zmíněná
rizika interkostální punkce. Autoři napodobili snahy již dříve
publikované o subkostální přístup, aby minimalizovali vznik komplikací
s ním spojených.
Nejlepší metoda k léčení komplexních konkrementů závisí na zkušenosti
endourologa. Autoři doporučují agresivní, ale účinný přístup k hornímu
kalichu se zvětšeným krvácením, které vyžaduje krevní transfuzi. Hlavní
snahou PCNL by mělo být docílit u všech pacientů stavu bez konkrementů
s minimem komplikací. Uvádí nevýhody rigidního nefroskopu a výhody
flexibilního nefroskopu v daných podmínkách. Hlavním úkolem této studie
bylo pokusit se zjistit prediktory úspěšného přístupu na základě
vyšetření CT k hornímu kalichu, se subkostální incizí. Trigonometrické
hodnocení považuje za zajímavé řešení, relativně snadno proveditelné.
Vývoj účelných předoperačních pomůcek je více než vítaný pro celou
endourologickou společnost. Nicméně je třeba vyčkat na ověření tohoto
matematického modelu na větším počtu pacientů než se navrhne jako běžná
pomůcka pro plánování před operací.
Velmi zajímavá by mohla být aplikace tohoto trigonometrického modelu
při léčení obézních pacientů, protože PCNL představuje u morbidně
obézních pacientů výkon s velkou výzvou. Proto by mohla mít validní
pomůcka k plánování před touto operací obrovský význam k bezpečnému
léčení těchto pacientů.
Čermák
Traumatologie
CHANDRA, R.V., DOWLING, R.J., ULUBASOGLU, M. a ost.:
Racionální přístup k diagnóze a ošetřování tupých poranění
šourku. /Rational approach to diagnosis and management of
blunt scrotal trauma./ Urology, 70, 2007, č. 2, s. 230-234.
Ruptura varlete je akutní chirurgická záležitost. Její včasná úprava
maximalizuje záchranu varlete. Akutně poraněný šourek je často
bolestivý a značně oteklý a to často ztěžuje klinické vyšetření.
Ultrasonografie představuje jednoduchou a rychlou metodu ke zhodnocení
obsahu šourku a pomáhá rozlišit patologické entity (Morey, A.F. a ost.,
Brit.J.Urol., 2004, 94, s. 507-515 a další 3 citace).
Účelem práce je poskytnout informace o racionálním přístupu k diagnóze
a léčení tupého poranění šourku a pomoci klinikům při výběru pacientů k
chirurgické exploraci.
Autoři retrospektivně zhodnotili lékařské záznamy souboru pacientů (n
= 44) ze dvou referenčních nemocnic terciární sféry v metropoli státu.
V období od 1. 7. 1993 do 30. 6. 2003 bylo zhodnoceno celkem 29
pacientů z jednoho pracoviště a dalších 15 pacientů bylo získáno v době
od 1. 2. 1991 do 31. 1. 1999 na druhém. Byla provedena vyšetření šourku
UZ a zkontrolována uroradiologem, který neznal způsob léčení a jeho
výsledek.
Výsledky: Jak otok varlete, tak i citlivost ukazovaly na významnější
poranění varlete; avšak o rupturu varlete šlo i bez citlivosti. Při
klinickém vyšetření měli 3 pacienti s operativně potvrzenou rupturou
varlete pouze otok. Konzervativně bylo úspěšně léčeno 5 pacientů s
hematomem uvnitř varlete s intervalovými vyšetřeními UZ doporučenými ke
zjištění jeho odeznění. U všech pacientů s rupturou varlete potvrzenou
operací šlo o kombinaci těchto charakteristik při UZ: byla hematokéla,
disrupce tunica albuginea, a/nebo extruze semenných tubulů.
Závěr: U pacientů přicházejících s klinickou hematokélou po tupém
poranění šourku by se mělo přistoupit rychle přímo k exploraci. U
zbylých by se měla provést ultrasonografie šourku. U těch s velkými
hematokélami nebo se suspektní rupturou při ultrasonografii by měla být
také provedena explorace. U pacientů bez hematokély a s jasně odlišenou
tunica albuginea a bez ploch fraktury ve varlatech se jedná o
podskupinu, kterou je možno léčit úspěšně konzervativně.
Čermák
Urolitiáza
SCHWARTZ, B.F., DYKES, T.E., RUBENSTEIN, J.N. a ost.: Vliv
polohy těla na perfuzi parenchymu ledviny při měření nukleární
scintigrafií. /Effect of body position on renal parenchyma
perfusion as measured by nuclear scintigraphy./ Urology, 70, 2007, č.
2, s. 227-229.
Etiologie urolitiázy není jasná. Řada teorií o vzniku litogeneze bere
v úvahu supersaturaci moči látkami, z nichž se tvoří konkrementy,
poškození tubulů ledviny, nukleaci a nedostatek inhibitorů
krystalizace; nebyly ale schopny vysvětlit přiměřeně tvorbu
konkrementů. Jedním z nálezů, který podporuje místní ukazatele ledviny
proti ukazatelům systémového onemocnění je to, že existují pacienti bez
obstrukce horní části traktu, u nichž se opakovaně tvoří klinicky
významné konkrementy výhradně v jedné ledvině.
I když se lidé považují za tvory chodící po dvou (vzpřímení savci),
strávíme nejméně 25-50 % svého života v horizontální poloze. Většina
lidí věnuje spánku v různých polohách 6-12 hodin za den. Je známo, že
poloha těla ovlivňuje různé fyziologické ukazatele, včetně perfuze
orgánů.
Účelem práce je porovnat rozdíl v perfuzi ledvin v různých polohách
těla u zdravých dobrovolníků, aby to umožnilo objasnit ukazatele
zodpovědné za recidivující tvorbu jednostranného konkrementu.
Pomocí diuretické renografie s použitím mercaptoacetyl-triglycinu byla
vyšetřena skupina dobrovolníků (n = 10) s normální funkcí ledvin a bez
onemocnění ledvin v anamnéze. Scintigrafie byla provedena vždy s
odstupem 1 týdnu v každé ze 3 typických spánkových poloh (vleže na
zádech, na levém a na pravém boku) a přitom byla měřena perfuze
ledvin.
Výsledky: Průměrné stáří souboru bylo 40,3 let (7 mužů a 3 ženy;
rozpětí 31-57 let). V poloze na zádech byla zjištěna symetrická perfuze
ledvin. Osoby uložené v poloze na levém boku měly průměrnou perfuzi
ledvin 61,3 % v odpovídající (levé) ledvině, ve srovnání s 38,7 %
opačné (pravé) ledviny (P < 0,05). V poloze na pravém boku byla
průměrná perfuze v pravé ledvině 63,3 %, zatímco v levé ledvině 36,7 %
(P < 0,05). Perfuze ledviny v příslušné ledvině se zvýšila ve
srovnání s touže ledvinou v poloze na zádech jak v levé, tak v pravé
ledvině.
Závěr: Poloha těla ovlivňuje významně perfuzi ledvin při měření
nukleární scintigrafií ledvin. Pokud je alterován průtok krve ledvinou,
přispívá to k tvorbě konkrementu; z těchto údajů vyplývá, že prostředí
v moči a v cévách v poloze vleže může přispívat k rizikovým ukazatelům
pro tvorbu konkrementů.
Čermák
Uroonkologie - nádory prostaty
HAMADA, A., DANESI, R., PRICE, D.K. a ost.: Vztah mezi
polymorfizmem CYP17 a celkovým přežíváním pacientů kavkazského původu s
karcinomem prostaty nezávislým na androgenech. /Association of
a CYP17 polymorphism with overal survival in caucasians patients with
androgen-independent prostate cancer./ Urology, 70, 2007, č. 2, s.
217-220.
Steroidním hormonům se přisuzoval zásadní význam v patogenezi
karcinomu prostaty (CaP). Uvažovalo se o tom, že vnímavost jedince k
vývoji CaP ovlivňuje polymorfizmus genů, které kódují enzymy nebo
hormony zapojené do dráhy regulace androgenů. Tyto genetické variace
mohou proto být zodpovědné za hodnocení možných biomarkerů vnímavosti
na CaP.
Účelem práce je prozkoumat vztahy mezi genem cytochrom P450 17
alfa-hydroxylázy (CYP17) a přežíváním pacientů kavkazského původu s
karcinomem prostaty nezávislým na androgenech (AIPC).
V této studii bylo použito 222 vzorků získaných od pacientů
kavkazského původu s AIPC. Bylo provedeno hodnocení CYP17 pomocí reakce
s amplifikací řetězce polymerázy a nato následovala detekce
restrikčního fragmentu délky polymorfizmu.
Výsledky: Nezjistily se významné rozdíly ve frekvencích genotypu CYP17
ve vztahu ke kategorizovaným Gleasonovým skóre, ke stáří při stanovení
diagnózy nebo hormonálnímu léčení. Průměrné přežívání pacientů bylo
významně delší u 125 pacientů s allelou A2 CYP17 (6,9 let) než u
skupiny 96 pacientů s allelou A1 (6,7 let; P = 0,040 při log-rank
testu). Podobné to bylo u pravděpodobnosti odhadovaného přežívání za 10
let (24 % u allely 1 proti 43 % u allely 2), kde srovnání vykazovalo
statisticky významné rozdíly mezi oběma skupinami (P = 0,002 při
permutačním testu).
Závěr: Z těchto výsledků vyplývá, že je polymorfizmus CYP17 spojen s
celkovým přežíváním pacientů s AIPC.
Čermák
ZELEFSKY, M.J., KATTAN, M.W., FEARN, P. a ost.: Nomogram z
doby před léčením předpovídající výsledek za 10 let trojrozměrné
konformální radioterapie a radioterapie s modulovanou intenzitou pro
karcinom prostaty. /Pretreatment nomogram predicting ten-year
biochemical outcome of three-dimensional conformal radiotherapy and
intensity-modulated radiotherapy for prostate cancer./ Urology, 70,
2007, č. 2, s. 283-287.
Často se využívá stratifikace skupiny rizika prognózy k odhadu
pravděpodobnosti výsledku léčení pacientů s karcinomem prostaty (CaP).
Protože existují zavedené proměnné prognózy výsledku, včetně Gleasonova
skóre, klinického stadia a hladiny PSA před léčením, byla použita různá
seskupení rizik, která kombinují pacienty s podobnými prognsotickými
charakteristikami k vývoji predikčních modelů. Avšak použití seskupení
rizika k predikci výsledku má určitá omezení.
Účelem práce je vylepšit již dříve publikovaný nomogram předpovídající
biochemický výsledek s údaji za 10 let z velkého souboru pacientů
léčených trojrozměrnou konformální radioterapií (RT) nebo RT s
modulovanou intenzitou pro lokalizovaný CaP.
V době od r. 1988 do 2004 byl léčen soubor pacientů (n = 2253)
trojrozměrnou konformální RT nebo RT s modulovanou intenzitou pro CaP
klinického stadia T1-T3. Předepisované dávky byly v rozpětí od 64,8 do
86,4 Gy. Průměrná doba sledování byla 7 let. Nomogram byl vyvinut
pomocí regresního modelu proporcionálních rizik, předpovídajícího
pravděpodobnost biochemického relapsu po RT podle definice nejnižšího
bodu; 2 ng/ml relapsu antigenu specifického pro prostatu (PSA).
Výsledky: Četnost přežívání po dobu 10 let bez relapsu PSA byla 62 %.
Nomogram zahrnoval tyto proměnné k predikci pravděpodobnosti selhání
PSA po RT: hladinu PSA před léčením, Gleasonovo skóre, dávku záření,
užití neoadjuvantní deprivace androgenů a klinické stadium. Index
souhlasnosti tohoto dlouhodobého nomogramu byl 0,72.
Závěr: Nomogram předpovídající 10letou pravděpodobnost biochemické
kontroly po 3rozměrné konformální RT nebo RT s modulovanou intenzitou
pro CaP byl přiměřeně přesný a diskriminační. Nomogram také poskytoval
důkaz, že je možno dosáhnout dlouhodobé biochemické kontroly po
konformální RT pro léčení lokalizovaného karcinomu prostaty.
Čermák
NGUYEN, P.L., CHEN, M.H., RENSHAW, A.A. a ost.: Vliv
definice rychlosti antigenu specifického pro prostatu před radioterapií
a její souvislost s úmrtností specifickou pro karcinom prostaty a
úmrtností z ostatních příčin. /Effect of definition of
preradiotherapy prostate-specific antigen velocity on its association
with prostate cancer-specific mortality and all-cause mortality./
Urology, 70, 2007, č. 2, s. 288-293.
Nedávné práce objasnily prognostický význam kinetiky antigenu
specifického pro prostatu (PSA) jak v podmínkách před léčením, tak i po
něm pro muže s klinicky lokalizovaným karcinomem prostaty (CaP) -
(Rozhansky, F. a ost., Cancer, 2006, 106 s. 63-67; D´Amico, A.V. a
ost., Int.J.Radiol.Oncol.Biol.Phys., 2006, 65, s. 656-660 a dalších 9
citací). Specificky jde o rychlost PSA (PSAV) před léčením > 2,0
bg/ml/rok ve srovnání s d 2,0 ng/ml/rok, kde se ukázalo, že souvisí
významně s kratší dobou do úmrtnosti specifické pro CaP (PCSM -
prostate cancer specific mortality) po radikální prostatektomii nebo
zevním ozařování (EBRT) - (D´Amico, A.V. a ost., JAMA, 2005, 294, s.
440-447 a 1 další citace).
Tato studie zjišťovala vliv na toto spojení, když byla PSAV odhadována
pomocí všech hodnot PSA (PSAV-a11) namísto hodnot PSA během 18 měsíců
před diagnózou (PSAV-18).
Autoři studovali soubor 358 mužů (průměrné stáří 71,2 let) s klinicky
lokalizovaným CaP léčeným EBRT do dávky 70,35 Gy od r. 1989 do r. 2002.
Průměrná doba sledování byla 4,0 roky (rozpětí 0,2-13,5). Coxovy a
Grayovy multivariátní regresní analýzy byly použity ke zhodnocení
vztahu mezi PSAV a intervalem do recidivy PSA, úmrtností ze všech
příčin a PCSM s přihlédnutím ke všem známým prognostickým
ukazatelům.
Výsledky: Průměrná PSAV-18 a PSAV-a11 byla 1,50 ng/ml/rok (rozpětí
interkvartil 0,74-3,82) a 1,20 ng/ml/rok (rozpětí interkvartil
0,69-3,34). Ze 358 mužů jich mělo 226 (53 %) pouze 2 hodnoty PSA; tudíž
byl odhad jejich PSAV tentýž, bez ohledu na použitou metodu. Je
pozoruhodné, že i přes identické odhady PSAV u 63 % těchto mužů v této
studii po přihlédnutí ke známým prognostickým ukazatelům se zvyšovaly
poměry rizika popisující významné vztahy s intervalem do recidivy PSA,
PCSM a úmrtností ze všech příčin a snižovaly se přidružené hodnoty P
při použití PSAV-18 ve srovnání s PSAV-a11.
Výsledky této práce prokázaly, že PSAV odhadovaná pomocí hodnot PSA
před léčením, získaná přibližně 18 měsíců před diagnózou ve srovnání s
použitím všech předchozích hodnot PSA zajišťuje těsnější vztah s
intervalem do recidivy PSA, PCSM a úmrtností ze všech příčin po
RT.
Čermák
MERILL, M.M., LANE, B.R., REUTER, A.M. a ost.: Objem nádoru
po radikální prostatektomii pro karcinom prostaty nepředpovídá
biochemickou recidivu u pacientů s chirurgickým Gleasonovým skóre 6
nebo nižším. /Tumor volume does not predict for biochemical
recurrence after radical prostatectomy in patients with surgical
Gleason score 6 or less prostate cancer./ Urology, 70, 2007, č. 2, s.
294-298.
Výsledky řady prací dokládají, že nezávislými prediktory biochemického
selhání po radikální prostatektomii (RP) jsou hladina antigenu
specifického pro prostatu (PSA) před operací, chirurgický Gleasonovo
skóre a patologické stadium nádoru (Epstein, J.L. a ost.,
Scand.J.Urol.Nephrol., Suppl., 2005, 216, s. 34-63; Stephenson, A.J. a
ost., J.Clin.Oncol., 2005, 23, s. 7005-7012 a další 3 citace). Nebylo
dosaženo shody o tom a zůstává sporné, zda objem nádoru (TV-tumor
volume) ve vzorku z RP nabízí nezávislou prognostickou informaci,
vzhledem k biochemické recidivě (BCR) karcinomu prostaty (CaP), zvláště
v pozdním období PSA.
Autoři proto zjišťovali tento vztah u velkého souboru pacientů
léčených na jednom pracovišti (Glickmanův urologický institut,
Cleveland, Ohio) se standardizovaným patologickým zhodnocením v období
od r. 1998 do r. 2005.
Byly shromážděny údaje 1833 pacientů, u nichž byla provedena RP pro
klinicky lokalizovaný CaP od r. 1998. Z hodnocení byli vyloučeni
pacienti léčení neoadjuvantní nebo adjuvantní terapií nebo s
pozitivními uzlinami. Ve všech vzorech z RP byl prospektivně zjišťován
současně s rutinním patologickým vyšetřením také TV. Za BCR se
považoval stav se dvěma po sobě jdoucími hodnotami PSA 0,2 ng/ml nebo s
1 hodnotou PSA > 0,2 ng/ml.
Výsledky: I když koreloval větší TV s nižšími počty přežívání bez
biochemického relapsu u pacientů s chirurgickým Gleasonovým skóre 7 (P
< 0,0001) a s chirurgickým Gleasonovým skóre 8 nebo vyšším (P =
0,459), byly počty přežívání bez biochemického relapsu za 4 roky pro
nádory s nízkým, středním nebo s větším chirurgickým skóre 6 nebo
nižším 95 %, 96 %, resp. 97 % (P = 0,65). V multivariátním modelu,
který zahrnoval TV, výchozí hodnotu PSA, EPE, invazi do semenných
váčků, a chirurgické Gleasonovo skóre, předpovídal TV BCR (P =
0,0176).
Závěr: Z výsledků této velké studie vyplývá, že velký TV je nezávislý
prediktor BCR u pacientů s nádory s Gleasonovým skóre vzorku 7 nebo
vyšším; většina nádorů stupně 6 bude ohraničena na orgán, i když bude
mít velký objem a TV nebude u těchto pacientů předpovídat BCR.
Čermák
SAMARATUNGA, H., YAXLEY, J., KERR, K. a ost.: Významnost
drobného ohniska adenokarcinomu při jehlové biopsii prostaty.
/Significance of minute focus of adenocarcinoma on prostate
needle biopsy./ Urology, 70, 2007, č. 2, s. 299.
Již dříve se zjistilo, že drobné ložisko karcinomu prostaty (CaP) s
Gleasonovým skóre d 6 při jehlové biopsii koreluje s klinicky významným
ca při radikální prostatektomii (RP) pouze ve 33 % případů (Allan, R.W.
a ost., J.Urol., 2003, 170, s.370-372). To bylo ale v populaci, v níž
se prováděl screening pomocí antigenu specifického pro prostatu (PSA),
u níž se zjistilo, že až 1/3 všech vzorků z RP ca stadia T1c má
klinicky nevýznamný ca s objemem nádoru < 0,5 cm3 a Gleasonovo skóre
d 6. V Austrálii se běžně nedoporučuje provádět screening v populaci na
CaP u mužů bez příznaků.
Účelem práce je zjistit nálezy při RP u pacientů s nepatrným ohniskem
adenokarcinomu při jehlové biopsii prostaty v běžné praxi v
Austrálii.
Bylo vybráno celkem 58 pacientů s 0,5mm ohniskem či menším s
adenokarcinomem Gleasonova skóre 6 při jehlové biopsii, kteří byli
léčeni RP. V každé biopsii bylo odebráno 6-20 jader (průměr 11, střed
13). Významné nádory byly s Gleasonovým skóre > 6 a s objemem nádoru
e 0,5 cm3.
Výsledky: Soubor 58 pacientů (průměrné stáří 50 let, střed 58, rozpětí
44-69) měl hladinu PSA 6,9 ng/ml (rozpětí 0,7-16, střed 6). Z těchto 58
mužů mělo 48 (82,75 %) patologicky významný nádor, u 8 (13,8 %)
vykazoval rozšíření mimo prostatu. Nezjistil se statisticky významný
vztah mezi významným ca a stářím, hladinou PSA, hustotou PSA > 0,15,
dříve negativní biopsií, současně existujícími atypickými žlázami, nebo
s počtem jader tkáně/biopsii. Váha prostaty > 40 g korelovala
významně s nevýznamným ca jako při univariátní analýze (P = 0,03) i při
multivariátní (P = 0,02). U 14 (29,2 %) ze 48 pacientů s nevýznamným
nádorem bylo největší ohnisko ca při RP anteriorně, laterálně, nebo
anterolaterálně. U pacientů bez atypických žlaz mělo 37 (78,72 %) ze 47
významný ca, s rizikem nevýznamně nižším než bylo u celé skupiny.
Závěr: Výsledky této studie prokázaly, že v populaci bez screeningu
PSA nenaznačuje drobné ohnisko při jehlové biopsii CaP ani při
rozsáhlých jádrech biopsie ve většině případů nevýznamný karcinom.
Pacienti s většími žlázami mají větší naději na nevýznamný
karcinom.
Čermák
HASEMAN, M.K., ROSENTHAL, S.A., KIPPER, S.L. a ost.:
Centrální spotřeba capromab pendetidu (ProstaScint) s
indiem-111 v břiše předpovídá špatnou prognózu pacientů s karcinomem
prostaty. /Central abdominal uptake of indium-111 capromab
pendetide (ProstaScint) predicts for poor prognosis in patients with
prostate cancer./ Urology, 70, 2007, č. 2, s. 303-308.
V USA je karcinom prostaty (CaP) nejčastějším ca mužů s 234 000 nově
diagnostikovanými případy a 27 500 úmrtími v r. 2006 (Jemal, A. a ost.,
CA Cancer J.Clin., 2006, 56, s. 106-130). Při stavu, kdy žije 1,8
milionů mužů s nějakými údaji o CaP v anamnéze, je vliv tohoto
onemocnění na ekonomiku zdravotnické péče podstatný a zdůrazňuje, že
přesné stanovení stadia onemocnění je prvořadé a nutné pro vhodné
léčebné postupy.
Centrální spotřeba v břiše (CAU - central abdominal uptake) capromab
pendetidu (CP) - (prostaScint) při imunoscintigrafii ukazuje na
přítomnost metastáz CaP, ale potvrzení v tkáni je obtížné a
invazivní.
Autoři publikují údaje o výsledcích ze souboru pacientů s CAU z CP
zobrazení získaných pro stanovení stadia.
Byly zkontrolovány záznamy souboru mužů (n = 341), u nichž bylo
provedeno zobrazení s CP na 2 pracovištích v Kalifornii v době od r.
1994 do r. 1999. Pacienti byli rozděleni do 2 skupin, a to podle
přítomnosti CAU (n = 69; průměrné stáří 64,5 ± 7,29 let; rozpětí
50-80), nebo nepřítomnosti CAU (n = 272; 64,7 ± 6,59 let; 44-80).
Metastázy byly potvrzeny u 36 pacientů (52 %) s CAU. Průměrná doba
sledování byla 4,1 roku. Statistická hodnocení srovnávala rozdíly v
počátečních charakteristikách, v následné radioterapii, intervenci s
ablací androgenů a v přežívání.
Výsledky: CAU byla zjištěna u 69 pacientů (20 %). Vcelku byla
provedena po snímku radioterapie pánve u 262 pacientů, u 57 (83 %) s
CAU a u 205 (75 %) bez ní (P = 0,2). Z 69 pacientů s pozitivními nálezy
CAU a 272 pacienty s negativními nálezy CAU jich zemřelo 10 (14,5 %) a
14 (5,1 %) během období sledování (P = 0,007). K úmrtí specifickému pro
CaP došlo u 5 (7,2 %) ze 69 pacientů s pozitivními nálezy CAU ve
srovnání se 2 z 272 s negativními nálezy CAU; to představuje počet 10x
vyšší ve skupině s pozitivní CAU (P = 0,02). Výsledky byly nezávislé
jak na použití, tak na načasování blokády androgenů.
Závěr: Výsledky této studie prokázaly, že CAU při imunoscintigrafii s
CP je klinicky důležitá a koreluje s významně vyšším rizikem úmrtí
specifickým pro CaP. Z těchto nálezů vyplývá, že pacienti s CAU musí
být považováni za vhodné k včasnější intervenci se systémovým
léčením.
Čermák
GILL, I.S., UKIMURA, O.: Laparoskopická radikální
prostatektomie se šetřením nervů bez tepelné energie: jednoleté
výsledky potence. /Thermal energy-free laparoscopic
nerve-sparing radical prostatectomy: One-year potency outcomes./
Urology, 70, 2007, č. 2, s. 309-314.
Pacienti s lokalizovaným karcinomem prostaty (CaP) léčení radikální
prostatektomií (RP) mají vynikající onkologické výsledky. Avšak
pooperační erektilní dysfunkce může potenciálně ovlivnit kvalitu života
40-60 % mužů potentních před operací. Pacienty uváděné zotavení
erektilní funkce, zjišťované ověřeným inventářem sexuálního zdraví mužů
(SHIM) prokázalo vysokou citlivost a specifičnost s vysokou mezinárodní
spolehlivostí (Cappelleri, J.C. a ost., Int.J.Impot.Res., 2005, 17, s.
307-319).
Autoři nedávno popsali novou techniku laparoskopické radikální
prostatektomie se šetřením nervů bez energie, prováděné za řízení
transrektálním ultrazvukem (Gill, I.S. a ost., Urology, 2005, 65, s.
23-27). Autoři uvádějí svoji současnou techniku a vylepšenou zkušenost
se 169 pacienty a publikují výsledky potence této laparoskopické
radikální prostatektomie bez energie, bez sponek, bez bioadheze.
Technika autorů zahrnuje přechodné zasvorkování (bulldog clamping)
laterálního pediklu, uvolnění zatého stehu nervově cévního svazku a
hemostatické jemné zašití. U 110 pacientů byly k dispozici údaje ze
sledování za 1 rok, z nichž mělo 76 (69 %) párové údaje SHIM před
operací a za 1 rok. Z těchto 76 mužů bylo 22 pacientů, u nichž bylo
použito časnější techniky na podkladě tepelné energie s využitím
ultrazvukového skalpelu (skupina 1) a 54 pacientů, u nichž bylo použito
nové techniky bez energie (skupina 2).
Výsledky: U pacientů s úplnou potencí před operací (skóre SHIM e 22)
byla četnost soulože za 1 rok v 1. skupině 71 % a ve 2. skupině 88 % (P
= 0,4) a skóre SHIM ve skupině 1 proti skupině 2 bylo 5,3 proti 10,9 za
3 měsíce (P = 0,001) a 7,5 proti 14,1 za 6 měsíců (P = 0,02). V celé
sledované skupině byla lepší četnost soulože za 1 rok ve skupině 2 (36
% proti 70 %, P = 0,04). Erektilní funkce se zotavila rychleji u
pacientů 2. skupiny. Zotavení erektilní funkce korelovalo významně se
zachováním pulzačních krevních cév uvnitř nervověcévního svazku (P =
0,0001) při účinné dopplerovské transrektální ultrasonografii.
Závěr: Vyřazením elektrické a tepelné energie během laparoskopické
radikální prostatektomie se šetřením nervů se docílilo velmi dobrého a
rychlejšího zotavení potence. Technika šetření nervů bez energie a
účinným dopplerovským vyšetřením potvrzené zachování pulzačních
krevních cév uvnitř nervově cévního svazku korelovalo s vynikajícím
zotavením erektilní funkce - jde o nové pozorování.
Čermák
SMITH, M.R., COOK, R.J., COLEMAN, R. a ost.: Prediktory
kosterních komplikací u mužů s metastazujícím karcinomem prostaty
necitlivým vůči hormonům. /Predictors of skeletal
complications in men with hormone-refractory metastatic prostate
cancer./ Urology, 70, 2007, č. 2, s. 315-319.
Karcinom prostaty (CaP) je celosvětově nejčastějším tuhým nádorem
mužů. V USA bylo v r. 2005 nově diagnostikováno přibližně 232 000
nových případů CaP se 30 350 úmrtími na CaP (Jemal, A. a ost., CA
Cancer J.Clin., 55, 2005, s. 10-30). Kosterní komplikace jsou hlavní
příčinou nemocnosti mužů s metastazujícím CaP. Kostní metastázy jsou
bolestivé, vedou k patologickým zlomeninám a ke kompresi páteřní míchy
a k invekční hematopoezi (Pinski, J. a ost., Europ.J.Cancer, 2005, 41,
s. 932-940). Kosterní komplikace v souvislosti s tímto onemocněním
souvisejí s kratším přežíváním a se zhoršenou kvalitou života (2
citace).
Účelem této práce bylo zjistit klinické a laboratorní proměnné
související s vyšším rizikem vzniku kosterních komplikací.
Soubor mužů sledovaných v této práci (n = 643) tvořili účastníci
randomizovaného pokusu s kontrolou placebem, zaměřeného na zhodnocení
účinků kyseliny zoledronové na výskyt kosterních příhod. Všichni měli
kosterní metastázy a došlo u nich k progresi onemocnění i přes
medikamentózní nebo chirurgickou kastraci. Pomocí hodnocení Coxova
proporcionálního rizika byl hodnocen vztah mezi výchozími
spoluproměnnými a dobou do první kosterní příhody. Byly zjišťovány
hodnoty alkalické fosfatázy specifické pro kosti (BAP) v séru a
N-telopeptidu v moči jako reprezentativní specifické markery aktivity
osteoblastů, resp. osteoklastů. Dalšími spoluproměnnými v tomto modelu
byly: stáří, trvání karcinomu, stav výkonnosti Eastern Cooperative
Oncology Group, použití analgetik a hodnoty antigenu specifického pro
prostatu, hemoglobinu a laktát dehydrogenázy.
Výsledky: Zvýšené hodnoty BAP souvisely trvale se zvýšeným rizikem
nepříznivých kosterních příhod. Souvisely také významně s kratší dobou
do první kosterní příhody při multivariátních hodnoceních celé
sledované populace (relativní riziko - RR 1,84, 95% interval
spolehlivosti 1,40 - 2,43; P < 0,001) a v dalších hodnoceních skupin
s placebem a s kyselinou zoledronovou. Zvýšené hodnoty BAP souvisely
také trvale s nepříznivými kosterními příhodami při multivariátních
hodnoceních skupin s placebem a s kyselinou zoledronovou. Zvýšené
hodnoty BAP souvisely také trvale s nepříznivými kosterními příhodami
při multivariátních hodnoceních doby do radioterapie a patologické
zlomeniny, což jsou nejčastější typy kosterních příhod ve sledované
populaci. S nepříznivými kosterními příhodami nesouvisely pak již
trvale žádné další výchozí proměnné.
Závěr: Výsledky této studie prokázaly, že zvýšené hodnoty BAP v séru
souvisejí s vyšším rizikem nepříznivých kosterních příhod u mužů s CaP
necitlivým vůči hormonům a s kostními metastázami.
Čermák
ALEXANDER, B.M., CHEN, M.H., CAROLL, P. a ost.: Hladina
antigenu specifického pro prostatu na začátku hormonálního léčení po
selhání antigenu specifického pro prostatu po prostatektomii nebo
radioterapii a léčebná reakce. /Prostate-specific antigen
level at initiation of hormonal therapy after prostate-specific antigen
failure following prostatectomy or radiotherapy and therapeutic
respons./ Urology, 70, 2007, č. 2, s. 320-323.
U mužů s lokalizovaným karcinomem prostaty (CaP) léčeným definitivně
buď radikální prostatektomií (RP) nebo zevním ozařováním (RT) je
klinický průběh různý. V jedné studii, kde nebylo použito léčení se
supresí androgenů (AST) až do radiologicky prokázaného metastazujícího
onemocnění se zjistilo, že došlo u 34 % mužů se selháním PSA po RP k
vývoji radiograficky prokázaného metastazujícího onemocnění v průměru
za 8 let po selhání PSA (Pound, C.R. a ost., JAMA, 1999, 281, s.
1591-1597).
Účelem práce je určit ukazatele v době před léčením, související s
nezjistitelnou nejnižší hodnotou PSA za 8 měsíců po AST.
V rámci práce byl sledován soubor mužů (n = 137) se zvyšující se
hodnotou PSA po operaci nebo RT provedené pro lokalizovaný CaP, kteří
prodělali AST. Ke zjištění ukazatelů souvisejících s nejnižší hodnotou
PSA 0,2 ng/ml nebo nižší za 8 měsíců po zahájení AST bylo použito
Coxových regresních multivariátních analýz.
Výsledky: Hladina PSA na začátku AST souvisela s nejnižší hodnotou PSA
d ng/ml po 8 měsících AST jako buď trvalá proměnná (přizpůsobený poměr
odds (OR) 0,44, P = 0,0001) anebo kategorická proměnná s PSA > 10
ng/ml (OR 0,16, P = 0,007). Procento pacientů s nejnižší hodnotou PSA d
0,2 ng/ml bylo 86 %. 72 %, 75 %, 67 % a 25 % u mužů s hladinou PSA při
zahájení AST 4 ng/ml a nižší > 4-10 ng/ml, > 10-20 ng/ml, >
20-50 ng/ml a > 50 ng/ml.
Závěr: Zvýšená hladina PSA před zahájením AST souvisela významně se
snižující se nadějí na nejnižší hodnotu PSA d 0,2 ng/ml za 8 měsíců po
AST. Za předpokladu, že je vztah mezi nejnižší hodnotou PSA po AST a
úmrtností specifickou pro CaP, je možno uvažovat o mužích se
zvyšujícími se hodnotami PSA pro klinické pokusy fáze II a III,
hodnotící vliv přídatných nových systémových léčení k AST v intervalu
do úmrtnosti specifické pro CaP.
Čermák
Uroonkologie - nádory močového měchýře
PARK, J., PARK, S., SONG, C. a ost.: Účinnost adjuvantní
chemoterapie u karcinomu z přechodných buněk močového měchýře s
postižením lymfatických uzlin a/nebo s invazí do lymfatických cév
léčených radikální cystektomií. /Effectiveness of adjuvant
chemotherapy in transitional cell carcinoma of the urinary bladder with
lymph node involvement and/or lymfphovascular invasion treated by
radical cystectomy./ Urology, 70, 2007, č. 2, s. 257-262.
Radikální cystektomie se stala standardním způsobem léčení invazivního
karcinomu měchýře z přechodných buněk (TCC) vysokého stupně (Stein,
J.P. a ost., J.Clin.Oncol., 2001, 19, s. 666-675) dosahovalo se
četnosti přežívání po dobu 5 let 60-75 % u pacientů se stadiem
onemocnění T2, ale pouze 20-40 % u pacientů s invazí mimo měchýř a/nebo
s postižením pánevních lymfatických cév (2 citace). Zjistilo se, že u
pacientů s místně pokročilým nebo metastazujícím ca měchýře zvyšují
režimy léčení kombinovanou chemoterapií (MVAC a GC) počty přežívání (3
citace). I když byla používána adjuvantní chemoterapie po cystektomii u
vysoce rizikových pacientů k oddálení recidivy a k prodloužení doby
přežívání, zjistilo se, že není vždy úspěšná.
Účelem práce je zjistit vliv adjuvantní chemoterapie na přežívání
pacientů po operaci s TCC měchýře a s postižením lymfatických uzlin
a/nebo s invazí do lymfatických cév (LVI - lymphovascular
invasion).
Autoři zhodnotili retrospektivně údaje u souboru pacientů (n = 260), u
nichž byla provedena radikální cystektomie pro TCC měchýře. Z těchto
260 pacientů šlo u 85 (33 %) o postižení uzlin a u 125 (48 %) o LVI.
Byla podávána chemoterapie, sestávající ze 6 cyklů buď metotrexátu,
vinblastinu, cisplatiny a doxorubicinu nebo gemcitabinu a cisplatiny
sedmnácti (26,6 %) ze 64 pacientů s onemocněním pT2-4 NO a 43 (50,6 %)
z 85 pacientů s pozitivními uzlinami. Autoři zjišťovali ukazatele
ovlivňující přežívání specifické pro ca a účinek chemoterapie s
přihlédnutím k patologickému stadiu, LVI a ke stavu uzlin. Průměrná
doba sledování byla 48 měsíců (rozpětí 3-180; střed 33,6 měs.).
Výsledky: Četnost celkového přežívání po dobu 5 let specifická pro ca
byla 65,6 %. Pokud se posuzovalo postižení uzlin a LVI současně, byla
četnost tohoto přežívání 92,2 % pro pacienty bez postižení uzlin a LVI,
60,7 % u pacientů bez postižení uzlin, ale s pozitivním LVI a 32,5 % u
pacientů s postižením uzlin. Chemoterapie byla výhodná u pacientů s
postižením uzlin (5leté přežívání ve 37,4 % proti 26,9 %, P = 0,0035),
ale nebyla výhodná u pacientů bez postižení uzlin, bez ohledu na stav
LVI. Při další SUS klasifikaci pacientů s postižením uzlin vzhledem k N
stadiu nebo ke stavu LVI, byl účinek chemoterapie omezen na pacienty se
stadiem N2 (P = 0,002) nebo s pozitivní LVI (P = 0,001).
Závěr: Adjuvantní chemoterapie může být prospěšná pro pacienty s TCC a
pozitivními uzlinami, zvláště pro ty s vysokou zátěží s postižením
uzlin (stadium N2) nebo LVI po radikální cystektomii.
Čermák
TALVAR, R., SINHA, T., KARAN, S.C. a ost.: Cytologie
vymočené moči u karcinomu měchýře: je čas zkontrolovat
indikace? /Voided urinary cytology in bladder cancer: Is it
time to review the indications?/ Urology, 70, 2007, č. 2, s.
267-271.
Problematika a účel práce: Cytologické vyšetření moči si stále
zachovává postavení při diagnóze primárních a recidivujících nádorů
močového traktu. Ačkoli představují cystoskopie a cytologie moči
referenční standardy při kontrole karcinomu z přechodných buněk (TCC),
mění se schopnost cytologie předvídat recidivu. Existuje značná
variabilita mezi pracovišti v přesnosti cytologie moči k predikci
recidivy TCC měchýře. Její přesnost se uváděla na 38-65 % ve velkém
souboru řady pracovišť ze čtyř světadílů (Karakiewicz, P.I. a ost.,
Brit.J.Int.Urol., 2006, 97, s. 997-1001).
V této studii autoři zkoumali citlivost a klinickou vhodnost cytologie
moči při detekci různých stupňů a stadií TCC měchýře ve srovnání s
kvalitativní esejí proteinu 22 matrix jádra (NMP - 22 nuclear matrix
protein-22) moči.
V rámci práce byl sledován soubor pacientů (n = 196; 142 mužů, 54 žen,
průměrné stáří 63,3 let, rozpětí 39-78), z nich byl předtím již
diagnostikován TCC měchýře u 127 pacientů a 69 jich přišlo k vyšetření
makrohematurie. Bylo diagnostikováno celkem 52 případů TCC měchýře.
Celková citlivost cytologie vymočené moči byla 21,1 % a NMP-22 eseje
67,3 % (P < 0,001). Citlivost cytologie moči a NMP-22 u velmi dobře
diferencovaných nádorů byla 9,5 %, resp. 52,4 %, u středně
diferencovaných nádorů byla 18,1 %, resp. 77,3 %. Celková specifičnost
cytologie moči pro TCC měchýře byla 98,6 % a byla vyšší než
specifičnost NMP-22 (80,5 %).
Závěr: Z výsledků této studie vyplývá, že cytologie moči má velmi
nízkou citlivost a může se vypustit ve prospěch NMP-22 při sledování
povrchního TCC měchýře nízkého stupně.
Čermák
Uroonkologie - nádory ledvin
BROWN, G.A., MATIN, S.F., BUSBY, J.E. a ost.: Schopnost
klinického stupně předpovědět konečné patologické stadium karcinomu z
přechodných buněk v horní části močového traktu: důsledky pro
léčení. /Ability of clinical grade to predict final pathologic
stage in upper urinary tract transitional cell carcinoma: Implications
for therapy./ Urology, 70, 2007, č. 2, s. 252-256.
Karcinom z přechodných buněk v horní části močového traktu (UTTCC)
představuje 5-7 % všech malignit urotelu. Konečným chirurgickým léčením
tohoto onemocnění je stále otevřená nebo laparoskopická
nefroureterektomie. U pacientů, u nichž byla nefroureterektomie
provedena, byl dobře popsán a publikován vliv patologického stupně
nádoru, stadia a stavu lymfatických uzlin na přežívání pacienta.
Četnost přežívání specifického pro toto onemocnění (DSS) po dobu 5 let
se uváděla u pacientů s nádory pT1 na 91,7 % a přežívání se významně
zhoršovalo se zvyšujícím se stářím tak, že pacienti s nádory pT4
vykazovali průměrnou dobu DSS pouze 6 měsíců. Avšak během posledních 20
let se významně nezměnily výsledky pacientů s invazívním onemocněním
(pT2 nebo vyšším); to ukazuje, že je třeba změnit léčebný přístup.
Účelem práce bylo zhodnotit, zda klinický stupeň předpovídá konečné
patologické stadium UTTCC.
Autoři retrospektivně zkontrolovali záznamy souboru po sobě jdoucích
pacientů (n = 184; 121 mužů a 63 žen, průměrné stáří 67,3 let, rozpětí
50-78), u nichž byla provedena v období od r. 1986 do r. 2004
nefroureterektomie pro UTTCC na urologické klinice univerzity v
Houstonu, Texas. Byly zkontrolovány údaje klinické, chirurgické a
patologické, aby se zjistily pozitivní a negativní hodnoty stupně
klinické biopsie s ohledem na konečné patologické stadium
onemocnění.
Výsledky: Ze souboru 184 pacientů byly k dispozici u 119 (64 %) údaje
vzhledem ke klinickému stupni onemocnění z provedené endoskopické
biopsie před operací. Byla zjištěna tato distribuce: stupeň 1 u 2
pacientů (1,6 %), 2 u 46 (38,7 %) a 3 u 71 (59,7 %). Ze skupiny 71
pacientů s onemocněním 3. stupně jich mělo 47 onemocnění stadia pT2
nebo vyššího (66% pozitivní predikční hodnota). Ze 48 pacientů s
onemocněním nižšího stupně než 3 jich mělo 35 onemocnění nižší než pT2
(72% negativní predikční hodnota). Ze 71 pacientů s onemocněním stupně
3 jich mělo 30 onemocnění pT3 nebo vyššího stupně (42 % pozitivní
predikční hodnota) a dalších 48 pacientů onemocnění nižšího než 3.
stupně, u 44 šlo o onemocnění nižšího stupně než pT3 (92 % negativní
predikční hodnota).
Závěr: Histologického stupně získaného z diagnostické biopsie uPPTCC
je možno použít k predikci patologického stadia onemocnění. Této
informace je možno použít ke konzultaci s pacienty před operací a
zjistit tak pacienty, pro něž může být výhodná neoadjuvantní
chemoterapie.
Čermák
REISIGER, K., HRUBY, G., CLAYMAN, R.V. a ost.: Kontrolní
ureteroskopie v ordinaci po endoskopickém léčení karcinomu z
přechodných buněk: technika a klinický výsledek. /Office-based
surveillance ureteroscopy after endoscopic treatment of transitional
cell carcinoma: Technique and clinical outcome./ Urology, 70, 2007, č.
2, s. 263-266.
Referenčním standardem léčení karcinomu z přechodných buněk (TCC) v
horní části traktu byla a zůstává radikální nefroureterektomie s excizí
manžetky měchýře. Techniky se šetřením nefronu pomocí místní ablace
nádoru s kontrolním ureteroskopickým dohledem byly vyvinuty pro vysoce
vybrané pacienty s indikacemi k zachování parenchymu ledviny, kteří
nemohou tolerovat nefroureterektomii pro významná průvodní onemocnění
(Lee, D. a ost., J.Endourol., 2002, 16, s. 37-41 a 1 další citace).
Nedávno byl tento přístup rozšířen také na jinak zdravé pacienty s
unifokálním onemocněním nízkého stupně a stadia s normální ledvinou na
opačné straně.
Autoři prezentují svoji současnou techniku a zkušenosti za 16 let s
ureteroskopií v ordinaci pro kontrolu TCC po výchozí endoskopické
ablaci.
Byla provedena retrospektivní kontrola záznamů z ordinace a nemocnice
u všech pacientů, u nichž byla provedena ureteroskopie v ordinaci bez
anestezie. Byly dokumentovány charakteristiky pacienta, nádoru,
ureteroskopická technika a nálezy a také komplikace. Endoskopickou
ablací TCC v horní části traktu byla léčena skupina pacientů (n = 10;
průměrné stáří 68,8 let). V době od října 1989 do března 2005 bylo u
nich provedeno celkem 67 (rozpětí 1-19) kontrolních ureteroskopií v
ordinaci dvěma chirurgy. Ureteroskopie v ordinaci zjistila 7 recidiv v
horním traktu u 5 pacientů. Důkladné ureteroskopické vyšetření v
operačním sále u těchto pacientů zjistilo, že pouze 1 pacient má
rozsáhlejší onemocnění než bylo zjištěno během ureteroskopie v
ordinaci. Všichni pacienti snášeli ureteroskopii v ordinaci dobře a
každý výkon byl úspěšně dokončen při minimálním diskomfortu pacienta.
Nezjistila se žádná akutní komplikace. U 1 pacienta, u něhož došlo k
mnohotným recidivám a byla u něho provedena ablace rozsáhlého TCC
ureteru, došlo k vývoji benigní striktury ureteru.
Závěr: Výsledky této studie prokázaly, že u malého počtu pacientů, u
nichž bylo provedeno endoskopické léčení TCC horního traktu, je
ureteroskopická kontrola v ordinaci bez anestezie vhodným způsobem
léčení. Tato technika byla bez komplikací a zdá se stejně přesná jako
kontrolní ureteroskopie provedená v operačním sále.
Čermák
Varia
GOYAL, A., CHOPRA, M., LWALEED, B.A. a ost.: Účinky dodávání
lycopenu potravou na plazmu lidského semene. /The effects of
dietary lycopene supplementation on human seminal plasma./
Brit.J.Int.Urol., 99, 2007, č. 6, s. 1456-1460.
Lycopen je velmi účinný přírodní lipofilní antioxidant, získávaný
především z rajských jablíček a z produktů z nich v lidské stravě a je
to karotenoid obsažený v největším nadbytku v rajčatech (Hart, D.J. a
ost., Food Chem., 1995, 54, 101-111). Má také tendenci být jedním z
karotenoidů zjišťovaných ve velkém nadbytku v krevní plazmě populací v
západním světě (Stahl, W. a ost., Arch.Biochem.Biophys., 336, 1996, s.
1-9). Některé studie prokázaly, že hladiny lycopenu přesahují významně
hladiny všech dalších karotenoidů v krvi. Lycopen má důležitou úlohu v
přírodní ochraně těla proti zničujícím vlivům reaktivních druhů kyslíku
a je jedním z antioxidantů zjišťovaných v plazmě semene, které tvoří
část neenzymatického obranného systému, který napomáhá porážet elementy
ničící zdraví spermatozoí.
Účelem práce je zkoumat, zda se hladiny lycopenu v krvi a v plazmě
semene zvyšují po jeho dodávce v potravě v přírodním zdroji a zda se
projeví zvýšení hladin lycopenu v semeni zvýšenou kapacitou plazmy
semene zadržet zvýšené množství volných radikálů.
Reaktivní druhy kyslíku jsou zničující pro zdraví a funkci
spermatozoí. Sperma obsahuje enzymatické a neenzymatické obranné
mechanizmy a lycopen, antioxidant z potravy tvoří součást této
neenzymatické větve. Imunoneplodní muži mají významně nižší hladiny
lycopenu v semeni a perorální léčení lycopenem může zlepšit různé
proměnné semene při idiopatické neplodnosti. Zatím ale není známo, zda
je toto zlepšení přímým důsledkem zvýšených hladin lycopenu v semeni,
jehož důsledkem může být zvýšená schopnost odstranit radikály. U
zdravých dobrovolníků byly měřeny hladiny lycopenu v semeni pomocí
vysoce výkonné mokré chromatografie před dodávkou v potravě a po ní.
Byla také zkoumána antioxidační kapacita plazmy semene, aby se
zjistilo, zda má dodávka za následek měřitelné zvýšení schopnosti
semene odklidit radikály.
Výsledky: Zjistilo se statisticky významné zvýšení hladin lycopenu v
plazmě semene po dodávce potravou. Zvýšení hladiny lycopenu v krvi a v
semeni vykazovalo těsnou pozitivní korelaci (r = 0,84, P < 0,05).
Neexistovalo měřitelné zvýšení celkové kapacity semene odklízet
radikály.
Závěr: Tato studie potvrzuje přítomnost lycopenu v lidském semeni,
jehož hladiny je možno významně zvýšit po dodávkách přírodního zdroje
lycopenu potravou. Jsou oprávněny další studie, aby se zjistilo, zda je
to také možné v případě neplodných mužů s možnými přidruženými
zlepšeními v kvalitě jejich semene.
Čermák
